Tajemství hrobu slavného filmového herce. Album Ondřeje Suchého

V první hře divadla Semafor, Člověk z půdy, která měla premiéru v roce 1959, přikazoval Malý lord (střídavě Jiří Suchý, nebo Rostislav Černý) s namířenou bambitkou na Spisovatele Sommera (Miroslava Horníčka, nebo Miloše Kopeckého) povel: „Tetelte se, kmete! Lépe se tetelte!“ O kus dál tam stála v černém trikotu Hedvika, „dívka z jiné planety“, kterou hrála Xandra Schránilová (střídavě s Renatou Tůmovou).

Tenkrát se místo Sandra psala ještě jako Xandra. Starodávnou bambitku, která jako rekvizita hrála ve hře nezbytnou roli, vynášela Xandra na představení z domova tajně, aby se o tom tatínek Raoul Schránil nedověděl.

 

Herce Raoula Schránila fanouškům filmů z třicátých a čtyřicátých let minulého století netřeba představovat, ale pro jistotu: Ve slavných komediích s Oldřichem Novým - Eva tropí hlouposti, Kristian, Roztomilý člověk, nebo s Vlastou Burianem - Katakomby či Zlaté dno. Schránilova vrozená noblesa, pohledná tvář i postava, elegance a vybrané chování ho předurčily také do rolí milovníků krásných partnerek od Adiny Mandlové až k Nataše Gollové…

 

Sandra Schránilová s legendární bambitkou.  

Než se rozepíšu o Raoulu Schránilovi, musím tu ocitovat pár řádek z životopisu jeho dcery: „Naučila se šest jazyků, měla románek s Milošem Kopeckým, později se provdala za doktora Šťastného a několik let s ním žila v Africe, v roce 1968 se natrvalo přestěhovala do Německa, kde se provdala a z Xandry Schránilové se stala Sandra Hettich von Huttary. Usadila se v Mnichově, studovala dějiny umění a nadchla se pro čarodějnictví, kterým se postupně začala profesionálně živit (numerologie, astrologie, chiromantie, grafologie, tarot).“

Sandra Hettich von Huttary se stala všeobecně uznávanou čarodějkou, napsala řadu knih ale s otcem se přestali stýkat.

Schránil s proměnou své dcery nesouhlasil, neuznával její zálibu a vím z vlastní zkušenosti, že se o ní nikdy nechtěl bavit.

To všechno souvisí s mnoha nezodpovězenými otázkami, nad nimiž už několik let nepřestávám uvažovat.

 

Jedna z knih Sandry Hettich von Huttary – v českém a německé vydání.

Když jsem psal knihu Neznámá známá Hana Vítová a měl jsem možnost na Olšanech obnovit v roce 2012 hrob Vítové dcery Bedřišky, napsal mi kamarád, že o kus dál, v oddělení 10b, je shodou okolností pohřben Raoul Schránil, který zemřel v roce 1998. Jenomže jednoho dne jeho hrob zmizel.

Když v roce 2014 Sandra zemřela, dala prý ještě před smrtí svým přátelům instrukce, že chce být pohřbená vedle svého táty a s předstihem nechala ostatky svého otce převézt z Olšan na hřbitov v Chotětově u Mladé Boleslavi. 

Padesátá a šedesátá léta nebyla pro Raoula Schránila šťastná. Od roku 1952 i v následném desetiletí si zahrál sice v desítce filmů, ale v ponižujících malých epizodách, nehodných někdejší filmové hvězdy, slavného milovníka a ´frakmena´.

Nechci se rozepisovat o tom, co se s ním dělo mimo umělecký svět: Vězení, práce nádeníka (kdy se mimochodem na čas stal i dělníkem na „budování“  monstrózního Stalinova pomníku), rozvod s první ženou a co se herectví týče? Přišlo období, kdy mu nezbývalo nic jiného než že se živit jako konferenciér tehdy hojně uváděných estrád.

Na přelomu let 1953-54 přijal nabídku stát se konferenciérem nočního programu v pražském Varieté u Nováků. Jenže to nebylo klasické divadlo, ale stolní společnost, kde Schránil nebyl šťastný. Náhoda tomu chtěla, že se jednoho dne setkal se svým kamarádem, komikem Jardou Šterclem. Ten tehdy zrovna slavil své největší úspěchy v souboru Alhambry v hotelu Abasador na Václavském náměstí. „Byl jsem mu vděčný za to, že se mě ujal v době pro mne v celém mém životě nejtemnější,“ vzpomínal Raoul po létech.  

Jenže ani zde nešlo o divadlo, ale opět o stolní společnost. A tak cesta Raoula Schránila pokračovala. Vrátil se na dva měsíce do Varieté, kde se od jednoho z artistů dověděl, že by se mohl ucházet o místo u Cirkusů a estrád. Když jsem pátral po nějaké informaci, která by mně upřesnila Schránilovo působení u cirkusu (původně jsem totiž mylně předpokládal, že v cirkusu se měl Raoul stát „hlasatelem“, jak se v cirkusácké hantýrce říká konferenciérovi), ale skutečnost byla jiná -  Raoul Schránil pracoval v cirkusu Dunaj v roce 1959 jako - obchodní vedoucí. Od cirkusu Dunaj se vrátil do Vesnického divadla, ale i tato životní etapa skončila (stejně jako nakonec samo Vesnické divadlo).

