Zpěvačka, na kterou zapomněl i Gustav Brom? Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Gery Scott v Československu

Včera jsem si psal s kamarádem Milošem Novákem o námi obdivovaném dixielandu Steamboat Stompers Jiřího Kadluse a jeho originálním zpěvákovi a kontrabasistovi Tony Brychovi. Jejich kapela se nesmazatelně zapsala do historie československé jazzové hudby a já slíbil, že se v budoucnu o nich určitě rozepíšu. Do naší korespondence se téhož dne vložil další kamarád, v Austrálii žijící muzikolog a archivář John Pear, původním jménem Václav Hruška, který Milošovi a mně připomněl jeden náš někdejší nápad. Steamboat Stompers dobře znal, s Jiřím Kadlusem prý vedl častou korespondenci a skladby kapely, jako hudební redaktor Rádia ABC, občas zařazoval do svých pořadů. Ve svém mailu mě pak přivedl na nápad, komu bych měl tentokrát věnovat dnešní Album.

„S Ondřejem jsme uvažovali o tom, aby podle mého návrhu Steamboat Stompers doprovázeli kdysi slavnou anglickou zpěvačku Gery Scott - zpívala s Bromem a nahrávala i s Vlachem a s Brázdou - při jejím plánovaném triumfálním návratu do Česka. Objevil jsem ji totiž zde v Canberra, kde vyučovala jazzový zpěv a na svoji českou sedmiletou kariéru téměř zapomněla. Podařilo se nám vydat její profilové CD obsahující singly z mojí sbírky - ona totiž vše, co měla, kdysi ztratila cestou do Austrálie, - ale protože jí bylo už přes 80, její manažer nám to zarazil z obav o její zdraví. A asi o dva roky poté opravdu zemřela... Škoda, byla by to pro pamětníky BOMBA!“

Podpisová karta, získaná kdysi od kohosi na Facebooku.

Zůstal jsem v údivu stát na chodníku před prodejnou Supraphonu, odkud se z amplionu ozvalo dvakrát za sebou: Day O! Ženský hlas, k němuž se po chvíli přidal orchestr. Bylo mi dvanáct, na sobě tříčtvrteční kabátek, na nějž mi hodná maminka našila žluté knoflíky-olivy a po stranách pořídila rozparky. Někdo téhle módě tenkrát říkal, že je páskovská a já toužil po tom, alespoň trošku vypadat jako páseček. Nu a teď najednou do toho: Day O! A nefalšovaná angličtina! Úžasné! A tak jsem poprvé uslyšel zpěvačku jménem Gery Scott a calypso, jehož jedním z autorů byl původně sice zpěvák a herec Harry Bellafonte, ale na supraphonských deskách bylo prezentováno jako traditional s názvem Banana Boat Song - Píseň banánového člunu. To vše šlo tehdy mimo mne, my jsme tomu stejně říkali jen „Banánové kalypso“.

Když pak vedle nahrávek s Bromovým orchestrem nazpívala Gery pár dalších písniček s orchestry Karla Vlacha a Dalibora Brázdy, pořvávali jsme si s klukama „Volárééé, ó-ho…” a Gerry Scottová byla „naše”. Jak a kdy se z Československa vytratila, to jsme nepostřehli; už jsme byli v zajetí trochu jiné muziky – rock and rollu, twistu, Beatles atakdále.

Z roku 1962

Gery Scott, pravým jménem Diana Whitburn, se narodila 5. října v roce 1927 v Bombaji jako dcera britských rodičů. V Indii natočila v devatenácti letech svoji první gramofonovou desku. V roce 1945 se přestěhovala do Anglie, kde začala její skutečná profesionální pěvecká kariéra - zpívala s předními britskými bigbandy a pravidelně nahrávala pro BBC. Zanedlouho začala podnikat rozsáhlá turné po Evropě. Až pak po jejím náhodném setkání s Gustavem Bromem se stala jednou z prvních západních umělců, kteří začali vystupovat i na Východě. Mimochodem, jako úplně první jazzová zpěvačka ze Západu koncertovala v SSSR (prý se tam s jejími nahrávkami prodalo na šest milionů gramofonových desek) a na Ukrajině v Kyjevské opeře zpívala na počest startu prvního Sputniku.

Začátek šedesátých let - stále ještě výhodný vývozní artikl

V šedesátých letech se nejprve vrátila zpět do Anglie, kde s ní v roce 1962 producent a manažer Beatles George Martin uzavřel smlouvu pro firmu Parlophone. Později se stěhovala do Asie, kde pracovala v Hongkongu, Bangkoku a Singapuru, a to nejen jako zpěvačka, ale také jako majitelka nahrávací firmy a režisérka zábavních programů.

V Austrálii se usadila natrvalo v roce 1981 a začala zde přednášet hlasové umění v canberrské hudební škole při tamějším Institutu umění (obdobě pražské AMU nebo brněnské JAMU), kde byla v roce 1985 jmenovaná vedoucí katedry jazzového zpěvu. Tou zůstala až do svého odchodu do důchodu v roce 2002. Kromě působení na Hudební škole ovšem i nadále vystupovala na jazzových festivalech po celé zemi…

Gery Scott bavila publikum ve 26 zemích přes šest desítek let. Zemřela 14.prosince roku 2005 v Canbeře ve věku 82 let.

Fotografie z oslavy zpěvaččiných sedmdesátých narozenin. (Z archivu J. Peara)

Přední publicista, producent, hudební režisér a dramaturg Antonín Matzner se v roce 2006 v bukletu CD „Gery Scott a Gustav Brom“ rozepsal o této anglické zpěvačce jako o první vlaštovce na hvězdném nebi českého jazzu a populární hudby. „Díky svému původu mohla se s indickým pasem Gery u nás stát vůbec první vyslankyní hudby z angloamerického prostředí, zpívající písně v jazyce originálu.“ Gustav Brom a členové jeho kapely se v tehdy ještě neobestavěném západním Berlíně setkali s touto skvělou zpěvačkou, a jak píše Matzner dál: „…protože to byla láska a sympatie na první pohled, nahráli s ní na jaře roku 1957 první desku pro východoněmeckou Amigu. V létě téhož roku pak přijela Gery Scott do Československa na první koncerty, které se většinou odehrávaly na stadionech před desítkami tisíc fanoušků! Za čas pak vznikla ve studiu Rudolfina první nahrávka z téměř šedesáti písniček, v nichž během období spolupráce nazpívala s orchestrem Gustava Broma.“

CD z roku 2006

Dovolím si tuto připomínku zpěvačky Gery Scott uzavřít jedním otazníkem: Byla to s Gustavem Bromem skutečně „láska na první pohled“?

Nejspíš ne taková, jak bychom si možná dnes představovali. Došel jsem k tomuto poznatku poté, co jsem si přečetl knížku Jiřího Zapletala a Jiřího Majera „GUSTAV BROM Můj život s kapelou“ (nakl. Thalia, 1994). Ve vzpomínkách pana kapelníka je jméno zpěvačky, která by si jistě zasloužila jako ostatní aspoň pár řádek, zmíněné pouze jednou a k tomu navíc Bromem zkomoleně: Jerry Scott.

Fotografie z bukletu jediného CD Gery Scott, které v roce 2006 vydal v koprodukci se Supraphonem František Rychtařík. Láska na první pohled; aspoň na téhle fotografii to tak vypadá…

Vložil: Ondřej Suchý