Dnes by slavného mistra Zdeňka Buriana v Česku nikdo nezaplatil, říká všestranný malíř, ilustrátor a karikaturista Karel Zeman

ROZHOVORY NA OKRAJI Narozen v Praze (1950), žije Karel Zeman blízko Mělníka. Tam tvoří celou škálou výtvarných technik. Už když mu bylo šestnáct, dostal k Vánocům olejové barvy, a byl ztracen. Vlastně už předtím. Že má talent, bylo totiž patrno…

Malíř svými slovy: „Vyučil jsem se mechanikem polygrafických strojů, po pár letech jsem maturoval na strojní průmyslovce. V současnosti žiji v Jeviněvsi nedaleko Mělníka, kde také pracuji. Jsem ženatý, mám manželku profesorku, dceru tiskovou mluvčí na městském úřadě v Mělníku a tři vnoučata. Malování a kreslení se věnuji od malička jako absolutní autodidakt, ale známější jsem byl jako fotbalista. Převážně se věnuji ilustracím z oblasti sci-fi a fantasy. Dále dělám na zakázku karikatury k různým událostem. Komiks je mojí velkou láskou, ale už ho téměř nekreslím, o to víc sbírám. Mám rád staré artefakty, proto také maluji a ilustruji železniční tématiku, především období páry. Zajímají mě staré knihy ilustrované mými oblíbenci – Miloš Novák, Bohumil Konečný, Zdeněk Burian, Gustav Krum aj., dále historie, film, Foglar, dobrodružství, indiáni, sport - fotbal. Fascinuje mě stará Praha, ze které však už toho moc nezbylo, především z obrazů Jaroslava Šetelíka, Václava Jansy, Jana Minaříka.“

 

Karel Zeman

Spolu s Jiřím Dubským, který vymyslil scénáře, jste vytvořili několik desítek pokračování nových Rychlých šípů. Zatím se je ale nedaří vydat. Brání tomu víc koncern Albatros, nebo někdo jiný?

Pro Albatros nejsme ničím, čím by se měli zabývat. Navíc jsou podmínky nastavené tak, že sešit, i když nakonec spatří světlo světa, nesmí do veřejné distribuce. Ano, je to nedostatečný zájem ze strany někoho jiného.

Jiří Dubský z Olomouce dosud vytvořil 188 pokračování těchto Rychlých šípů, mnohá pro více stran. Je vůbec ve vašich silách to nakreslit, tedy dojde-li jednou k uvolnění cesty a ideálu?

O ideálním případu bychom mohli přemýšlet, kdyby byl zájem o první sešit; ale ten je zatím v nedohlednu. Jirka Dubský údajně vytvořil, říkáte 188 příběhů, ale ke mně se dostala možná polovina. Předpokládané množství prodeje vidím reálně mezi třemi až čtyřmi stovkami výtisků, a pokud máte na mysli, zda bych dokázal nakreslit další porci dobrodružství, tak uvažujme logicky. V letech 2017-2019 jsem udělal třicet příběhů včetně obálky, po roce mě požádal potencionální vydavatel o další tři příběhy; ty jsem nakreslil během prázdnin 2020 a od té doby se stav nikam neposunul. Údajně se na tom pilně pracuje.

 

PF na motivy Foglarova Přístav volá

Více či méně je vaším velkým vzorem Zdeněk Burian. Co myslíte, uživil by se vůbec dnes? Co by asi ilustroval?

Mistr Burian je fenoménem vyznavačů dobrodružné ilustrace, to jednoznačně, a pro mě jsou to ještě Bimba Konečný, Gustav Krum a Miloš Novák. Náš český velmi omezený trh limituje počet prodaných výtisků a ten by určitě neuživil ani mistra Buriana; nikdo by ho doma nezaplatil, ale on měl velký přesah mezinárodní. Určitě by našel uplatnění nejen evropské, ale i světové.

 

Volná tvorba: Černý muž

Jsem přesvědčen, že vysoký počet dětí odrazuje od literární tvorby komplikovanost češtiny. Stydí se, že nezvládají pravopis, čárky, vyjmenovaná slova, mně/mě. A ve výtvarném umění je nejen podle mého názoru obdobou téhož práce s vodovými barvami. Na obecné škole je preferována před snadnější, ale finančně nemožnou prací s olejem. Sám byste možná radil rodičům kupovat snaživým malým malířům olejové barvy. Anebo akrylové? Jak se to liší?

S vodovkami je to tak. Jednoznačně! Zeptejte se jakéhokoliv malíře a drtivá většina vám potvrdí, že akvarel, tedy ty nešťastné vodovky, vyžadují velkou až mistrovskou zručnost. Kvalita papíru navíc neumožňuje opravy, tak jako je neumožní nedostatečné překrytí spodní barvy. To jsou ty potrhané, klasické čtvrtky, které se po navlhčení nenávratně zkroutí. A navíc tady bělobou zůstává jen nepřemalovaný čistý bílý papír. U oleje to je pravý opak, nejjednodušší technika tam díky dostatečné viskozitě a krycím schopnostem přemaluje každou barvu.

A akryl?

Akrylové barvy dokáží nahradit olejové, temperové, kvašové i akvarelové barvy. Rozdíl dělá jen množství naředěné barvy a použitá média.

 

Volná tvorba: Čaroděj

Čím to ale je, že malíři a kreslíři jsou většinou muži?

Ale ne. Osobně si myslím, že to je minulost. Podívejte se, kolik žen se dnes prosazuje v ilustraci i komiksu. To nikdy nebývalo. Bohužel, ženy zřejmě trochu diskvalifikuje postavení matky. Vzpomeňme na známou rodinu Mánesů, všichni tři sourozenci malíři. Nejznámější Josef uznával, že sestra Amálie byla velmi zdatnou malířkou a v mnohém pohledu i lepší než on, ale bohužel, se musela starat o něho i o Quida; kdyby se jim nestarala o stravu a domácnost, tak se určitě tak výrazně neprosadili, především Josef. Ona vlastně obětovala kariéru ve jménu svých bratrů, rodině. Pravda je, že dnes jsou ženy emancipovanější.

Vzpomněl byste na moment, kdy jste u sebe odhalil schopnost karikovat? Přece jen je rozdíl umět kresli či malovat a vytvářet karikatury. To bývá často předmětem obdivu. Oprávněně? A je na karikaturu třeba mít talent od boha a přírody?

Vždy mě nejvíc uchvacovaly portréty, Rembrandt především, a právě tím pozorováním začíná i karikatura. Karikatura je především zachycení těch nejcharakterističtějších proporcí obličeje. Talent považuji maximálně za 20 % úspěchu, základem je ten ´sicflajš´, prostě to musíte trpělivě vysedět, odpracovat a nabýt souhry oka s jistotou ruky. Šťastnějším to jde rychleji, a to je snad ten talent.

 

Zeman s Bushem

Zdeněk Burian měl jistou slabinu, kterou poznáme ve chvílích, kdy portrétoval či maloval ženy. Jak je tomu u vás? Cítíte nějaký rozdíl, zobrazujete-li dospělého/dítě, ženu/muže?

Rozdíl je obrovský. Nejlépe namalujete starého muže či ženu, kteří mají ve tváři spoustu charakteristických hlubokých vrásek, a téměř se nespletete. Tohle nám mistr Burian dokládá svými portréty zálesáků, indiánů a tvrdých mužů. Samozřejmě nejtěžší je malovat dítě nebo vyhlazený obličej mladé ženy, tam se projeví každá drobná odchylka. Tady musíte hodně bedlivě studovat právě ty charakteristické rysy, které ještě nejsou tak markantní, a pak udržet souhru oka s pevnou rukou.

 

Ilustrace: Conan

Nebyl jste ale samozřejmě vždy jen malíř? Jakým sportům jste se věnoval v dětství?

Moje generace v dětství nepoznala mobil a další podobné vymoženosti, proto jsme po škole upalovali do přírody a na hřiště. Od mládí mě většina sportů přitahovala a docela se i dařila. V osmnácti jsem se musel rozhodnout, jestli fotbal nebo hokej, vyhrál fotbal. Snad proto, že byl celoroční a levnější. Největším úspěchem byla druhá liga ve Viktorii Žižkov. Do padesáti jsem ještě hrál a do šedesáti trénoval.

Čím byli vaši rodiče a jak se stavěli k vaší chutí portrétovat, malovat a kreslit?

Můj táta byl automechanik a závodně jezdil motokros v dobách Jaromíra Čížka a dalších. Snažil se udělat ze mě motorkáře, ale míč byl pro mě daleko magičtější. Maminka byla kadeřnice. Oba rodiče neměli vztah ke sportu, ba ani nedovedli kreslit. Na pole kulturní zabrousila jen moje dcera, které už vyšlo asi sedm románů.

 

Komiks

Neznám je?

Moje dcera se jmenuje Barbora Walterová Benešová. A seznam jejích knih? Dívka, která nesměla mít sny, Dívka, která ztratila budoucnost, Došel nám čas, V náruči kanibala, Síla naděje (což je drama), Od mamuta k modelce (humoristická beletrie) a… A v nakladatelství Fortuna Libri už je připraven další rukopis k vydání.

Zpracováváte i díla Julia Verna. Jakou jste četl první verneovku? K jakým dalším spisovatelům vedle něj a své dcery máte vztah?

Moje první verneovka byl Patnáctiletý kapitán a mám ho rád dodnes. Dalším autorem byl samozřejmě Karel May, Vinnetou, to bylo něco a hltal jsem ho pod peřinou při baterce. Nesmím zapomenout Jaroslava Foglara, kde mě uchvátila první přečtená kniha Přístav volá. Modrý život Jiřího Dražana a jeho zásady, které vycházely ze sportovních zásad.

 

Volná tvorba: Peggy

Znal jste dřív ony tři verneovky, které jste pak zpracoval podle scénářů Josefa Blažka? Jaký máte s tímto scenáristou další plán?

Musím přiznat, že s Ledovou sfingou jsem se seznámil až při práci na komiksu podle ní. Pepa Blažek zpracoval všechna tři díla (také Pět neděl v balóně a Zemí šelem) naprosto perfektně - i s přihlédnutím na omezený počet stran, ale nakladatel Josef Vybíral zatím další práci pozastavil. Snad příští rok bychom se k tomu mohli vrátit. Uvažovali jsme o Cestě do středu země, Tajemném hradu v Karpatech nebo o Roburu Dobyvateli.

Co si myslíte o dokonalém foto-realismu?

Je to rozhodně perfektně zvládnuté řemeslo, především v asijských zemích, ale spousta lidí, a nejen malířů, se pozastaví nad jeho smyslem. Pověste si na zeď fotorealistický obraz a vedle stejnou fotku a zakroutíte hlavou nad ztraceným časem.

V dětství jsem měl rád knihu edice Oko o železnici, kterou ilustroval syn malíře Boudy Jiří...

Narážíte zřejmě na mou zálibu v malování parních lokomotiv. Jiřího Boudu jsem osobně neznal a mám jen nějaké knihy od plzeňského vydavatele Jiřího Říhy, který s ním spolupracoval.

 

Volná tvorba

A dokázal byste vytvořit malé album starých lokomotiv?

Spolupracuji s pražským nakladatelstvím Corona a už jsem pro ně udělal několik černobílých i barevných ilustrací. Určitě bych si na nějaké staré lokomotivy troufl. Pro mě je ale nepřekonatelným malířem parních lokomotiv Vilém Kreibich, to je naprostá dokonalost nasycená nezaměnitelnou atmosférou.

Čím byl špatný původní konec Kruanových dobrodružství (známého komiksu z ABC) a jak to jeho duchovní otec Vlastislav Toman napravil? Už jste dokončil toto nové ´finále Kruana´?

Kruan jako celek zůstává rozsahem fenoménem. Nenazval bych to původní úplně špatným koncem (série Kruan a pozemšťané), ale násilně přerušeným. A proto je ten konec dost zmatený. Stalo se to proto, že pan Toman prý dostal příkaz tuto sérii ukončit po, tuším, sedmnácti pokračováních. První stranu série nakreslil ještě František Kobík a pak převzal kreslení komiksu Filip Škoda. Já a Josef Vybíral jsme s panem Tomanem domlouvali dokončení a ukázali mu překreslenou celou sérii. Jemu se to líbilo a snad Vybíralovi přislíbil, že konec dopíše, ale bude to zřejmě i otázka zdravotního stavu tohoto dvaadevadesátiletého mistra.

 

Ilustrace

Teprve nedávno jsem četl prastarou povídku, respektive krátký chlapecký románek Pavel hledá kamaráda, a všiml jsem si ilustrací. V knize 13 nožů z Jamboree, kde to bylo před dvaceti lety reeditováno, u nich není uveden autor. Vyhnete se námětům těchto ilustrací, až budete knihu zpracovávat?

Na přepracování příběhu už pracuji a jsem za polovinou příběhu. Podle mého názoru je autorem kreseb Jan Černý Klatovský, skvělý ilustrátor. Snažím se pojmout obrázky ze svého pohledu, ale původní ilustrace intenzivně vnímám. Příběh vycházel v poválečném ročníku Junáka č. 29 a v mých obrázcích se často dostávám do polohy novějších kostýmů; ale všechno je zatím v tužkové skice, tak se s tím ještě poperu. Vizuálně nosná je pro mě rozhodně stínadelská atmosféra a tu se snažím maximálně zachovat.

 

Vložil: Ivo Fencl

Karel Zeman, Rozhovory na okraji, HP,