Nejen do špatného počasí. Album Ondřeje Suchého
20.11.2024
Foto: Se svolením Ondřeje Suchého (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Herečka Zita Kabátová se dožila 99 let. Měla v životě mnoho důvodů k zármutku, ale dokázala se mu vždy ubránit. Mám s ní spoustu fotografií, byli jsme léta přátelé, nakonec jsem vybral do úvodu dnešního Alba snímek tento. Vzpomínám na paní Zitu často…
Ve chvíli, kdy jsem přemýšlel, o čem bych měl psát tentokrát, nestálo počasí za nic a mělo silný vliv i na mou náladu. Sáhl jsem proto po jedné své knížce a našel si v ní závěrečnou kapitolu. (To předesílám, protože nechci budit dojem, že příště tu už nebudu ve svém vzpomínání pokračovat!) Všechno má své „ze všeho nejdříve“ i své „ze všeho nakonec“. Náhody někdy vyřeší věci za vás. Mně se taková náhoda přihodila zrovna v době, kdy jsem zvažoval, jak se v té knížce (jmenuje se Účtenka z kavárničky dříve narozených) se čtenářem rozloučit.
Daroval mi kdysi jeden kamarád opis modlitby prý anonymního autora. Přijímám opisy současné „lidové tvořivosti“ vždy s určitým despektem; upřímně řečeno nikdy mě neoslovilo to, co mi bylo podstrčeno s ujištěním, že jsem „takovou legraci ještě nečeť“. Bývají to různá manželská desatera, modlitby pivařů, známé texty, přetransponované na silně choulostivé téma. Bývám nad těmi výtvory bezradný, i když dárcům tvrdívám, že jsem skutečně „takovou legraci ještě nečeť“. Nechci jim kazit radost.
Tehdy jsem dostal Modlitbu stárnoucích a užasl jsem. Ejhle - ono se může v „lidové tvořivosti“ objevit i něco inteligentního! To je ono, řekl jsem si. A tehdy jsem poprvé učinil to, co obvykle všichni opisovači považují za svou povinnost. Posílal jsem to dál.
Takže k současnu: Ať vám následující řádky poslouží a inspirují tak, jako občas mě.
Modlitba stárnoucích
Pane, Ty víš, že stárnu;
nedopusť, abych podléhal povídavosti
a utkvělé představě, že se musím
ke všemu vyjádřit.
Osvoboď mne od touhy
napravovat záležitosti svých bližních,
nedopusť, abych přednášel nekonečné maličkosti,
propůjč mi křídla,
abych se vždy dostal k věci.
Zapečeť mi ústa, když se chystám
vyprávět o svých bolestech a trápeních.
Přibývá jich zároveň s mým věkem
a hovořit o nich se stává
sladším a sladším.
Pouč mne o nejcennějším,
že také já se mohu někdy mýlit.
Učiň, aby mne zajímaly věci druhých,
aniž bych do nich strkal nos,
abych dovedl pomáhat,
aniž bych řídil.
Mám nepřebernou zásobu moudrosti
a zkušenosti
a je to škoda,
že jich není možno použít.
Ale to víš, Pane, že si chci
zachránit několik přátel do konce
života. |
Myslím, že když jsem v úvodní fotografii připomněl Zitu Kabátovou, hodilo by se zde zveřejnit i to, co mi napsala pro své přátele v době, kdy už byla natrvalo v motolské nemocnici: „Zůstaňte pozitivní – vždy!!! Z. Kabátová.“
Já vím, že to v ž d y nejde, ale pokusit se alespoň o snahu lze, ne?
Vložil: Ondřej Suchý