Krutá smrt slavného filmového detektiva v Praze, kde má i svůj zapomenutý hrob. Album Ondřeje Suchého
13.03.2024
Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Detektiva Stuarta Webbse znali filmoví diváci v mnoha zemích. Tady vidíte detail z plakátu, jehož původ byste neuhodli. Detektivku uváděl KAMINFILM v Moskvě.
Náš tatínek se na konci života svěřil mému bratrovi, že vystřídal řadu profesí a mimo jiné byl v mládí i detektivem. Mně zase jindy vyprávěl, jak na neznámém místě ukryl svou flobertku z dob, kdy ve filmech, tehdy ještě němých, obdivoval detektivy Joa Deebse, Nicka Cartera a Stuarta Webbse.
Všechna ta jména mi uvízla v paměti, a tak když jsem se dověděl, že filmový historik Miroslav Čvančara se svým bratrem Jaroslavem objevil v Praze hrob představitele legendárního Stuarta Webbse, slavného německého herce Ernsta Reichera (1885–1936), vlastním jménem Ernst Erwin Reicher, obrátil jsem se na něj, abych se dověděl víc, než co říkají filmové databáze.
Ten nepodplatitelný, elegantní a nebojácný detektiv Stuart Webbs-Reicher natočil v letech 1914 až 1926 téměř pět desítek filmů, v nichž řešil nejsložitější kriminální případy. „Dokázal tehdy strhnout dospívající generaci tak sugestivně, že řada pražských mladých mužů začala napodobovat i jeho zevnějšek. Plížili se pak s bušícím srdcem spoře osvětlenými staroměstskými uličkami v domnění, že narazí na nebezpečné lupiče, únosce, muže s dynamitem a žháře,“ napsal mi Miroslav Čvančara.
Senzační a neuvěřitelná dobrodružství nabízely biografy pod lákavými tituly: Pancéřová síň, Mrtví se probouzejí, Muž ve sklepě, Výstřel v pavilonu, Železniční Runa a další.
Jeden z českých filmových plakátů, zvaných „nudle“
Stuart Webbs měl své obdivovatele i v čase ústupu němého filmu a svou popularitu by možná uhájil i ve zvukové éře, jenomže začátkem roku 1933 se v Německu zmocnil vlády Adolf Hitler. „Ernst Reicher reálně odhadl hrozící nebezpečí hnědých stínů a jejich rasových zákonů, tajně překročil hranice Německa a nalezl útočiště v Praze,“ prozradil mi Miroslav Čvančara.
V době slávy – dobová pohlednice
Navázat na svou bývalou slávou se mu u nás už ale nepodařilo. Filmový herec žijící začátkem dvacátých let v přepychu, bohatství a rozmařilosti, uctívaný davy příznivců, zápasil v Praze o holou existenci. Živořil jako řadový statista v barrandovských ateliérech a doufal, že ho někdo obsadí do větší role.
Jednou prý v televizi vzpomínal Jaroslav Marvan, že coby mladík v biografech obdivoval neohroženého detektiva Webbse, a poté v letech třicátých, když se již sám často objevoval ve filmech, vídával v ateliérech v komparzu postávat postaršího vysokého muže - kdysi svůj idol - Stuarta Webbse. Bylo to moc smutné.
V Dlouhé třídě č. 17 v Praze stojí dům, bývalý hotel Regina, kde „v noci na 1. května 1936 zemřel náhle jednapadesátiletý Ernst Erwin Reicher, herec z Berlína“, jak oznamoval časopis Kinorevue. „Před časem utekl z Říše do Prahy, kde žil v těžkých hmotných poměrech, téměř bez prostředků.“
Pátral jsem, jestli se přece jen nenajde někde zmínka o tom, že se u nás Reicher v nějakém filmu objevil. Našel jsem tři, které jsou jen dokladem toho, v jak potupné situaci se ocitl.
