Géza, Lászlo, Dalmátská čufta aneb Co je sranda a co urážka. O povaze mého kamaráda Ladislava Gerendáše. Album Ondřeje Suchého
07.02.2024
Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Kolikrát jsme se setkali před televizní kamerou a kolikrát u rozhlasového mikrofonu? To žádný z nás už nespočítá.
Ladislav Gerendáš je pro mě pojmem - jednak jako muzikant, jazzman každým coulem, jednak i jako klaun a komik filmový. Podle mne jsou to dokonce dvě mnohem důležitější profesní zařazení než ta, řekněme, kabaretní a televizní.
Když Ladislav Gerendáš hovoří o muzice a muzikantech, je zážitek ho poslouchat. Stejně, jako když hraje na trumpetu. Jenomže tak ho zná jen hrstka fandů a přátel. Tu popularitu nepomíjivou, a tedy netelevizní, tu mu - podle mého soudu - přinášejí filmy. Ladislav Gerendáš samozřejmě nepatří do galerie nějakých velkých komiků, je však dneska už nezaměnitelnou postavou z galerie tzv. komiků vedlejších či epizodních rolí.
Nemá sice tolik filmových titulů jako měli Jiří Lír, Lubomír Kostelka, Vlastimil Bedrna, připomeňme si namátkou třeba takového mafiána z Velké filmové loupeže, anebo jednoho z čertů z filmu S čerty nejsou žerty, anebo jeho filmovou postavičku snad nejvýraznější - hostinského a hoteliéra Supa z filmové adaptace Werichovy pohádky Tři veteráni. Postavičky, které nezapomenete. (Na snímku se rozčiluje před Rudolfem Hrušínským.)
Jazz a film jsou podle mne ty hlavní kategorie, ve kterých je dnes už jméno Ladislava Gerendáše zaznamenáno natrvalo. Televize budiž Láďovi nápomocna v udržování všeobecné popularity, aby na koncerty jeho kapely zvané Jazzýček chodilo co nejvíc zvídavých posluchačů a aby si také filmoví režiséři mnohem častěji připomínali tu výraznou Láďovu tvář a jeho umění osobité a půvabné civilní komiky. Ladislav Gerendáš je klaun až příliš skromný, než aby se snažil na sebe upoutávat pozornost filmových a televizních tvůrců, takže na něj musejí upozorňovat jiní. Naštěstí jich tak docela kritický nedostatek není.
Jazz a humor měly k sobě vždycky blízko. A když takový jazzový muzikant stráví několik let v kapele, která má název Banjo Band Ivana Mládka, a potom odejde, zlákán divadlem, kterému se říká Ypsilonka — zrodí se z muzikanta komik, než bys řekl švec. A není ani divu, že komik navíc psavý!
Ladislav si s tím, jak se stát hercem a píšícím humoristou, nikterak hlavu nelámal. Začal prostě hrát a psát. Své povídky a veršíky četl občas v rozhlase, možná, že jste z nich něco v dávné minulosti četli ve Svobodném slově či Ahoji.
Láďa nazpíval v minulosti na gramofonové desky také několik písniček - s Banjo Bandem Ivana Mládka Já mám ráda kompjútr, Ty, ty, ty, Míval jsem klobouk, Náramkové kukačky, s kapelou Steamboat Stompers Blondýnku z Bombaje. Ironií osudu si jej však posluchači dlouhá léta spojovali s písničkou, kterou nezpíval, nýbrž na pódiu pouze „ilustroval“. Jmenuje se Jožin z bažin.
Děsně rád se směje, a to někdy i tehdy, stane-li se obětí nějaké legrácky, když na jeho účet žertoval kdysi Ivan Mládek.
Jedna příhoda však vzbudila rozpaky nejen asi u Ládi. V Ypsilonce kolegové Oldřich Kaiser a Jiří Lábus. Když se v roce 1986 blížilo Láďovo životní jubileum, provedli mu v Ypsilonce dva rošťáci Oldřich Kaiser a Jiří Lábus něco, co zde musím připomenout, ať se to Láďovi líbí nebo ne. V první polovině prosince onoho roku se na fermanech snad všech pražských divadel objevil dvojjazyčný leták (v češtině a maďarštině), na kterém bylo lze se dočíst:
Zde je originál pozvánky (pod ní je pro jistotu přepsaná, pokud by byla pro někoho nečitelná):
MAĎARSKÁ KULTURA, kulturní a informační středisko Rytířská 25-27, Praha 1 - St. Město
Oznamujeme všem přátelům, příbuzným a známým,
že dne 16. prosince 1986 se dožívá 40ti let dlouholetý člen Svazu československo-maďarské kultury, český herec, zpěvák a trumpetista
Ladislav Gerendáš
přezdívaný též „Dalmatská čufta"
(na protější stránce):
GERENDÁŠ László
becenéven „D a I m á t c s u f t a ")
Oslava tohoto významného životního jubilea probíhá ve dnech 16. až 20. prosince ve všech prostorách Studia Ypsilon, Spálená 16, Praha 1.
