Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Géza, Lászlo, Dalmátská čufta aneb Co je sranda a co urážka. O povaze mého kamaráda Ladislava Gerendáše. Album Ondřeje Suchého

07.02.2024
Géza, Lászlo, Dalmátská čufta aneb Co je sranda a co urážka. O povaze mého kamaráda Ladislava Gerendáše. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Kolikrát jsme se setkali před televizní kamerou a kolikrát u rozhlasového mikrofonu? To žádný z nás už nespočítá.

Ladislav Gerendáš je pro mě pojmem - jednak jako muzikant, jazzman každým coulem, jednak i jako klaun a komik filmový. Podle mne jsou to dokonce dvě mnohem důležitější profesní zařazení než ta, řekněme, kabaretní a televizní.

Když Ladislav Gerendáš hovoří o muzice a muzikantech, je zážitek ho poslouchat. Stejně, jako když hraje na trumpetu. Jenomže tak ho zná jen hrstka fandů a přátel. Tu popularitu nepomíjivou, a tedy netelevizní, tu mu - podle mého soudu - přinášejí filmy. Ladislav Gerendáš samozřejmě nepatří do galerie nějakých velkých komiků, je však dneska už nezaměnitelnou postavou z galerie tzv. komiků vedlejších či epizodních rolí.

 

Nemá sice tolik filmových titulů jako měli Jiří Lír, Lubomír Kostelka, Vlastimil Bedrna, připomeňme si namátkou třeba takového mafiána z Velké filmové loupeže, anebo jednoho z čertů z filmu S čerty nejsou žerty, anebo jeho filmovou postavičku snad nejvýraznější - hostinského a hoteliéra Supa z filmové adaptace Werichovy pohádky Tři veteráni. Postavičky, které nezapomenete. (Na snímku se rozčiluje před Rudolfem Hrušínským.)

Jazz a film jsou podle mne ty hlavní kategorie, ve kterých je dnes už jméno Ladislava Gerendáše zaznamenáno natrvalo. Televize budiž Láďovi nápomocna v udržování všeobecné popularity, aby na koncerty jeho kapely zvané Jazzýček chodilo co nejvíc zvídavých posluchačů a aby si také filmoví režiséři mnohem častěji připomínali tu výraznou Láďovu tvář a jeho umění osobité a půvabné civilní komiky. Ladislav Gerendáš je klaun až příliš skromný, než aby se snažil na sebe upoutávat pozornost filmových a televizních tvůrců, takže na něj musejí upozorňovat jiní. Naštěstí jich tak docela kritický nedostatek není.

Jazz a humor měly k sobě vždycky blízko. A když takový jazzový muzikant stráví několik let v kapele, která má název Banjo Band Ivana Mládka, a po­tom odejde, zlákán divadlem, kterému se říká Ypsilonka — zrodí se z muzikanta komik, než bys řekl švec. A není ani divu, že komik navíc psavý!

Ladislav si s tím, jak se stát hercem a píšícím humoristou, nikterak hlavu nelámal. Začal prostě hrát a psát. Své povídky a veršíky četl občas v rozhlase, mož­ná, že jste z nich něco v dávné minulosti četli ve Svobodném slově či Ahoji.

 

Láďa nazpíval v minulosti na gramofonové desky také několik písniček - s Banjo Bandem Ivana Mládka Já mám ráda kompjútr, Ty, ty, ty, Míval jsem klobouk, Náramkové kukačky, s kapelou Steamboat Stompers Blondýnku z Bombaje. Ironií osudu si jej však posluchači dlouhá léta spojovali s písničkou, kterou nezpíval, nýbrž na pódiu pouze „ilustroval“. Jmenuje se Jožin z bažin.

Děsně rád se směje, a to někdy i teh­dy, stane-li se obětí nějaké legrácky, když na jeho účet žertoval kdysi Ivan Mládek.

Jedna příhoda však vzbudila rozpaky nejen asi u Ládi. V Ypsilonce kolegové Oldřich Kaiser a Jiří Lábus. Když se v roce 1986 blížilo Láďovo životní jubi­leum, provedli mu v Ypsilonce dva rošťáci Oldřich Kaiser a Jiří Lábus něco, co zde musím připomenout, ať se to Láďovi líbí nebo ne. V první polovině prosince onoho roku se na fermanech snad všech pražských divadel objevil dvojjazyčný leták (v češtině a maďarštině), na kterém bylo lze se dočíst:

 

Zde je originál pozvánky (pod ní je pro jistotu přepsaná, pokud by byla pro někoho nečitelná): 

MAĎARSKÁ KULTURA, kulturní a informační středisko Rytířská 25-27, Praha 1 - St. Město

Oznamujeme všem přátelům, příbuzným a známým,

že dne 16. prosince 1986 se dožívá 40ti let dlouholetý člen Svazu československo-maďarské kultury, český herec, zpěvák a trumpetista

Ladislav Gerendáš

přezdívaný též „Dalmatská čufta"

(na protější stránce):

GERENDÁŠ László

becenéven „D a I m á t c s u f t a ")

Oslava tohoto významného životního jubilea probíhá ve dnech 16. až 20. prosince ve všech prostorách Studia Ypsilon, Spálená 16, Praha 1.

