Dětské filmové hvězdy: Ve filmu Práče to byl malý Michael Koblic. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Michael/Michal Koblic jako „vojín-elév“ František a Marie Magdolonová, jako Marijka Kalinčuková z Porúbky ve filmu Práče

S blížícím se novým školním rokem mne napadlo, že bych se mohl do svého archivu podívat, kolik jsem v životě poznal dětských filmových herců. To bylo překvapení! A hned se mi nad tou snůškou jmen vybavovaly vzpomínky. A tak hlásím dopředu, že dnešním Albem téma „Děti ve filmu“ hned tak neskončím. Jako prvního jsem vypátral Michaela Koblice (u nás nejčastěji uváděného jednodušším jménem Michal).

Narodil se v Praze 1.října 1951. V roce 1960 úspěšně debutoval v Kachyňově filmu Práče, kde si zahrál hlavní roli v postavě „vojína-eléva“ Františka. Poté následovalo ještě několik dalších filmů. Během natáčení filmu Oranžový měsíc se v roce 1961 poprvé setkal s Vladimírem Pucholtem. V červenci 1969 emigroval do Velké Británie a s uměleckou činností definitivně skončil. Vystudoval zde, společně s Vladimírem Pucholtem, lékařství a posléze se vystěhoval (podobně jako Pucholt) do Kanady. Když jsem v roce 2008 získal jeho mailovou adresu, ochotně mi vyhověl a odpověděl na všechny moje otázky.

Plakát na nejslavnější Koblicův film. V roce 1960 obdrželo válečné drama Práče na XII.MFF pro děti a mládež v italských Benátkách „zvláštní cenu za nejlepší sestavu filmů pro děti a mládež se zvláštním zřetelem na film Práče a herecký výkon dětského představitele“.

Takhle ten náš rozhovor „na dálku“ vypadal: 

Zahrál jste si v dětství v devíti filmech, na který z nich máte nejhezčí vzpomínky?

„Moje pochybná paměť registruje číslo deset: Práče, Jak se točilo Práče (krátký film), Lidé jako ty, Osení, Králíci ve vysoké trávě, Neklidnou hladinou, Horoucí srdce, Oranžový měsíc (krátký film). Hon na lišku (krátký film)… To je jenom devět a ten desátý si prostě nepamatuji. Kromě Práčete Králíků a možná Oranžového měsíce to byly všechno zapomenutelné role. 

Nejhezčí vzpomínky mám na Práče, kde jsem se vyřádil s vojenskou technikou, a trochu na Oranžový měsíc, kde byla legrace se štábem hlavně se spory mezi fanoušky Sparty a Slávie.“ 

Při filmování jste se setkal s mnoha našimi herci; Vladimír Menšík právě o filmu Práče uměl báječně vypravovat! Kdo z nich Vás uměl jako kluka nejlépe pobavit?

„Pan Menšík a pan Ťapák byli, jak tu říkají, ‚in a league of their own‘. S panem Skopečkem byla taky legrace.“ 

V roce 2012 natočil v Kanadě Michal Koblic vzpomínku na film Práče pro You Tube.

A který z pánů režisérů to s Vámi nejlépe uměl?

„Režiséři to uměli všichni, i když třeba způsob, jakým se mnou zacházeli, se nutně přizpůsobil vzrůstajícímu věku. Pan Kachyňa to měl teoreticky nejtěžší, protože mně bylo jenom 8 a o filmování jsem neměl ani páru. Na druhé straně mi ta role asi tak ‚seděla‘, že to šlo bez větších problémů. ‚Králíci‘ byla na druhé straně mnohem náročnější role a kromě toho tam byla dětí celá parta, což občas negativně ovlivnilo pracovní morálku. Takže pan Gajer to taky lehké neměl. Přesto výsledek byl podle mne výborný.“ 

Vybavuje se Vám nějaká vypjatá situace při natáčení, kdy jste třeba nechápal, co od Vás režisér chce? Točil jste nějakou klapku vysloveně nerad? 

