Zaz je zas tou báječnou Zaz. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Zaz: Jedno turné za druhým…

Psal se červenec 2010 a do té doby téměř neznámá Zaz zpívala na Montmartru jednu ze svých prvních a také nejznámějších písní Les passants. Záznam té chvíle byl pořízen francouzským deníkem L'Express a stal se rázem hitem na You Tubu. Byl to velkolepý start nadcházející hvězdy, která si dala přezdívku Zaz.

V roce 2011, kdy jsem zažil tuto francouzskou zpěvačku poprvé na vlastní oči, nazval jsem si ji soukromě „zázrakem nad Seinou“.

Zaz, jejíž původní jméno je Isabelle Geffroy, se od dětství v Tours učila hrát na housle, klavír, kytaru a zpěv, proslavila se teprve až na prahu své třicítky. Svými písněmi, z nichž si některé sama složila, anebo opatřila textem, okouzlila postupně celý svět. Během prvních tří let vystupovala ve dvou desítkách zemí Evropy a Jižní Ameriky, v Rusku, Kanadě, Japonsku, na Islandu; svou nejslavnější písničku Je Veux (Chci) si zazpívala i na vrcholu Mont Blancu kam vyšplhala se dvěma hudebníky a skupinkou svých obdivovatelů.

Tak jako všude po světě, i u nás vznikaly fankluby této originální zpěvačky. Na Slovensku založil první slovenský fanklub Ján Baran ze Zvolena, já založil klub trochu odlišný od ostatních - vytvořil jsem úsměvné webové stránky s názvem Český fajnklub Zaz. A zveřejňoval v něm příležitostně i zábavné fotografie. Tyto například vznikly v roce 2015 při mé cestě na koncert Zaz. Který se konal v Mnichově. 

A tady se můžete podívat, jak se rodí na ulici hvězda. Píše se červenec 2010 a Zaz hraje na Montmartru jednu ze svých prvních a také nejznámějších písní Les passants. Záznam byl pořízen francouzským deníkem L'Express.

Od počátku byla Zaz označována za novodobou Edith Piaf. I její cesta za slávou byla podobně nesnadná. Začínala nejen na pařížských ulicích, ale také na vesnických zábavách, v klubech či malých kabaretech po celé Francii.

V písni Je Veux (Chci) zpívá: „Dejte mi pokoj v hotelu Ritz, nechci ho - šperky od Chanelu, nechci je - dejte mi limuzínu, co bych s ní dělala? - nabídněte mi personál, co bych s ním dělala? - sídlo v Neufchatel, nic není pro mě - nabídněte mi Eiffelovku – co já s ní?“ V refrénu pak vysvětluje a vybízí: „Já chci lásku, radost, dobrou náladu - vaše peníze ve mně štěstí neprobouzí - chci zemřít s rukou na srdci - pojďme společně objevit svobodu - zapomeňte na všechna svá klišé - vítejte v mém skutečném světě!“

K textu téhle písně podala kdysi následující vysvětlení: „To, co v ní zpívám, bývá často špatně chápáno. Někteří lidé si myslí, že nechci žádné peníze.  Ale samozřejmě, že jsou peníze důležité! Celý svět je potřebuje, také já musím platit nájem a něco jíst. Ale peníze nejsou to, co mě žene vpřed. Už se mi stalo, že jsem vzdala zaměstnání, protože jsem nebyla šťastná. Tahle píseň vznikla v době, kdy jsem opustila jeden kabaret, kde jsem vydělávala slušné peníze. Měla jsem ale pocit, že jsem jen přenašeč hudby, a to mě rozesmutňovalo. Všechno se jen opakovalo, neučila jsem se nic nového. A mým motorem je učit se. Mám nutkání se neustále něco nového učit, poznávat se, cítit, že jsem něčeho dosáhla. Tenkrát jsem to místo opustila, aniž bych věděla, co budu dělat dál, jak budu platit nájem, ale řekla jsem si: Jestliže tu zůstaneš, umřeš. Budeš čím dál smutnější. Když odejdeš a nebudeš mít žádné jistoty, budeš muset začít jiné věci. V té době jsem nenašla žádnou práci a ptala se sama sebe: Co přesně mám teď dělat? Úplně bez práce? A tak jsem šla na ulici, kde jsem za zády neměla žádného šéfa. Jenom já byla ta, která určovala! Lidé, kteří mi chtěli dát trochu peněz, tak to udělali, jiní jen poslouchali. A to byla životní zkušenost. Pokud by mě dneska začalo nudit, že vydělávám víc peněz, zase bych utekla. Mým motorem je a zůstane nutkání se stále něčemu novému učit…“

A to jsme my: Zakladatelé fan clubů Zaz na Slovensku a v Čechách – Ján Baran a Ondřej Suchý.

