Jak jsem osobně poznal Sauera ze Žižkova. Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii)

Popisek: Franta Sauer se narodil 4. prosince 1882 v Praze, kde také zemřel 26. března roku 1947. Pro mě poněkud šílená postava, jejíž život byl plný překvapivých zvratů.

FOTOGALERIE: Jedno z biografických hesel popisuje Františka Sauera takto: „Byl český proletářský spisovatel, příslušník pražské umělecké bohémy, známý nejen pro svá literární díla, ale i pro politickou činnost. Byl jedním ze zakládajících členů anarchistického hnutí v Praze, se svými přáteli zorganizoval po pádu Rakouska-Uherska stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Byl blízkým přítelem spisovatele Jaroslava Haška.“

Podepsal se Arnošt Sauer a sdělil mi, že přestože žije na Žižkově od svých dvanácti let a dodnes má kufr památek na svého strýce Frantu Sauera i jeho přátele, s nikým o tom všem dosud nemluvil. A tak že bychom si mohli nad obsahem toho kufru povídat. Nevěřil jsem svým očím (později ani svému sluchu). Jednoho dne stál prostě přede mnou chlap jak hora, s dobráckou sauerovskou tváří, a povídá: „Tak to jsem já.“ Upozornil mě předem v dopise, že jestli o jeho strýci něco vím, pak že ho poznám na první pohled. A měl pravdu. Podal mi těžkou habánovskou ruku a od té chvíle - bez ohledu na věkový rozdíl - jsme se stali přáteli. „Bylo mi třináct a půl, když jsem šel do učení a od té doby dělám dodnes, do roztrhání těla,“ říká o sobě s úsměvem. Narodil se v roce 1908, vyučil se textilákem a v době, kdy jsme se seznámili, pracoval ještě jako dělník u n. p. Stavoservis.

Náš rozhovor začal u jména, které nosil už jeho otec...

„Na prvním knižním vydání Švejka je uveden jako spolunakladatel A. Sauer,“ ukazuji Arnoštu Sauerovi starou knížku, která je jedním z mých antikvariátních úlovků. „Je ovšem známo, že prvním nakladatelem Švejka byl Franta Sauer."

„Ten jím také byl, jenomže chtěl stát v pozadí. Ale já to vezmu popořádku. Arnošt Sauer byl můj otec, o tři roky starší Frantův bratr. Naše rodina (mám ještě dva mladší sourozence) žila ve Vídni, kde jsem se také narodil. Strejčka Frantu jsem uviděl poprvé v životě, když byl tatínek odvedenej na vojnu, do kasáren na Újezdě, a když jsme za ním do Prahy přijeli s maminkou. Ono jich bylo celkem šest: Strejda Jan byl dekoratérem, který se dostal až do Ameriky, kde pracoval na československé výstavě v Chicagu. Pak byl Ondřej Sauer, brašnářský mistr z Hodkoviček, ten si zase dopisoval se samotným císařem pánem. Další byl můj otec Arnošt, vyučený klempíř, který vyšel i čtyřletou průmyslovku a jezdil po montážích. Sestra Beta byla původně kloboučnice, byla to ženská metr, pracovala ve Frantově krámě s textilem. Potom byl Franta a poslední byla nejmladší Žanynka, která se starala Frantovi o domácnost, a kterou měl rád náš soused, Antonín Zápotocký. Tady mám knížku Bouřlivý rok, kde je napsané věnování: Soudružce Žandě Sauerové v upomínku na léta strávená v činžáku v Dalimilově ulici - A. Zápotocký.

Ten činžák v Dalimilově ulici, o kterém Zápotocký v Bouřlivém roku píše, je ve skutečnosti Jeronýmova 8, kde bydlel strejda a kde se také zrodil dobrý voják Švejk. Zasloužil by si ten dům pamětní desku, že? Sem se Hašek nastěhoval, když se vrátil ze sovětského Ruska. Nu a pak to začalo. V roce 1920 přijel za tátou do Vídně Franta a povídá: Sbal si saky paky a pojeď se mnou do Prahy!“

„Co na to říkala maminka?“

„Maminka? Ta se do toho nepletla. Byli to přece bratři, že jo ... Tak jsme tedy jeli všichni do Prahy. Když jsme se přistěhovali na Žižkov, měli rodiče nějaké úspory, strejda prodal krám a s tím, co to dalo dohromady, začali vydávat Švejka. Hašek se Šurou se usadili ve strejdově bytě a tam jsem ho také vídal, jak píše pokračování Švejkových dobrodružství na takové rozřezané papírky. Bylo to v pokoji, kde u stěny stála jedna postel, za ní druhá, pak tam ještě byla na druhé straně almara a uprostřed stál stůl. Haška museli často do psaní nutit, protože on, když neměl co pít, tak nepsal. A tak se vesele vydávalo. Nakonec na to prasknul strejdův obchod, tátovy úspory také, a finanční efekt? Mezi námi řečeno - nic za to. Jenomže, jak já je znal, oni si z toho ze všeho dělali spíš srandu. Stejně, i když finance došly, zůstal strejda Haškovým dobrým kamarádem až do jeho smrti.“