„Většinou to nebyl problém pochopit, ale udělat to bylo někdy problematické. Vůbec první záběr v ‚Králících‘ vyžadoval jízdu na kole a pád z kola. Já jsem nikdy na kole moc dobrý nebyl a tohle (mužské) kolo bylo pro mne příliš veliké, já nemohl dosáhnout na pedály, a tak se první záběr natáčení dělal asi 36-krát... Během své kariéry jsem byl několikrát ve filmu zfackován, což bych asi neřadil jako moji oblíbenou zábavu. Později jsem ale měl pocit, že to dělalo víc potíží těm dospělým hercům, co mě měli fackovat.“ 

V dětství jste chodil jistě také rád do biografu. Který z tehdejších filmů si dodnes pamatujete, který na Vás udělal tenkrát největší dojem? 

„Chodil, ale tolik se zase nepamatuji. Když už jsem byl starší, viděl jsem český film Atentát. Lepší pojednání okolností Heydrichova atentátu a jeho následků jsem neviděl ani předtím, ani potom.“ 

Když jste dospíval – bylo pro Vás těžké rozhodování, jakému povolání se budete v životě věnovat? 

„Celkem ne. Po emigraci pak už vůbec ne.“ 

Nezastesklo se Vám pak v dospělosti někdy po světě filmu? 

„Nikdy. No, možná kdyby mi někdo nabídl hlavní roli akčního hrdiny s partnerkou jako Peta Wilson nebo Lucy Lawless (nebo ještě lépe s oběma), asi bych o tom par minut uvažoval. Jinak se radši držím svého kopyta.“ 

Jakým jste dneska filmovým divákem?

„Divákem jsem o něco méně vášnivým, než jsem byl po emigraci v Londýně Tenkrát jsem žil v relativní bídě. Přístup k televizi jsem neměl a moje zábava se sestávala z přečtení 2-4 knih z veřejné knihovny každý týden a jednou týdně z návštěvy kina. Doháněl jsem, co jsem mohl, veškeré zajímavé zahraniční filmy, které se v ČSSR nepromítaly. Stal jsem se expertem na londýnská kina: Kolik kde stojí vstupné, kde mají slevu v určité dny, kde hrajou neobvyklé filmy a hlavně, jak se do specifických kin dostat (což v Londýně není vždycky lehké). Tenkrát v kinech na periférii dávali dva filmy za cenu jednoho vstupného, což bylo pro mne nad zlato.

Dnes se hlavně dívám na DVD, do kina jdu jenom zřídka. Občas si něco natočím z televize; někdy tu ukážou zajímavé filmy třeba ve 3 hodiny ráno.“ 

Máte nějaký oblíbený filmový žánr? 

„Žánr není podstatný. Nejdůležitější je:

a) Dobrý scénář. Bohužel, těch je teď v Hollywoodu méně a méně, tak hledáme zahraniční filmy. Kamarád mi občas pošle českou produkci, kterou bychom jinak neviděli (kromě Kolji nebo Tmavomodrého světa).

b) Dobří herci. Podívám se například na cokoliv, v čem je Emma Thompson nebo Anthony Hopkins.

c) Dobré rvačky: Jackie Chan, starší filmy se Stevem Seagalem, choreografie Yue Wo-    Pinga, šerm Williama Hobbse nebo Boba Andersona atd.

d) Dobrá komedie – což asi patří pod a).

A to je vše.

Doufám, že Vám to bude stačit?“ 

Stačí. Děkuji pane Koblici!

Doktor Koblic před svojí ordinací 

SMUTNÝ DOVĚTEK – POSLEDNÍ  KORESPONDENCE: 

8. června 2019

Dobrý den, pane doktore Koblici!

Třeba si na mě ještě vzpomenete - dělal jsem s Vámi „na dálku“ před dvanácti léty interview, podobně jako s vaším vrstevníkem, též dětskou filmovou hvězdou té doby Míšou Stanincem. A nyní bych rád naše dávné povídání rozšířil o to, co nového se ve Vaší rodině, ve Vaší profesi, případně s dětmi odehrálo. Napíšete mi opět pár vět a vzpomínek? A jsem-li už tak smělý - poslal byste mi mailem či přes úschovnu nějakou svoji současnou fotografii? Zdraví Ondřej Suchý 

11.července 2019

Dobry den!

Samozřejmě, že se pamatuji. Bohužel letos asi nevyhovím, hlavně ze zdravotních důvodů. Každopádně Vám děkuji za zájem.

Zdraví Michael Koblic 

3. prosince 2019

Michael Koblic, kanadský lékař-kardiolog, zemřel ve městě Campbell River v kanadské provincii Britská Kolumbie.

Poslední fotografie – Michael Koblic s manželkou

Vložil: Ondřej Suchý