Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

První báseň mi otiskli ve dvanácti. Dostala jsem 32 korun, to mě motivovalo, píši dodnes. Mělnická básnířka publikuje v Brně, ale musí si připlatit

18.03.2021
První báseň mi otiskli ve dvanácti. Dostala jsem 32 korun, to mě motivovalo, píši dodnes. Mělnická básnířka publikuje v Brně, ale musí si připlatit

Autor: Archiv básnířky (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Jindra Lírová

ROZHOVORY NA OKRAJI Jindra Lírová (* 1955) je autorkou více než dvaceti básnických knih, překladatelkou veršů z němčiny a ruštiny, duší mělnického literárního klubu Pegas a známou spisovatelkou nejenom v oblasti Mělnicka a středu Čech. Její básně byly přeloženy do ruštiny a pozitivního ohlasu se dočkaly i za hranicemi. O jejím životě a tvorbě si blíže pohovoříme v následujícím rozhovoru.

Paní Jindro, vaše jméno je velmi úzce spojené s Mělníkem. Pocházíte přímo odsud, anebo patříte k lidem, kteří se do něj přestěhovali a našli zde svůj nový domov?

Ano, pocházím z Mělníka a celý život zde působím. Narodily se zde i mé děti a v rámci okresu i má tři vnoučátka, která ale našla nový domov v Českém ráji.

Jste známou mělnickou básnířkou. Kdy jste vlastně začala s vlastní poetickou tvorbou?

S poetickou tvorbou jsem začala vlastně už od dvanácti let, napsala jsem báseň do dětské přílohy tehdejšího periodika a dostala za něj 32 korun honoráře. To mě motivovalo, píši dodnes…

Jak se jmenovala vaše první knižní básnická sbírka a o čem vypráví? A jaké nejčastější motivy se ve vaší tvorbě vyskytují a jsou vaší srdeční záležitostí?

Moje první básnická sbírka vyšla v devadesátých letech v nakladatelství Alfa Omega a nese název ´Barevné počitadlo času´. Bylo to moje první dítko, na které jsem hrdá, ostatních dvacet knížek se úpravou neustále zlepšuje, ale radost z první sbírky přetrvává. Obsahuje spíše kratší básně z mladých let, doprovázejí je křehké ilustrace známé malířky a též členky Pegasu Aidy Lihové Legnerové.

 

Ztráty a nálezy

Ve městě jaro. Obloha ztrácí se

v chuchvalcích vaty.

Kde mám svůj klobouček? A kde kabelku?

Ladí mi k lodičkám šaty?

Z krepáku růže podél cest,

šifon si obléklo nahaté proutí.

Chodím a hledám, nemůžu nalézt

to moje ztracené srdíčko z pouti.

 

Ke které z vašich vydaných knih máte nejsilnější vztah a která (a to nemusí být tatáž) asi nejvíce zabodovala mezi čtenáři a proč?

Je zajímavé, že nejsilnější vztah mám ke své druhé básnické sbírce s názvem ´Ráno přichází po špičkách´. Byla vydána v Bělé pod Bezdězem, nesla řadu chyb v úpravě, a přesto o ni měli čtenáři největší zájem. Snad proto, že vyšla v době, kdy se hodně četla poezie. I tuto sbírku ilustrovala tehdejší členka Pegasu, výtvarnice Blanka Štráchalová.

Stalo se vám třeba naopak, že některá sbírka zůstala nepovšimnuta či nepochopena a zdálo se vám, že by bývala zasloužila více pozornosti?

Mezi čtenáři se objevují i kritici, a to i u sbírek, které byly vydány pečlivě, po zvážení renomovanými redaktory nakladatelství. Pokaždé si vzpomenu na kritiku sobotní přílohy krajského tisku, kde tenkrát vycházela rubrika Listárna Poezie s krátkým hodnocením děl autorů, kde mi redaktor oznámil, že se verše nemusí tvářit honosně a vznešeně, aby zaujaly čtenáře. Toho se držím dodnes, má se psát ´srdíčkem´. Vím, že moje knížky mají řadu spokojených čtenářů, a verše z nich se dostávají každoročně i do kalendáře UMÚN, tj. malířů, kteří se prezentují pomocí úst nebo nohou, velice je obdivuji.