„A jak jste Švejka expedovali?“

„To bylo jednoduché,“ pokračuje Arnošt. „Strejda mně dal ruksak plný Švejků, sám si vzal další, a tak jsme vyrazili po pražských knihkupcích a nabízeli. Moc velké kšefty to nebyly, ale pamatuju si, že jsme jednou došli na nábřeží, kousek dál od Myslíkovy ulice bylo velké knihkupectví, a tam jsme měli štěstí. Vlídně nás tam přijal takový robustní muž s kulatou tváří, jako dnes ho vidím - a to prosím bylo někdy v roce 1921!“

„Tak tentokrát, pane Arnošte, mám zase překvapení já pro vás; víte, kdo byl ten muž? Nakladatel a knihkupec Ludvík Souček, tchán nakladatele Václava Petra a strýc dnes známého spisovatele Ludvíka Součka! Byl to prý vynikající knihkupec, který především českým autorům věnoval velkou pozornost.“

Arnošt Sauer se rozzářil: „Ano! Souček se jmenoval! Vidíte - tak u něho jsme tenkrát se Švejkem nejlíp pochodili!“

Mimochodem, Franta Sauer uvedl prvé a dosud jediné vydání své knihy v roce 1923 těmito větami: „Příběhy ,Franty Habána ze Žižkova' napsal jsem pro Tebe, milý čtenáři, proto, abych Tě seznámil s moudrým prostým mužem a s jeho zajímavou filosofií. Neočekávej hlubokého mudrování! Vše je líčeno tak prostě, jak prostý je život sám. Psal jsem příběhy ,Franty Habána ze Žižkova' velice vážně a jak nejlépe dovedu; vypadla-li však přece některá situace humorně, pak, milý čtenáři, věř, - já za to nemohu -. Očekávám s určitostí, že oficielní kritika přijme moje dílo s jásotem a snad objeví ve mně novou, literární hvězdu. 

Nestane-li se to, ujišťuji Tě, milý čtenáři, že mně je to jedno.“ Autor 

Nad knížkou příběhů Franty Habána

František Sauer s přezdívkou Habán v autobiografické knize Franta Habán ze Žižkova popisuje svou nakladatelskou činnost takto: „Poněvadž Habán nestačil ani zdaleka se svým kapitálem na vydání prvního sešitu vojáka Švejka podle rozpočtu tiskárny, opatřil si dva společníky, kterým namluvil mnoho o zisku. Jsou to řemeslníci: A. Sauer, klempíř, a V. Čermák, malíř, oba ze Žižkova. Habán oznámil vše Haškovi podle pravdy a za týden po rozmluvě ‚U Pánka‘ vidíme je kráčeti parkem Kollárova náměstí, kde provozuje Čermák svou živnost, aby sepsali smlouvu pro nový nakladatelský podnik. Bylo ujednáno, že jako vydavatelé budou na románě podepsáni pouze Čermák se Sauerem a Habán v té akciové společnosti jako menší podílník zůstane tichým společníkem se stejným právem na zisk. Když všichni čtyři smlouvu podepsali a vyplatili hned svůj díl, Hašek se zeptal, nepřejí-li si směnky pro větší jistotu... ,Jen račte, pane spisovateli, nechat to tak, máme k vám úplnou důvěru,‘ řekl Čermák za všechny. ,Musíme se však trochu posilnit, Mařenko,‘ volá na služku, ,ať nám paní pošle tu dobrou slivovičku. Promiňte, pánové, nemám nic lepšího doma. Pijete taky, pane spisovateli?‘ - ,Nejsem zrovna náruživý piják, ale troška nemůže nijak škodit. Mnoho nesnesu,‘ dí Hašek vážně ...“ 

Jak toho dne dopadli Habánův bratr s malířem Čermákem, novopečení spolunakladatelé Švejka (i to, jak asi dopadli Habán s Haškem), to si jistě dokážete už představit sami... Ale k věci: o několik stránek dál jsem v téže knize našel i zmínku o Habánově synovci: 

„Po mnoha různých svízelích a trampotách vyšel konečně první sešit Osudů dobrého vojáka Švejka. Habán se svým synovcem Ferdou roznesli jej po všech pražských knihkupcích, zatímco Čermák rozesílal jej poštou po celé Československé republice. Hašek roznášel Švejka po známých hospodách a získával celou řadu ,kolportérů‘, přesvědčen o naprosté jejich poctivosti.“ 

Tak tedy někdejší „Ferda", tenkrát dvanáctiletý Arnošt Sauer junior, sedí dnes přede mnou a ochotně se nechává dál zpovídat...

O tom všem ale zase příště.

Pokračování za týden

Vložil: Ondřej Suchý