Longen, Hašek, Burian a malé odbočení k anekdotám. Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii)

Popisek: Emil Artur Longen se podílel na repertoáru Divadla Vlasty Buriana. Podle jeho her bylo natočeno šest filmů: Anton Špelec, ostrostřelec (na snímku), C. k. polní maršálek, On a jeho sestra, Funebrák, Pobočník Jeho Výsosti a Nezlobte dědečka.

FOTOGALERIE: Bylo napsáno mnoho anekdot a historek ze života Jaroslava Haška. Někteří Haškovi příznivci poukazovali na to, že taková záplava vtipů (často i zcela vymyšlených) snižuje v očích veřejnosti význam jeho osobnosti a díla. „Anekdota je zajímavá věc, lecco poví, ale někdy obraz zkresluje,“ napsal v předmluvě ke knížce Antonína Boučka 50 historek ze života Jaroslava Haška spisovatel Ivan Olbracht a dodává, že je třeba si vedle takové knížečky přečíst i knížky ty, které o Haškovi hovoří vážně.

Myslím si, že Haškovo dílo léty přesvědčilo i mnohé odpůrce o tom, jak výjimečnou osobností tento spisovatel byl. Sotva by dnes mohla nějaká anekdota, která přetrvala věky, Haškovi ublížit. A tak je to i s Longenem. Podobně jako o Haškovi, tak i o Longenovi se lze dočíst v nejedné sbírce anekdot a veselých historek ze života bohémských umělců. Ve svých vzpomínkách režisér Václav Wassermann o Haškovi a Longenovi napsal: „Oba dovedli překvapovat v životě i v umění a v různých maskách. Hašek si občas nasazoval skřipec, aby vzbudil u měšťáků důvěru a nahlédl snadněji do jejich nitra. Longen zase vstoupil v bezvadném tmavém dvouřadovém obleku do úřadovny mocného finančníka a průmyslníka, mluvil anglicky, francouzsky, německy o filosofii a dokázal získat statisíce na podporu Revoluční scény, kde bojoval proti měšťákům, finančníkům a mocným tehdejší doby.“

Chtěl bych v tomto „malém odbočení" připomenout pár veselých historek, jak je kdysi o Longenovi zaznamenali jeho přátelé či vrstevníci, jako například Eduard Bass, Josef Lada a další, méně známí... 

V kabaretě U Sochůrků v Templové ulici imitoval Longen pařížské pouliční zpěváky. „Zpíval francouzsky, tančil přitom černošský tanec, ale nejvíc ohromoval diváky tím, že dovedl otevřít ústa tak široce, že byly sanice od sebe vzdáleny nejméně na patnáct centimetrů,“ píše Josef Lada. „A potom přišlo vždy to parádní číslo: Asi uprostřed kupletu se Longenovi náhle vymkla sanice, ústa zůstala ztrnule rozevřena a z nich vycházel jen monotonní zvuk: ááá! Xena Longenová chvíli svého Emila upřeně pozorovala, a když uznala, že si sám už neví rady - klidně vstala, přistoupila k němu a pádnou ranou vpravila mu zase sanici do správného ložiska. A konec divokého pařížského popěvku dozpíval už potom Longen bez nehody!“ 

***                                                               

Z období Longenovy spolupráce s Vlastou Burianem se traduje následující anekdota: Nedlouho potom, co si E. A. Longen zařídil bankovní účet, vrazil rozčilený Franta Sauer k Vlastovi Burianovi do šatny a povídá: „Poslyšte, pane řediteli, něco se musí stát! Toho Longena musíme dostat pod kuratelu, nebo rozhází celé své jmění!“

„Ale copak, copak, to je tak marnotratnej? Co dělá?“

„Jen si představte - zrovna před chvílí vyplnil šek na pět tisíc korun, podepsal ho a pak si s tím šekem zapálil cigaretu...!“

***                                                        

Když se spisovatel Josef Mach vrátil po létech z Ameriky, potkal na Václavském náměstí Longena. Zastaví ho a povídá: „Pane Longene, vy mne už nepoznáváte?“

„Ne, nevím... promiňte... s kým mám tu čest?“

„Já jsem Mach, Josef Mach!“

„Ale ježíšmarjá, člověče - ale ty jsi se docela nic nezměnil!“

***                                                                 

V Divadelních anekdotách, v edici řízené Josefem Machem, najdeme jinou anekdotu z Longenova soukromí.

„Tak mi dneska dejte koroptev,“ povídá jednou v restauraci Longen, „ale ne zase takovou chytrou, jako jste mi dali minule!“

„Jak jste to mohl, mistře, poznat, že byla chytrá?“ táže se překvapený vrchní.