S Jánem Baranem jsme začali psát společnou česko-slovenskou knihu s názvem A už je tu Zaz! Byli jsme z nárůstu popularity milé Zaz nadšení a nikdy by nás nenapadlo, že by jednou mělo být najednou všechno jinak.

Co se přihodilo?

Jasně to popsal Ján Baran v jednom svém mailu, kde reagoval na to, že už knížku o Zaz nechci dopsat a že jsem nejen změnou zpěvaččina repertoáru, ale i arogantním chováním jejího nového managementu znechucen. Ján Baran, dnes už bývalý předseda slovenského fan clubu Zaz: mi napsal: „Nech mi je odpuštěné, ale Zaz odchodom kvalitných hudobníkov zo skupiny spadla na úroveň barovej produkcie s doplerovským efektom predchádzajúcej popularity.

Póvodná zostava dávala punc jedinečnosti a kvality. Žial posledné dva akože hity s priememým hudobným doprovodom je len slabý odvar toho, čo bolo. [...] Robiť niečo pre Zaz, ktorá na hviezdu nedorástla a ‘zaradila spiatočku‘ k svojej popularitě, nemá momentálne zmysel. Je čas počkať ako husa klasu. Možná si to Zaz uvědomí…“

Cílili jsme se s Jánem být pojednou zhrzení. Nevěřili jsme svým očím, když jsme si všiml, že nový management vyhodil ze souboru špičkové hudebníky a za ně nastoupili rockeři s elektrickými nástroji. 

(Na mou otázku, kterou jsem letos na Facebooku položil kontrabasistovi Ilanu Abou, proč už Zaz, které byl věrný téměř po celou její kariéru, nedoprovází, dostal jsem stručnou, neveselou odpověď: „Dobrý den, přestal jsem hrát a dělat hudební direkci Zaz v roce 2020 po Covidu z důvodů chování z její strany.“) 

Vzpomněl jsem si, jak mi kdysi z duše promluvil král francouzského šansonu Charles Aznavour, který se Zaz nazpíval dvě písně a v Českém rozhlase o ni nedlouho před svým odchodem z našeho světa prohlásil: „Myslím si, že je to dívka, která má co říct, ale mám pocit, že nikdo neudělal nic pro to, aby to mohla uskutečnit. Podle mě její producenti pracují spíš na finálním produktu, a ne pro ni jako pro umělkyni. Kdybych ji měl u sebe, pracovali bychom spíš na její umělecké tvorbě, a ne na penězích, které vydělává.“

Zaz na začátku kariéry…

Ján i já jsme všechny své aktivity v námi vybudovaných fan clubech Zaz ještě před začátkem roku 2019 zklamaně ukončili.

Kolik kreseb Zaz jsme kdysi s Jančim (tedy s Jánem) nakreslili? Tady je jedna z mnohých, které nakreslil on…

A tady je vůbec první z těch, které jsem nakreslil já a měl pak tu úžasnou možnost portrétované zpěvačce ji spolu s ostatními kresbami na festivalu Colours of Ostrava předat.

MYSLEL JSEM SI, ŽE JE KONEC. ZAZ SE ALE ZMĚNILA!

Při její inteligenci a filosofii začala nejspíš měnit své názory a možná, že došla k závěru, že svět dnes potřebuje spíš více jejích hloubavých šansonů.

Svět se změnil, objevil se Covid, Rusko napadlo Ukrajinu, pojednou přišla inflace, globální oteplování a přírodu jako by popadl amok. 

Zaz se v posledních létech vrátila, čehož důkazem jsou tato dvě CD, kde šansony převládají. Alespoň já to tak vnímám a vracím se k nim stále častěji.

Otevřel jsem dnešní Album sérií rádoby komických fotografií a tak si dovoluji končit něčím podobným: Setkání se Zaz v Ostravě a setkání s předskokankou jejího pražského koncertu, zpěvačkou Elis, v Šemanovicích u Kokořína.

Vložil: Ondřej Suchý