 

V parku na náměstí

Vítr se zastavil přímo před šatnou,

šatnářka vydala poslední kožíšek.

Kulisář v rychlosti promítl na plátno

zimu jak stříbrňák, zapadlý do skrýše.

 

Básně také překládáte, a to z němčiny a ruštiny. Ale je takové dílo překladem v pravém slova smyslu? Není to spíše převod původního tématu do jiného jazyka a de facto originální básnická tvorba? Báseň se přece jen překládá do cizího jazyka jinak nežli próza nebo odborný text…

Překladům jsem se věnovala spíše ze zvědavosti, a to u autorů, které jsem blíže znala, dnes se již této tvorbě nevěnuji. Ale uvítala jsem tehdy možnost účastnit se literární soutěže v Čáslavi, která vyhlásila kategorii právě v překladu, zkusila jsem němčinu a umístila jsem se. Autoři, kterým jsem překládala, a bylo to z ruštiny, mi tuto činnost oplatili a vznikla např. dvojjazyčná knížečka veršů s názvem ´Dožď pamjati´.

Kdy jste našla odvahu nebo chuť zkusit si také překlady a z kterého jazyka vám to jde snáze, z němčiny, anebo ruštiny?

Raději jsem to zkusila nejprve s ruštinou, byla mi bližší, přece jen – učila jsem se jí ve škole dlouhých třináct let. Přeložila jsem tak dětské verše, hádanky, ale i celou obsáhlou knihu básní.  Překlad z němčiny mi dal větší práci, ale jak říkám – zde šlo o překlad konkrétních veršů, určených pro soutěž.

Zabýváte se rovněž ruskou kulturou, a některé vaše básně byly dokonce přeloženy do ruštiny. Kdysi bylo vše ruské, resp. sovětské vyvyšováno na piedestal. Dnes mám občas dojem, že část společnosti na to, co je spojené s Ruskem, naopak nahlíží až s odporem. Jak se srovnáváte s těmito ostrými protiklady?

Autorka, která mi překládala mé verše do ruštiny, do výše jmenovaného Doždě pamjati, mě přihlásila do Obce spisovatelů i do Ruského kulturního osvětového spolku na Moravě se sídlem v Brně. Dodnes si dopisujeme a dáváme o sobě vědět, sleduji činnost tohoto sdružení, jejich zvyky, oslavy, ale vše jen ´na dálku´, a tak to obě bereme. Nikdo z mých čtenářů však s otázkami česko-ruských vztahů nemá a neměl problém.

 

Masopust v Lobkovicích

Lehce mží na řeku,

dívenku ze silonu.

Harlekýn v převleku

pátrá po jejím jménu.

Rej masek s nástroji,

s rarášky ve tváři,

vůbec se nebojí

puberty předjaří.

 

Vedl jsem nedávno rozhovor s cestovatelem a znalcem ruských poměrů, Fero Hrabalem-Kronďákem. Jeho názory na současné Rusko či jeho politiku jsou velmi kritické a těžko se mu lze divit. Na druhé straně, není obraz Ruska v našich médiích vnímán poněkud jednostranně, jen skrze politiku? A čím vás osobně nejvíce uhranulo Rusko jako takové?

Možná se budete usmívat, ale v hodinách ruského jazyka na základní škole nás učitelka přiměla k dopisování s tehdejšími sovětskými školáky, a já si dodnes s některými píši, i když už jen emailem. Tenkrát se dokonce sledovalo, kolik dopisů si vyměňujeme týdně, a nepřipadalo mi to jako školačce divné. Dnes bych si třeba přála, aby ruská vakcína proti covidu byla účinná a pomohla mnoha lidem v dalším životě. Život v ruské zemi se postupně zlepšuje, podobně jako v ostatních zemích bývalého socialistického tábora. Radost z vítězství ve sportovních kláních však bude přetrvávat navěky…

Vy jste spojena také se spolkem Mělnický Pegas. Jak vlastně vznikl, jaké aktivity podniká a kolik má aktivních členů? A proč se nazývá právě Pegas?

Literární sdružení Mělnický Pegas vzniklo v osmdesátých letech minulého století, konkrétně v roce 1987, členů měl donedávna přibližně 60, ale členství se neustále doplňuje i o příznivce z jiných měst a krajů.