„Poněvadž už řadu let dovedla vždycky uniknout střelcům!“

***                                                        

„Tak ses mi Arture ani nezmínil o tom, jak jsi letos oslavoval Silvestra?“ zeptal se jednou po Novém roce Longena přední herec Divadla Vlasty Buriana, Jaroslav Marvan. Longen vylovil z náprsní tašky účtenku a podal ji Marvanovi: 

„Co bych cintal - tady si to přečti!"

CASINO DE PARIS Praha 2, Ječná ul.

Aperitiv Apis        30.—

Marinov. úhoř     25.—

Grill. kuře obložené       70.—

2 láhve Moselské bílé     70.—

4 Mocca     32.—

Courvoisier koňak         120.—

1 láhev Old Sherry         90.—

slané mandle        30.—

10 % obsluha       46.—

Celkem       513.—

Další výlohy: 2 rozbitá okna, propálený ubrus, 3 poškozené

židle, bolestné portýrovi 240.—

Úhrnem      753.—

Dole pak vytištěná poznámka: Až půjdete z divadla nebo z kina, zveme Vás opět do našeho la podniku! — byla několikrát silně přeškrtána.

*** 

Přinesl krejčí E. A. Longenovi nový jarní oblek a ptá se:

„Kdy mám, prosím, přinést účet?“

„No - můžete zejtra začít.“

***                                                      

Nakonec ještě jedna historka z pera Josefa Lady: „Jednou Longena napadlo uspořádat kabaretní představení také v Nuslích. ,Tam je ještě panenská půda,‘ povídal Haškovi, ,tam jistě budeme mít nabito.‘ Hašek souhlasil, a proto si Longen najal na jedno nedělní odpoledne sál v nuselském Národním domě. (...) V celém sále jsem seděl jen já, aranžér potlesku, a manželský pár starších prostých lidí, kteří zaplativše vstupné, skromně usedli k nejzadnějšímu stolu. Ředitelství kabaretu čekalo ještě hodinu po době určené k zahájení představení, a když už nebyla zcela žádná naděje, že by mohl ještě někdo přijít, rozhrnula se opona a na jevišti se objevil Jaroslav Hašek. Chvíli se vážně díval na staré manžele a potom spustil: „Vážené obecenstvo! Z celého srdce vám upřímně děkujeme za vaši návštěvu. Obdivujeme vaši odvahu, že jste nedbali úsudku jiných a přece jste přišli na naše představení. Bůh vám to zaplať stonásobně, ale dříve nám řekněte, zdali si přejete vrácení vstupného, nebo provedení celého představení?‘ Pán zabručel, že peníze zpátky nežádá, a Hašek pokračoval dál: ,Dobrá! Celý ansámbl bude tedy hráti jen pro vás dva. To je nám jedno: pro dva jako pro tisíc a my budeme hrát s takovým zápalem, že chytne - možná - od nás celý Národní dům! My vám vaši neohroženost hned tak nezapomeneme a přičiníme se, aby vaše jména byla zlatými písmeny zapsána v dějinách českého kabaretu. Vy jste průkopníci kabaretního umění v Nuslích a okolí a je možné, že jako první průkopníci ani náš celý program nevydržíte. Ale i pro ten případ vám slibujeme, že vaše jména musí býti vyryta na pomníku ...‘ Staří manželé celou tu dobu, co Hašek mluvil, hleděli rozpačitě pod stůl, potili se a bylo na nich vidět, že tam sedí jako na jehlách. A teprve, když se Hašek zmínil o pomníku, se zvedli a tiše odešli...

Tak špatný výsledek představení a tak smutný návrat z Nuslí jsme nečekali. (...)Nuslím, co se do nich vešlo a nakonec křičel, až se to odráželo o protější vrch Bohdalec, že na Nusle musí přijít jednou pohroma horší oné v Sodomě.“ Longen měl celou cestu zuby zaťaté a očima koulel jako Herodes. V jeho strnulém obličeji se nepohnul ani sval a teprve když jsme se všichni vyškrabali na poslední stupeň nuselských schodů, důkladně si odlehčil. Tam poručil zastavit, složit kufry s rekvizitami a tam teprve dostaly Nusle co proto! Odtud vynadal Nuslím, co se do nich vešlo a nakonec křičel, až se to odráželo o protější vrch Bohdalec, že na Nusle musí přijít jednou pohroma horší oné v Sodomě.“

Pokračování za týden 

Vložil: Ondřej Suchý