Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Už šedesát let. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky ve fotogalerii)

Popisek: Fragment kresby spisovatele, dramatika, scénáristy a výtvarníka Jiřího Brdečky, z prvního poválečného vydání románu Limonádový Joe. Film Limonádový Joe aneb Koňská opera režiséra Oldřicha Lipského vznikl nejprve podle Brdečkova románu, později podle Brdečkovy divadelní hry, jako parodie na rodokapsovou literaturu westernů a kovbojek.

FOTOGALERIE: Minulý týden jste mohli v mnoha médiích sledovat zasloužené chvalozpěvy a mnoho různých zajímavostí o filmu Limonádový Joe, od jehož uvedení v našich kinech uplynulo právě šedesát let. Objevily se i slavné citáty z filmu (ostatně jeden z nich jsem si vypůjčil do názvu dnešního Alba)…

Měl jsem příležitost, jak v televizi, tak i v rozhlase, vést několikrát rozhovory se dvěma hlavními protagonisty filmu, Květou Fialovou (arizonskou pěnicí Tornádo Lou) a Karlem Fialou (Limonádovým Joem, obchodním zástupcem firmy Kolalok a syn), a tak mě tentokrát napadlo připomenout si některé jejich vzpomínky.

KAREL FIALA: „Zajímavé, že lidi mají rádi, když je někdo mučen nebo když se někomu děje nějaké příkoří. V Limonádovým Joe byla scéna, kde jsem byl uvázán u kůlu a trpěl jsem. A ta měla krásnou historii. Režisér si ji vymyslel tak, aby si všichni tři lumpové, to znamená Matuška, Hlinomaz a Effa, mohli se mnou dělat opravdu, co chtěli. Tak mě přivázali k tomu kůlu a už to šlo ráz na ráz; ve svém stetsonu jsem měl asi dvacet lahviček kečupu, vybrali si na mě borůvkovou marmeládu, hodil se ovšem i vyjetý olej, prostě tím vším mě častovali a vyřizovali si se mnou své účty. Pokud si pamatujete, na konci scény pak seděli všichni tři na obrubě studny a Květa Fialová říká: ‚Chlapci, uděláme si památeční snímeček!‘ Režisér Oldřich Lipský, který celou tu partu dobře znal, věděl, že Karlíček Effa nesmírně dbá o své zdravíčko a je velmi choulostivý. A tak dal tento pokyn: ‚Prosím vás, první do studny spadne pan Hlinomaz, na něj pak Matuška a poslední tam spadne pan Effa!‘ Samozřejmě, že to dopadlo úplně jinak. Když došlo k natáčení a Květa Fialová vystřelila z koltu ukrytého ve fotoaparátu, Hlinomaz, který to chtěl zahrát co nejlépe, srazil toho Effu jako prvního. Effa spadl, za ním hned letěl Hlinomaz, a teprve poslední Waldemar Matuška. Režisér okamžitě zavelel: ‚Stop!‘ a my všichni jen čekali, co se bude dít dál. Usměvavý Matuška vylezl jako první. Asi dvacet chlapů vytáhlo ven Hlinomaze. A jako poslední se vyškrábal Karlík Effů. Jeho nosánek, který má trochu profil doleva, byl najednou doprava, z pravé dírky mu trošičku tekla krev, takže když vylezl z té studny ven, začal ihned hledat nějakou oběť - kdo to způsobil, který lump! Najednou uviděl Jiřího Brdečku s Oldřichem Lipským. Vztekle k nim přišel, nenávistně se na ně podíval a pravil: ‚Vy nejste režiséři! Vy jste amatéři!‘

KVĚTA FIALOVÁ: „V příbuzenském vztahu ke Karlu Fialovi nejsem; jenom v přátelském. Ale je pravda, že když jsme někdy jezdili spolu po festivalech s Limonádníkem, tak nám v hotelích chtěli dávat společný pokoj.

Mně se tenkrát moc líbil pan Brdečka! Byl krásný, inteligentní, moc se mi líbil. Jenomže já se asi moc nelíbila jemu. Díval se pořád jen po Olince Schoberové, které ovšem tenkrát bylo devatenáct, zatímco mně už dvaatřicet. Tak jsem jednou panu Brdečkovi řekla rovnou: ‚Já se vám asi moc nelíbím, viďte?‘ A on mi odpověděl: ‚No, vy už jste taková nahlodaná krása.‘ Já myslím, že dnes by řekl že jsem ‚ohlodaná‘. Ale mně se to líbilo. Já miluji katastrofy!“

„S Limonádníkem jsem měla to štěstí, že jsem mohla jezdit po festivalech - byla jsem v Jižní Americe, v Bejrútu, potom ve Finsku, všude možně. Ovšem s panem Hlinomazem jsme jeli do NDR a tam se lidem ten film šíleně nelíbil! Celou dobu pískali, dupali, a když pak jsme šli s Hlinomazem po filmu na pódium, tak po nás dokonce házeli flašky od piva. A to jsme tehdy jeli asi po deseti místech NDR a všude to bylo takhle strašné. Prostě - nelíbilo se to. Dokonce na nás chtěli ředitelé festivalu a distributoři, abychom některé scény z toho filmu (třeba jak vstáváme z mrtvých) vystříhali! Strašně jim to vadilo a nic prostě nechápali."

KAREL FIALA: „Děvčata si jezdila všude možně. Pochopitelně, když byl film dokončen, tak jsme s panem Kopeckým také čekali, že se někam rozjedeme. Ovšem Miloš tenkrát říkal: ‚Buďte klidný, Karle, jak to znám, tak vy pojedete do Opavy a já asi do Karviné!‘ Nakonec to bylo obráceně - on jel do Opavy a já do Karviné, zatímco Květuška samozřejmě do Bejrútu a Olinka do San Franciska...“

Z předmluvy autora Jiřího Brdečky ke knize, kterou vydalo v roce 1955 nakladatelství Mladá fronta na závěr alespoň krátký úryvek: „Limonádový Joe byl napsán před jedenácti lety… Limonádový Joe není postava z masa a krve, nýbrž z papíru a limonády. Pokud se týče této tekutiny, tu třeba říci, že ačkoliv rodokapsy prolévaly s lehkou myslí celé žejdlíky krve, přec jen zůstaly limonádou. Byla to červená knihovna…“

Vložil: Ondřej Suchý