Malé roličky dostal v roce 1935 ve Zlíně, v německé verzi čtyřminutového (!) reklamního snímku Člověk ani neví, který propagoval Baťovy opravny obuvi, v rakouské verzi českého filmu Rozpustilá noc a v Golemovi od Juliena Duviviera. Poslední ranou pro Reichera muselo pak být zjištění, že byl z finální verze třetího filmu vystřižen. Golem měl u nás premiéru 14. února 1936 a pětasedmdesát dní poté se někdejší slavný Stuart Webbs v malém pokojíku hotelu Regina oběsil.
Vchod do hotelu, ve kterém si Ernst Reicher-Stuart Webbs dobrovolně vzal život.
Psal se rok 2021 a já mám před sebou korespondenci s rituálním správcem Nového židovského hřbitova v Praze, panem Chaimem Kočím. Ptal jsem se na možnost adopce hrobu slavného detektiva, na kterého vzpomínal i náš tatínek. Dostal jsem též podrobné informace o místě posledního odpočinku E. E. Reichera: „Děkuji mnohokrát za váš zájem o hrob pana E. E. Reichera, jenž má číslo 027-002-014 (sektor-řada-místo v řadě). Více než 90 procent hrobů na Novém židovském hřbitově, Izraelská 1, Praha 3, je vinou Šoa a následných vystěhovaleckých vln bez aktivních příbuzných. Taková situace je i v případě hrobu pana E. E. Reichera, který navíc viditelně nikdy nebyl ohrazen po celé délce a v jehož záhlaví byla osazena jen prostá deska na soklu. O hroby bez příbuzných se stará Židovská obec v Praze jako vlastník pozemku a všech hrobových míst, která je propůjčuje svým členům a jejich rodinám. Hrob samotný tedy není v ohrožení. Stav pamětní desky/náhrobku ale není dobrý – tato je prasklá a špatně čitelná. Židovská obec v Praze opuštěné náhrobky postupně renovuje, ale při počtu přes 26 000 je to pochopitelně pomalá a dlouhotrvající činnost. Hebrejština na desce pana E. E. Reichera se omezuje na dvě klasické zkratky P´´N (po nofel – zde ulehl) a TaNCeVa (Nechť je jeho duše přivinuta do svazku živých, což je vyjádření víry ve zmrtvýchvstání). Záznamy o zřizování náhrobku se nám naneštěstí díky pohnuté předválečné době nezachovaly…“
Detektivův náhrobek na Novém židovském hřbitově v Praze
Tak tedy končí smutný příběh jedné z mnoha hvězd němého filmu, které po neúspěchu ve zvukové éře živořily v bídě a zapomnění.
Nyní mi ale dovolte, abych si vyřídil jeden účet se svým bratrem. Když jsem začal pátrat po osudu nebohého herce, slavného filmového detektiva Stuarta Webbse, cosi mi říkalo, že to jméno znám z vyprávění našeho tatínka. Zeptal jsem se bratra Jiřího, ale u něj jsem nepochodil; o žádném Stuartu Webbsovi prý od našeho tatínka nikdy neslyšel. V jednu chvíli jsem uvěřil tomu, že jsem si jako dítě toho detektiva vsugeroval.
Až letos, tedy v roce 2024! Při nekonečném úklidu jsem našel malý notýsek s různými nápady na vlastní filmové „scénáře“, které jsem si zapisoval v době svých cca sedmi-osmi let. A ejhle, jedna z postav se jmenovala STUART WEBBS (jednou Stuard, podruhé Weps, jak mi to tak běhalo mou dětskou hlavičkou). To jméno jsem tedy musel slýchat od tatínka!
Komické na tom je, že jsem nechtěl „opisovat“ a tak jsem z detektiva udělal „sluhu“ a aby to jó nebylo nápadné, „můj“ Webbs byl „černoch“!
Důkaz dnes poprvé v úryvcích dávám veřejnosti k nahlédnutí.
Těším se, až tento hmatatelný důkaz své neomylnosti ukážu svému neznalému či spíše zapomnětlivému bratrovi.
A abych měl pro Jiřího ještě jedno překvapení, přiložím ke svému svědectví tuto pohlednici, dokazující, že Ernst Reicher-Stuart Webbs nosil klobouk zvaný žirarďák o mnoho let dřív než on. Tak!

Vložil: Ondřej Suchý