Horníčkovy rady, jak se na svatbě zachovat při nečekaném setkání se šakalem. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Ano, to je Miroslav Horníček v roli podvodníka Kletiny, vlastním jménem Novák. Hlavní roli sazeče Emila Tůmy hrál Miloš Kopecký. Film měl premiéru v roce 1961 a jmenoval se Každá koruna dobrá. Stručný obsah: Rodina Tůmova bydlí ve vile, kterou jim odkázal strýc. Ten vybavil dům spoustou technických zlepšení, a navíc byl šéfem bandy podvodníků. To však noví obyvatelé vůbec netuší, a tak je stojí velké úsilí přivést život v tomto domě do normálních kolejí. Václav Březina v Lexikonu českého filmu komedii hodnotil takto: „Nadmíru komunální a nepovedená satira na podvodníky, kteří využívají přechodných nedostatků a soukromě se obohacují na důvěřivosti ostatních občanů. Je až obdivuhodné, kolik dobrých herců se dokázalo vejít do tak špatného filmu.“ Inu, i to se stává.

Bohužel jsem se nezeptal Miroslava Horníčka na to, v kterých starých novinách objevil následující bizarní zprávu, nicméně jisté je, že jí byl tak nadšen, že se rozhodl příběh o šakalovi na svatbě rozvést po svém.

Povídka Miroslava Horníčka z konce padesátých let vyšla v prvním programu divadla Semafor a byla napsána pro tehdy chystanou (ale nikdy nevydanou či nedopsanou) knihu, která měla mít název Společenský rádce při událostech nevšedních a zvláštních.

Bylo mnoho neznámého, s čím se Miroslav Horníček svěřil publiku v Nostalgické myši v Šemanovicích při našich setkáních v rámci rozhlasového pořadu Nostalgické muzeum zábavy, během roku 1998.

Zpráva z tisku: Podivná příhoda se stala v alpské vesničce, neveliké velikostí, leč významné svým významem. V neděli 26. května 1881 vnikl při sňatku zdejších snoubenců z příčin dosud nezjištěných do místního kostelíčka šakal. Protože se šakalové v tomto kraji nevyskytují již přes 300 let, ubozí vesničané zprvu vetřelce nepoznali. Teprve po příslušném vysvětlení, které urychleně podal místní učitel Franz Schneebier, pochopili obsah celé věci a podlehli částečné panice. Šelma pobíhala po chrámové lodi a soustředila posléze svůj krvelačný zájem na rozkošných dvojčátcích, dvou čtyřletých holčičkách, dceruškách to nevěstiných. V té chvíli naštěstí šakal zaváhal, nejsa si docela jist, zda jde skutečně o dvě bytosti nebo o pouhý optický klam, a tato nerozhodnost stala se mu osudnou. Duchapřítomný kostelník přiložil totiž k jeho ohonu rozžatou hromnici a šakal pak odešel, zanechávaje jako jedinou škodu rozbité okno s mosaikovým obrazem svatého Bernarda. Sbírka na okno utěšeně pokračuje. 

JAK SE ZACHOVATI, VNIKNE-LI DO SVATEBNÍ SÍNĚ ŠAKAL

„Potud ta stará, nicméně otřesná zpráva“, navazuje na předchozí popis tragické události dál už sám a po svém Horníček. „Prosím: může být namítnuto, že od oné doby se nic podobného nestalo. To neznamená, že by se to státi nemohlo a kdo je připraven, není ohrožen. A my z toho vyvodíme několik pravidel a pokynů.

Pravidla společenská:

Účastníci svatby - pamatujte i v nejhorší chvíli, že svatba je vážný obřad, který se vyskytne kolikrát jen jednou za život. Nepokládejte proto vpád šakala ani za přílišnou tragédii, ani za nějakou frašku. Chápejte věc rozumně a snažte se udržet celou událost v mezích jejího pravého významu. (Poučeni výše citovanou zprávou radíme: snoubenci, neberte s sebou do svatební síně svá děcka, byť byla tato sebevětší. Ta děcka.)

