Hudebníci, kteří upadli do zapomnění. Album Ondřeje Suchého
21.08.2024
Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Foukací harmoniky přišly v padesátých létech do módy.
S omluvou mi kdysi prozradila Rudy Šterclová, vdova po komikovi Jaroslavu Šterclovi, že její manžel o mně za mými zády říkával: „Ondra Suchý, to je takovej náš exhumátor.“ Začal jsem se smát a ujistil paní Šterclovou, že nemá proč se za manžela omlouvat, že jsem naopak rád za taková slova uznání. Ano, největší radost mám, když se mi podaří objevit v naší kulturní minulosti umělce, na které si dnes už nikdo nevzpomene.
Stačí s pomocí ještě některých žijících pamětníků doplnit a poskládat informace do podoby medailonků a ty pak zveřejnit. Tak jsem například při psaní knih o Burianovi, Novém, Werichovi (anebo o Mandlové, Baarové, Vítové) přišel na lidi, kteří tvořili v jejich bohatých životech tu pouhý kompars, tu aktéry krátkých epizod. Byli také z umělecké branže, ale nedosáhli hvězdných výšin.
Dnes ovšem chci vzpomenout na některé kdysi známé muzikanty.
Při prvních tónech nahrávky charlestonu Yes, sir, that´s my baby se kdysi každému okamžitě vybavila znělka legendární rozhlasové relace Pozor, zákruta. Tóny Echo kvartetu pak také připomněl další známý rozhlasový pořad, Zápisník zahraničních zpravodajů.
ECHO KVARTET
Soubor vznikl v roce 1955 z původního tria sourozenců Kachlířových a ještě téhož roku získal zlatou medaili na celostátním festivalu Lidové umělecké tvořivosti v Praze. Další ocenění následovala nedlouho potom na několika mezinárodních soutěžích foukacích harmonik: V roce 1957 v Lucembursku, o rok později na mistrovství světa v italské Pallanze, kde zvítězil Rudolf Kachlíř v kategorii sólistů diatonických foukacích harmonik, a v roce 1959 slavil Echo kvartet úspěch na mezinárodní soutěži v Rakousku.
Rudolf Kachlíř, vedoucí a zakladatel souboru, stál v jeho čele až do konce života – zemřel v roce 1986 ve věku nedožitých 62 let.
Po jeho smrti založil dlouholetý člen Echo kvarteta Otakar Odehnal ve Slavkově soubor foukacích harmonik pod názvem Echo trio, se kterým vystupoval příležitostně až do roku 1992. Kachlířovým Echo kvartetem prošla řada hudebníků, byli to Karel Charvát, Jiří Opřátko, Věra Novotná-Kachlířová, Helena Dubovská, pánové Havel, Hotárek a již zmíněný Otakar Odehnal. Na jiná jména jsem už dál nikde nenarazil.
Populární Echo kvartet odehrál tisíce vystoupení. Podle jeho vzoru u nás vznikaly desítky podobných souborů - v Brně například Harmonikon kvartet - a foukací harmonika se stala v padesátých létech oblíbeným hudebním nástrojem. Stačí si například vybavit film Hudba z Marsu.
Zbývá dodat, že informace o Echo kvartetu mi v roce 1994 poskytla švagrová Rudolfa Kachlíře, paní Mirka Suchomelová ze Žamberka.
Nepříliš kvalitní fotografie Jožky Lakatoše, jediná, kterou se mi podařilo získat z filmu o dobrém vojákovi Švejkovi, Poslušně hlásím.
JOŽKA LAKATOŠ
Hrál primáše a houslisty ve filmech Můj přítel Fabián (1953), V proudech (1957) a Poslušně hlásím (1957). Cimbálová muzika Jožky Lakatoše nahrála též hudbu k filmu Nevěra (1956). Muzikant tělem i duší zemřel předčasně v roce 1957, právě v době, kdy mohla začít jeho filmová kariéra.
V některých filmových databázích bývá Jožkovi Lakatošovi omylem přisuzována také role druhého houslisty, kolegy Františka Louky, kterého hrál Zdeněk Svěrák, v oscarovém filmu Kolja (1996). Josef Lakatoš, který v tomto filmu hraje, je ovšem Jožkův syn. (S jeho bratrem Aladárem jsme v roce 1964 napsali několik písniček, z nichž nejznámější se stala píseň Courat se lesem, kterou pro rozhlas nazpíval Waldemar Matuška.)
Orchestr Alexe Vizváryho na snímku s Lídou Baarovou a Jiřím Dohnalem ve filmu Artur a Leontýna z roku 1940.
ALEX (ALEXANDR) VIZVÁRY
Slovenský houslista, skladatel a kapelník, který se narodil v Bratislavě v roce 1910 a zemřel v Německé spolkové republice v roce 1975. Na filmovém plátně se objevil spolu se svým orchestrem také ve filmu Páté kolo u vozu (1958) a Richarda Adama doprovodil v slow-foxu Je mi do zpěvu, již dříve známém z filmu Anděl na horách.
Na gramofonových deskách doprovázel Alex Vizváry kromě Richarda Adama ještě také např. zpěváky Standu Procházku, Jiřího Vašíčka, Věru Rackovou, Jiřího Poppera – třeba ještě někdo ze staromilců nějakou má.
V Encyklopedii jazzu a populární hudby se o Vizvárym píše: „Jako všestranný praktik v houslové hře a kapelník salónních skupin inspiroval se koncem 30. let vzorem francouzského swingového houslisty Stephana Grappelliho.“
+
Ve třicátých a čtyřicátých letech byla u nás známá celá řada houslistů: Ladislav Hlinka měl svůj dívčí jazzband, známým houslovým virtuózem a excentrikem byl Louis Zámečník, populární byl i houslista Vasil, působící za protektorátu v Lucerna-baru. (Ten po válce vystoupil jako jeden ze svědků, kteří v procesu s Vlastou Burianem mluvili pro jeho obhajobu.)
Tolik moje dnešní ukázka miniportrétů osobností, které by se - ač patří do dávné minulosti – neměly stát v budoucnosti už jen bezejmennými.
Plakát dívčího orchestru Ladislava Hlinky. Pan Hlinka byl blízký přítel našeho tatínka, a tak je logické, že jsem k němu začal chodit do houslí. Myslím, že si můj pan učitel oddychl, když jsem po jednom a půl sešitu Malátovy školy začal „chodit za housle“. Zastoupil mě pak můj bratr, který po několika pokusech hry na klarinet přešel na „rychlokurs“ hry na basu, na kterou už po třech měsících docela drsného učení začal hrát ve skupině Akord club v pražské Redutě…

Vložil: Ondřej Suchý