Jménem oslavence i jménem naším Vás všechny srdečně zveme
Já jsem o tento letáček požádal ve vrátnici divadla Semafor, a proto ho dnes mohu reprodukovat jako doklad. Že ve dnech 16. až 20. prosince 1986 se v Ypsilonce s gratulanty dveře netrhly - a Ladislava-Lászla přišla jeho pohostinnost určitě na pěkné peníze! - je samozřejmé.
To ovšem nebylo ještě všechno. Vzhledem k tomu, že obsah letáčku byl organizátory dodán i do denního tisku, objevovali se v Ypsilonce i gratulanti víceméně nečekaní. Tu volal kdosi z jakési tehdejší Brigády socialistické práce, že oslavenci gratuluje jménem celého kolektivu, tu nečekaně dorazila patnáctičlenná delegace mladých herců, s nimiž musel oslavenec odběhnout ze zkoušky naproti do restauračního zařízení a přiťuknout si s nimi přátelskou sklenkou. Jistěže i za tím vším, co se objevovalo navíc, stáli zase pánové Kaiser a Lábus. Ladislavovi tak připravili zážitek na celý život. Alespoň to, pokud vím, tenkrát tvrdil.
Jenomže čeho je moc, toho je příliš. Jsme s Láďou mnohaletí kamarádi a nikdy jsme mezi sebou neměli sebemenší konflikt. Láďa má srdce na dlani, ale dovede být někdy také velmi vznětlivý. Já to vím, prochechtali jsme spolu dlouhé hodiny i dny, ale nikdy jsme na sebe nevymýšleli nějaký hloupý fór. Ne každý si uvědomuje, že Gerendáš není věčná „veselá kopa“!
V roce 2007 mi napsal v jednom mailu:
„V divadle mě to nebaví (míněna Ypsilonka), protože mi dali kolegové v našem klubu do tašky cihlu a já tam měl svůj americkej nátrubek...Tak mě to nas..lo, nic jsem jim neřek', šel jsem domů a nemůžu se na ně už ani podívat. Včera jsem kvůli tomu odmítl hrát v novém představení...nemám chuť... Pořád si říkám, že to tak nemysleli, ale nepomáhá mi to…“
S Láďou jsme se kdysi několik let setkávali v ostravské televizi v pořadech Kavárnička dříve narozených a Dlouho jsme se neviděli. A právě do druhého zmiňovaného pořadu jsem pro něj napsal podle jeho životního příběhu píseň, kterou, žel, nikdy nenazpíval, přestože tvrdí, že ji s láskou zhudebnil. Prý mu bylo žinantní zpívat lidem o sobě.
Léta jsem mu to měl za zlé, ale třeba ještě není všem dnům konec!
Nicméně pro jistotu zde na závěr přetiskuji svůj text (k němuž si letos ovšem v předposlední sloce přičtěte 27 let).
LÁĎOVO ZRCADLO
Všiml jsem si tuhle
Že mi nějak prejská
V koupelně nad umyvadlem zrcadlo
Kdysi jsem v něm vídal
Mladičkého hejska
Nadšence pro film, hudbu a divadlo
Tenkrát mi z rádia
Denně vyhrávali:
Bezubka, Brázda, Vlach a Brom
A já se sám sebe
Tázal doma zda-li
Hrát na trubku nebo na trombón
Zvolil jsem trubku
Vylepšil to zpěvem
Nakonec zavolal Barrandov
Prý se jim hodím
Exotickým zjevem
Do role - zatím jen beze slov
Narostly mi vousy
Odešly mi vlasy
Dioptrií pár mi přibylo
Role mají slova
Pryč jsou staré časy
V pase zdá se, že jsem přibral o kilo
Co chvíli se kdekdo
Venku po mně dívá
Žádný na mě dříví neštípá
Láďa jsem, či Géza
Ač jsem také býval
Hájek z Plavců nebo Uhlíř bez Šípa
Padesátka tatam
Šedesátka kvačí
A to přímo mé osobě v ústrety
Je to všechno príma
Jenže já bych radši
Zpátky k prvním tónům té své trumpety
Všiml jsem si tuhle
Že mi nějak prejská
V koupelně nad umyvadlem zrcadlo A ačkoliv nejsem
Tím, kdo si rád stejská
Zpíval jsem vám, co mě při tom napadlo
|
Úsměv Ladislava Gerendáše…
…a jeho kreslený pozdrav.

Vložil: Ondřej Suchý