Především pozor na ty, kdo upadli do mdlob. Zatím co jiná zvířata ležících těl se ani nevšimnou, šakal naopak je jimi přitahován. V tomto ohledu hlavně pozor na nevěstu. Ta první by mohla ztratit vědomí, jsouc již předem rozrušena významnou chvílí svého života, zvláště je-li to poprvé.

Postup je tento: proti zvířeti postupují nejprve oba svědkové, jsou-li pánského pohlaví, pak družba, dosáhl-li aspoň 18 let. Ženich kryje nebo odnáší nevěstu, podle toho, v jaké je tato poloze. Zvláštní je situace všech čtyř rodičů. Zatímco obě matky považují vpád šakala za špatné znamení, oba otcové v tom vidí nešvar zaviněný úřadem. Obě mínění jsou ovšem nesprávná a je nutno chovat se následovně: otec ženichův brání matku nevěsty a naopak.

Ostatní muži, kteří nejsou zaměstnáni zvířetem, mají za úkol uklidňovat ženy. Hodí se k tomu krátké příběhy ze studií nebo z vojenské služby. Vyvarujte se příběhů loveckých.

Muži postupující proti šakalovi nezapomínají ani na okamžik, že jsou na svatbě a vyvarují se proto jakýchkoliv kleteb a hrubých výrazů. Nejvýše je možno omluviti výkřiky jako: „Jdižiž zatrolené zvíře!“ anebo „Vari, šelmo!“ V každém případě - posíláte-li slovně zvíře někam jinam - posílejte jej nanejvýše do háje nebo k šípku. Šakal se bojí ohně. Je proto radno bráti s sebou někoho s hořlavinou nebo klůcek nasáklý benzinem či petrolejem. Na tuto věc ovšem nemůže myslit sám ženich a měla by být starostí někoho z příbuzenstva. Postupujete-li proti šelmě s ohněm, pamatujte, že každý z předmětů v místnosti má své inventární číslo a že je konec konců majetkem nás všech.

Pamatujte, že nejde o to zvíře zahubit nebo uštvat, ale jedině o to, udržet je v šachu, pokud nepřijdou jiní, povolanější činitelé. Šakal je zvíře vzácné a musí být vrácen neporušen tam, kde slouží nejen k obveselení, ale i poučení všeho občanstva. Jestliže se přes všechno úsilí nepodaří útočící šelmu zastavit, anebo jestliže si vyžádá oběti na lidech, nechť jako první předstoupí - v rámci přebujelé administrativy - oddávající úředník. V případě, že se jím šelma spokojí, stůjte tiše opodál a neberte jí ho - každé zvíře je nad potravou nervózní.

Nedovolte v žádném případě, aby vám tato neočekávaná okolnost pokazila mezník vašeho života a u svatební tabule obracejte vše spíše v žert.“

Takhle jsem autora předchozích řádků nakreslil kdysi já.

Tolik Miroslav Horníček, který rozšířil svými radami obzory nejen svatebčanům, ale všem milovníkům jeho krásného humoru. Humoru inteligentního, kterého je v dnešní době velmi poskrovnu.

Kuriozita závěrem! Filmová veselohra NDR z roku 1965 o osudech českého rekreanta, kterému ujel vlak, měla název Bez pasu v cizích postelích. V hlavních rolích Miroslav Horníček jako Mr.Jelinek a Christel Bodenstain, ve své době nejoblíbenější východoněmecká filmová herečka, v roli Susi. Mimochodem – tato Horníčkova slavná partnerka vytvořila o čtyři roky dřív rovněž hlavní ženskou roli ve filmu Italské Capriccio, ve kterém si s ní zahrál pro změnu zase Jan Werich.

Vložil: Ondřej Suchý