Co měli společného Fratišek Julina a Oldřich Nový? Lázně Čeladná v Beskydech. Album Ondřeje Suchého
20.03.2024
Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Plakátovací plochy dávných dob. Obrazy moravského malíře Františka Juliny, olej na překližce. Němé filmy byly jeho celoživotní láskou. Uznání svých názorů na dobu němé éry filmu se však nikdy nedočkal.
V lázních Čeladná jsem míval kdysi staršího přítele, akademického malíře, kreslíře, ale zároveň mima a velkého milovníka němých filmů. Jmenoval se František Julina. Studoval u malířů Karla Augusta a Jana Zrzavého. Narodil se v Prostějově v roce 1912 a v Čeladné bydlel od roku 1952 až do konce života. Zemřel na jaře 1989 ve věku 88 let.
František Julina mě oslovil začátkem osmdesátých let poté, co mi vyšla knížka „Exkurze do království grotesky“. Jako milovník starých filmů mě požádal, abych mu pomohl dostat na svět jeho zvláštní dílo, rukou sepsanou knihu „Ti, kteří mnoho řekli, aniž promluvili“.
Rukopis odsuzoval příchod zvuku na filmová plátna, obsahoval přes 200 portrétů hvězd z dob němého filmu (výstřižky, kartičky, fotografie i fotokopie, vše důkladně popsáno základními informacemi, žel, s převládající většinou amerických herců a hereček).
S panem Julinou jsem se nikdy osobně nesetkal a toto je jediná fotografie, kterou mi kdysi poslal.
Knihu nabízel prý všude, ba i na Ministerstvu kultury. Byla však osmdesátá léta minulého století a Julina, když už věděl, že mu za socialistického režimu nikdo tuto práci nevydá, poslal před svým odchodem ze světa fotky i s rukopisem mně. Mám to pietně uložené, občas něco z pozůstalosti zveřejním a připomenu jméno autora a sběratele, ale k vydání sporadické názory Františka Juliny nejsou.
Když jsem přemýšlel o tom, jak to, že se v lázních Čeladná nikdy moravský malíř, mim, a filmový fanoušek s hvězdným lázeňským hostem Oldřichem Novým nikdy nesetkal (ani se mi o něm nikdy v žádném dopise nezmínil), domnívám se, že se mohli míjet, anebo si – jak se říká – „nepadli do oka“.
František Julina kreslíval mnohé herce. Byl mezi nimi i Oldřich Nový. Ten byl na karikatury velmi háklivý, sám jsem s ním měl jeden malý incident, když k jeho 75. narozeninám vyšla v deníku Práce karikatura, kam jsem mu přikreslil o pár vrásek navíc. Proto se domnívám, že Julinova karikatura Mistra Nového byla velmi podařená, ale zobrazeného umělce určitě nepotěšila.
Lázně Čeladná navštěvovala celá řada známých osobností, a tak byl Oldřich Nový jistě pyšný, když se dočetl vedle svého jména i jména tato: Leoš Janáček, bratři Mrštíkové, prezident T. G. Masaryk.
„…během procházky lázeňským parkem by návštěvníci neměli minout Jezírko přání, kde mohou pomyslně spláchnout všechny své problémy a strasti. V pyramidě o kousek dál pak dopřát svému tělu i duši klid a relaxaci. Zážitek v léčivé pyramidě jistě umocní pohled na vrcholky okolních hor, které právě v Beskydech více než jinde připomínají zaoblené křivky ženského těla…“ – myslím, že tento popis krajiny v průvodci lázněmi Čeladná mohl zapůsobit na Oldřicha Nového jako magnet. S přibývajícím věkem navštěvoval často různé lázně i několikrát do roka.
V parku se vzrostlými stromy,“ pokračuje se v průvodci, „stojí také historická budova původních lázní z počátku 20. století, kde se mimo jiné dvakrát léčil i herec Oldřich Nový. Dnes jej tu připomíná reliéf s textem: „Jen pro ten dnešní den stojí za to žít.“
Nabízejí se různé otázky, na které budu někdy hledat odpovědi. František Julina vydal jedno číslo cyklostylovaného časopisu o pantomimě, ale dnes už nikdo nežije, kdo by dokázal Julinova pantomimická čísla poznat. Najdou se někde třeba nějaké fotografie, ne-li přímo nějakých pár záběrů amatérského filmu?
Důvod k pátrání!
Alespoň že jméno Františka Juliny nezůstane zcela zapomenuto.
Když jsem kdysi navštívil vdovu po panu Julinovi, koupil jsem si od ní pár obrázků. Tím, dle mého soudu nejkrásnějším, na kterém je Marceau v roli Bipa, se s vámi pro dnešek loučím.

Světově proslulý mim Marcel Marceau si už v padesátých letech, kdy se spřátelil s naším Ladislavem Fialkou, oblíbil Československo, vystupoval u nás několikrát, naposled v Praze v roce 2003. Obdivovatelů v řadách českých umělců měl bezpočet. Všichni naši přední mimové se mohou pochlubit, že se s tímto velmistrem pantomimy alespoň jednou osobně setkali, a že jím byli vždy vlídně přijati. Na taková setkání vzpomínali nejen ti známí naši mimové, ale i ti méně známí – ostravský mim Jiří Tibitanzl, který v roce 1961 prošel Marceauovým hereckým kurzem, i jeho starší kolega, další moravský mim a malíř František Julina z Čeladné. Ten si zase nesmírně cenil korespondence, kterou s ním slavný Francouz vedl.
Kam ta korespondence zmizela? V Muzeu Beskyd, kde je Julinova pozůstalost uložena, se prý nenachází…

Vložil: Ondřej Suchý