Pro Raoula Schránila začalo další období hledání nového angažmá. V Pardubicích ho nevzali, v Mladé Boleslavi ano. A tady se stala ta šťastná náhoda – setkání se svou budoucí manželkou, herečkou Věrou Liškovou. Trvalo to sice nějaký čas, ale zamilovali se. Oba zklamaní z bývalých manželství, oba osamocení. Byl zde ještě jeden moment: Věra Lišková, herečka původně z Ostravy, se tam vrátila. Tehdy se tam dostal i Schránil a tak spolu hráli po nějakou dobu v Divadle Petra Bezruče. Bohatý hercův příběh by mohl pokračovat dalšími proměnami, ale v nejlepším je přestat. Vzniklo báječné manželství a zůstalo nádherným 30 let, až do posledních Raoulových chvil, kdy mu byla jeho žena stále po boku.

 

V roce 1986  byli manželé Raoul Schránil a Věra Lišková-Schránilová hosty Kavárničky dříve narozených, kterou uváděla Čs.televize Ostrava.

Následující řádky bych nazval „U začarovaného hrobu“.

Chotětov je městys v okrese Mladá Boleslav. V roce 2020 jsme sem přijeli s fotografkou Dagmar Pavlíkovou vyfotografovat hrob Raoula Schránila a dalších příslušníků jeho rodu. Přišli jsme na hřbitov a hrob jsme našli celkem lehce, nedaleko, vlevo od vstupní brány. A právě tady se mi začal v hlavě promítat zvláštní „film“ plný mnoha otazníků.

Že byly Schránilovy ostatky přeneseny do Chotětova, místa, kde Raoul prožíval v mládí řadu let, bylo známé, ale nebylo známé, že chce být v Chotětově pohřben.

Je celkem jisté, že za tímto počinem byla Raoulova dcera, se kterou se do své smrti nestýkal.

Jak jsem se dozvěděl,  Sandra Hettich von Huttary rozhodla nedlouho před svým vlastním odchodem z tohoto světa že zařídí, aby její otec byl převezen do jejich rodinné hrobky, kde chce, aby vedle něj byla pak uložena i její urna.

 

 

Náhrobek části rodiny Schránilovy si můžete prohlédnout, aniž bych pokračoval komentářem.

Vyfotografovali jsme hrob do všech detailů. První, co jsem si uvědomil, že je podivné, proč na náhrobku je k Raoulovi Schránilovi připsáno ze všech jeho dalších jmen jen jméno jedno, Kristián, a k tomu ještě s chybou. (Kristián s čárkou nad „a“ byl přece Oldřich Nový ve stejnojmenném filmu – jméno Kristian, náležící Schránilovi, bylo s krátkým „a“.)

Napadlo mě zkontrolovat datum úmrtí:

Raoul Schránil zemřel 20.9.1998, ale na náhrobku je napsáno 20.9.1999.

Další nesmysl byl u data narození:

Narodil se 24.3.1910, na náhrobku je však napsáno 23.4.1910.

Že by hrátky dcery čarodějky?

A kde je vůbec pohřbena ona?

Jak jsem dodatečně zjistil, ukládali prý její urnu k jejímu otci. Sandra zemřela v Mnichově a její pohřeb, uložení urny do rodinné hrobky, byl proveden na hřbitově v Chotětově v červnu 2014. A byl prý zvláštní: Uskutečnil se v šest hodin večer, přijela i auta ze zahraničí a kdo by si myslel, že jsem moc velký detailista, končím toto své pochybování konstatováním, že po šesti letech (tehdy, kdy jsem hrobku Schránilových navštívil), nenajdete na honosném náhrobku nikde jméno té, která všechno nejspíš takto promyslela.

Další otázka se nabízí: Svou životní lásku našel Raoul v angažmá Městského divadla Mladá Boleslav. S herečkou Věrou Liškovou-Schránilovou (1930 – 2002) žil až do konce svého života, přes třicet let.

Kde je paní Lišková-Schránilová pochovaná? Proč není spolu se svým manželem?

Hledal jsem odpověď. Nedokázala mi cokoliv z toho zjistit ani paní ředitelka mladoboleslavského divadla, Janeta Benešová. Prý obvolala kvůli Věře Liškové-Schránilové několik pohřebišť v okolí a nikde o ní nevěděli.

„A tak mi, paní ředitelko, alespoň řekněte – existuje v divadle ještě herecký klub, kterému se prý odnepaměti říkalo „Raoulovna“?“

Paní Janeta odpověděla posmutněle: „Když jsem sem nastoupila, tak už zde žádná „Raoulovna“ nebyla…“ 

Obešel jsem ještě hrobku rodu Schránilů, pohladil jméno herce, s nímž jsem se mnohokrát sešel, a odcházel jsem, aniž bych se zbavil myšlenky, že tady prokazatelně není něco v pořádku...

 

Při jedné besedě v polovině devadesátých let, kdy pana Schránila a mne zpovídal legendární televizní konferenciér dr. Jan Pixa.

 

A tady ještě hercův pozdrav do Šemanovic, kde – při troše fantazie – mohl kdysi velmi dávno vystupovat na zájezdě s Vesnickým divadlem.

 

 

Vložil: Ondřej Suchý

Raoul Schránil, HP, Album Ondřeje Suchého,