Četl jsem, že někteří jeho členové vůbec nepocházejí z Mělníka, takže se počítá i pozitivní vztah k tomuto městu? Anebo jsou podmínky přísnější a musí jít třeba o rodáka nebo občana, který tu strávil kus života?

Ne, spousta autorů nepochází z Mělníka, jsou to tzv. ´dopisující členové´ z různých koutů naší vlasti, ponejvíce z Moravy, ale i z Jižních Čech a další… Účastní se pravidelně mělnické literární soutěže, ale i porotují, organizují autorská čtení, publikují ve sbornících a edicích Pegasu, pomáhají s uspořádáním výstav členů apod. Laureáti mělnické literární soutěže rádi toto město navštěvují, doporučují jeho prohlídku i konání akcí svým přátelům.

 

Městem si chodím…

(akrostich k pískovcovému nápisu v Neratovicích)

Městem si chodím jenom tak

to se dá

Loudat se v myšlenkách

Ulicí po nebi

Jen s verši po kapsách

to se dá – toulat se jenom tak…

 

Velmi známou akcí, a řekl bych, že už i celostátně, je básnická soutěž Mělnický Pegas. Můžete nám ji představit, případně pozvat soutěžící do jejího nového kola či ročníku?

Celostátní, již zmiňovaná literární soutěž Mělnického Pegasu, je pořádána každoročně, letos se uskuteční její již 27. ročník. Jde o oblíbenou soutěž, rozdělenou do čtyř kategorií, soutěží se pouze v poezii, mohou se jí zúčastnit jak děti, tak renomovaní autoři, kteří již vydali básnickou sbírku, což není u jiných podobně zaměřených soutěží obvyklé.

Máte mezi oceněnými básníky a básnířkami na Pegasu třeba i původně začínající spisovatele, z nichž se potom stala známá jména ve svém oboru a kterým Pegas tak trochu otevřel cestu k větší známosti?

Ano, i když se jedná o anonymní soutěž, řada autorů zde začínala, a máme v ní i pravidelné soutěžící s celou řádkou již samostatně vydaných básnických publikací. Velký přínosem je, že zde mohou své tiskoviny nabízet k prodeji nebo k výměně s jinými účastníky, navazují se zde užitečná přátelství, dochází k výměně zkušeností v tomto oboru a k další řadě setkávání. Bohužel, minulý ročník byl kvůli pandemii koronaviru posunut na letošek, pevně věříme, že se pravidelné setkání letos na podzim bude moci uskutečnit.

A teď odvedu řeč k Mělníku jako takovému, který ostatně také propagujete. Když k vám zajede na návštěvu váš kolega, nebo i jakýkoli turista, co by ve vašem městě rozhodně neměl opomenout?

Turisté navštěvují pravidelně vyhlídku za zámkem, spojenou s výhledem na soutok Labe s Vltavou, ale i dalších pamětihodností Českého středohoří. Nechybí prohlídka nově zrekonstruovaného Masarykova kulturního domu, Okresního muzea s proslulou kavárnou, nové knihovny, mělnického podzemí s prohlídkou starobylé studny a dalších míst.

 

Mělník a jeho krásné panorama

A kterou roční dobu byste cestovatelům do Mělníka doporučila, kdyby měli zájem kromě památek shlédnout třeba i nějaké pravidelné akce, pouti či něco podobného?

Naše město je krásné za každého počasí, oblíbenou akcí jsou v létě návštěvy pořadů Mělnického kulturního léta (např. promítání filmů pod širým nebem); na podzim pak účast na každoročním Mělnickém vinobraní spojeném s průvodem Karla IV. a jeho družiny a se spoustou kulturních pořadů pro děti a dospělé, množstvím atrakcí a stánků, ochutnávkou mělnických vín apod.

 

U jezera

Varovala jsem vodní víly,

aby se mlhou neopily

na plese blízko Mlékojed.

Ráno přišly na rozcvičku

s rosou na každém střevíčku,

chtěly zas na parket.

 

Ještě bych se vrátil k vaší osobě. Byla jste také v civilních profesích nějak spojena s literaturou, nebo se váš pracovní a literární život spíše míjely?