Jménem oslavence i jménem naším Vás všechny srdečně zveme

Já jsem o tento letáček požádal ve vrátnici divadla Semafor, a proto ho dnes mohu reprodukovat jako doklad. Že ve dnech 16. až 20. prosince 1986 se v Ypsilonce s gratulanty dveře netrhly - a Ladislava-Lászla přišla jeho pohostinnost určitě na pěkné peníze! - je samozřejmé.

To ovšem nebylo ještě všechno. Vzhledem k tomu, že obsah letáčku byl organizá­tory dodán i do denního tisku, objevovali se v Ypsilonce i gratulanti víceméně nečekaní. Tu volal kdosi z jakési tehdejší Bri­gády socialistické práce, že oslavenci gratuluje jménem ce­lého kolektivu, tu nečekaně dorazila patnáctičlenná delegace mladých herců, s nimiž musel oslavenec odběhnout ze zkoušky naproti do restauračního zařízení a přiťuknout si s nimi přátelskou sklenkou. Jistěže i za tím vším, co se ob­jevovalo navíc, stáli zase pánové Kaiser a Lábus. Ladi­slavovi tak připravili zážitek na celý život. Alespoň to, pokud vím, tenkrát tvrdil.

Jenomže čeho je moc, toho je příliš. Jsme s Láďou mnohaletí kamarádi a nikdy jsme mezi sebou neměli sebemenší konflikt. Láďa má srdce na dlani, ale dovede být někdy také velmi vznětlivý. Já to vím, prochechtali jsme spolu dlouhé hodiny i dny, ale nikdy jsme na sebe nevymýšleli nějaký hloupý fór. Ne každý si uvědomuje, že Gerendáš není věčná „veselá kopa“!

V roce 2007 mi napsal v jednom mailu:

„V divadle mě to nebaví (míněna Ypsilonka), protože mi dali kolegové v našem klubu do tašky cihlu a já tam měl svůj americkej nátrubek...Tak mě to nas..lo, nic jsem jim neřek', šel jsem domů a nemůžu se na ně už ani podívat. Včera jsem kvůli tomu odmítl hrát v novém představení...nemám chuť... Pořád si říkám, že to tak nemysleli, ale nepomáhá mi to…“

S Láďou jsme se kdysi několik let setkávali v ostravské televizi v pořadech Kavárnička dříve narozených a Dlouho jsme se neviděli. A právě do druhého zmiňovaného pořadu jsem pro něj napsal podle jeho životního příběhu píseň, kterou, žel, nikdy nenazpíval, přestože tvrdí, že ji s láskou zhudebnil. Prý mu bylo žinantní zpívat lidem o sobě.

Léta jsem mu to měl za zlé, ale třeba ještě není všem dnům konec!

Nicméně pro jistotu zde na závěr přetiskuji svůj text (k němuž si letos ovšem v předposlední sloce přičtěte 27 let).

LÁĎOVO ZRCADLO

Všiml jsem si tuhle

Že mi nějak prejská

V koupelně nad umyvadlem zrcadlo

Kdysi jsem v něm vídal

Mladičkého hejska

Nadšence pro film, hudbu a divadlo

 

Tenkrát mi z rádia

Denně vyhrávali:

Bezubka, Brázda, Vlach a Brom

A já se sám sebe

Tázal doma zda-li

Hrát na trubku nebo na trombón

 

Zvolil jsem trubku

Vylepšil to zpěvem

Nakonec zavolal Barrandov

Prý se jim hodím

Exotickým zjevem

Do role - zatím jen beze slov

 

Narostly mi vousy

Odešly mi vlasy

Dioptrií pár mi přibylo

Role mají slova

Pryč jsou staré časy

V pase zdá se, že jsem přibral o kilo

 

Co chvíli se kdekdo

Venku po mně dívá

Žádný na mě dříví neštípá

Láďa jsem, či Géza

Ač jsem také býval

Hájek z Plavců nebo Uhlíř bez Šípa

 

Padesátka tatam

Šedesátka kvačí

A to přímo mé osobě v ústrety

Je to všechno príma

Jenže já bych radši

Zpátky k prvním tónům té své trumpety

 

Všiml jsem si tuhle

Že mi nějak prejská

V koupelně nad umyvadlem zrcadlo
A ačkoliv nejsem

Tím, kdo si rád stejská

Zpíval jsem vám, co mě při tom napadlo

 

Úsměv Ladislava Gerendáše…

 

…a jeho kreslený pozdrav.

 

QRcode

Vložil: Ondřej Suchý