Po maturitě na Střední ekonomické škole jsem toužila pracovat v některé z redakcí novin, a dokonce jsem měla takové místo, ač úřednické, sjednáno. Bohužel osud určil jinak a začínala jsem svou profesi v dopravním podniku, později v úřadech státní správy nebo podnicích, umístěných blízko řeky. Vždycky jsem se však věnovala práci okresní dopisovatelky, psala do okresního, krajského, ale i celostátního tisku, mé příspěvky byly publikovány. Básně a krátké povídky jsem začala publikovat na mateřské dovolené v sedmdesátých letech a později. Na pracovištích jsem ráda psala na stroji i na počítači a nejednou byla pochválena za slohovou úpravu. Přesto si dodnes říkám, kde bych asi byla nyní, kdybych nastoupila tenkrát na vytoužené pracovní místo? A psala bych vůbec své výtvory s takovou láskou, nebo by pracovní náplň zcela smetla mé plány, sny a tužby? Ty mám aspoň seřazené ve více jak dvaceti sbírkách a jsem tomu ráda.

A co vaše rodina? Má pochopení pro vaši tvorbu? Nebo patříte k těm spisovatelkám, které občas dostanou doma vynadáno, že před blízkými osobami dali nejednou přednost své tvorbě a zavřeni ve svém pokojíku čile klapali do počítače či psacího stroje? Není takový spisovatel doma někdy na zabití?

V tomto mám velké štěstí. Rodina mě podporuje, manžel a ostatní členové rodiny mi přispívají na vydávání všech mých děl, která nejsou levná. Jsem jim za to moc vděčna, asi bych takový počet knížek nemohla uvést do oběhu, i když jen v omezených nákladech. Dcera mi některé sbírky sama ilustrovala a teď držím palce mým vnoučátkům – nejstarší se účastní školních kol recitační soutěže, ale i sám zkouší psát své prvotiny. Má v nich už nyní hezké myšlenky, ale věnuje se ještě sportu, hře na trubku a flétnu, tak uvidím, jestli z něho bude i psavec. Moc bych si ti přála. Vnučka je kromě tance nadaná výtvarně, a nejmladšího zajímá fotbal a hokej. Zatím mou tvorbu berou s respektem a váží si jí, dokonce všichni tři přednášeli některé verše z mé poslední knížky pro děti před Mikulášem, andělem i čertem.

 

Na Labi

Labe má dnes příchuť kávy,

stíny zimy nese pryč.

Smíchal příliš ostré barvy

smutný malíř. Byl to kýč.

 

A jaké jsou vaše budoucí tvůrčí či osobní plány? Mohou se vaši čtenáři těšit třeba na novou sbírku básní?

V roce 2020 mi vyšly v Brně dvě nové knížky, jedna, již zmiňovaná, je věnována dětem, má nádherné barevné ilustrace, druhá je pro dospělé, též s křehkými ilustracemi. Obě mají pevnou vazbu, lesklý potah, šikovné ilustrátorky, které si sama vybírám, a je jen škoda, že je nemohu nyní uvést do oběhu. Snad se situace v tomto ohledu již brzy zlepší, to si přece přejeme všichni… Nakonec ještě prozradím, že se věnuji psaní nové básnické sbírky, po těch posledních, které mají název ´Bylo, je a bude´ a ´Ještě je čas´, se ta nová bude jmenovat ´Sebe se ptám´. Plánuji vydat ji opět v Brně, v knihovničce.cz, jsem zde spokojena.

 

Modlitba

Dej všemu tvorstvu, dobrý Bože,

pokojně dýchat, klidně žít,

lidem pak, by po staletí,

poučit uměli se z dávných chyb.

Modlitba někdy napadá mě,

zrovna dnes, když v dáli vidím Říp.

Proč si tak často malí připadáme

a v mlýnku času drtí se náš slib?

 

Přeji, ať se vám vaše plány úspěšně vydaří, a také letošní mělnický Pegas nechť se dočká zdárné realizace, a děkuji za příjemné povídání.

Ukázky z básnické tvorby Jindry Lírové pocházejí ze Sborníku prací literární soutěže Neratovice žijí (?!) 2017.

 

Vložil: Radovan Lovčí

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace