Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Obec jako stvořená pro to, aby si tam lidé řekli své ano. Jedni to udělali, a hned zplodili Petra Bezruče. Český poutník

05.10.2019
Obec jako stvořená pro to, aby si tam lidé řekli své ano. Jedni to udělali, a hned zplodili Petra Bezruče. Český poutník

Autor: René Flášar

Popisek: Kostel svatého Víta. Tady si řekli své ano rodiče básníka Petra Bezruče

FOTOGALERIE V dnešním výletování nás čeká cesta do rodného města nejslavnější představitelky Aidy z opery Giuseppe Verdiho z roku 1871. Míříme do Kostelce nad Labem, kde se, mimojiné, v roce 1834 narodila Tereza Stolzová, legendární představitelka Aidy ve Verdiho stejnojmenné opeře.

Naše putování začíná, jak také jinak, na malém a opuštěném nádražíčku. Budova je v celkem dobrém stavu, ale je znát, že se o ni nikdo moc nestará, posprejované zdi, zarostlá zahrada, nepořádek okolo. Škoda, možná, kdyby se našel nájemník zdejšího opuštěného bytu, vše by se v dobré obrátilo.

Kostel, coby skladiště střelného prachu

Od kolejí se vydáváme podél hlavní silnice je kostelu svatého Martina, k němuž nás z centra městečka dovede zelená značka. Původně farní kostel postavený ve druhé polovině 13. století, následně goticky přestaven. V josefínské době sloužil údajně jako skladiště střelného prachu. V roce 1769 byla postavena kostelní věž. Hlavní kostelní oltář je novogotický a kazatelna je z roku 1702. Ke kostelu vede dlouhé schodiště s pseudobarokní branou z konce 19. století. V současnosti není příliš využíván a nekonají se v něm pravidelně ani bohoslužby. Víceméně slouží pouze k pohřebním obřadům.

Hřbitov kolem kostela je přístupný schodištěm s pseudobarokní branou z roku 1894. U brány kamenné sochy Piety a sv. Jana Nepomuckého z 19. století. Původní hřbitovní brána na jižní straně je obdélná s polokruhovým záklenkem z masívních kvádrů. Márnice z 2. poloviny 19. století je čtvercová se zaoblenými nárožími, čabrakovými pilastry, obdélným portálem a klenákem.

Své ano si zde řekli rodiče Petra Bezruče

Od kostela svatého Martina pokračujeme po zelené značce k další církevní památce, kterou je tentokráte kostel svatého Víta. Tuto pozdně gotickou stavbu nechali postavit v letech 1485-1492 Sekerkové ze Sedčic. V letech 1566-1567 byl kostel výrazně renesančně přestavěn. Upravován byl později také v 17. a 18. století. Presbytář a loď kostela jsou zaklenuty křížovou žebrovou klenbou. Na průčelí nalezneme obdélníkový křídlový štít zdobený barokními sochami svatého Václava, Floriána a Víta.

Zajímavostí kostela je, že zde byli 18. září 1866 oddáni Marie Brožková a Antonín Martin Vašek. Pokud vám tato jména nic neříkají, pak vězte, že těmto manželům se o rok později narodil syn, který se proslavil pod svým uměleckým jménem Petr Bezruč.

Nejslavnější představitelka Aidy pocházela z deseti dětí

Na Komenského náměstí se na chvíli zastavíme u pomníku učitele národů. Na konci náměstí se nachází také historická budova radnice se slunečními hodinami a pamětní deskou na nejslavnější představitelku Aidy Terezu Stolzovou, která se v Kostelci nad Labem narodila 2. června 1834 jako deváté dítě z deseti do rodiny řezníka Jana Stolze a jeho ženy Anny, rozené Kohoutové. Tato uznávaná operní pěvkyně byla blízkou přítelkyní, několikrát se spekulovalo, že i milenkou, skladatele Giussepe Verdiho. Stala se také první představitelkou Aidy v jeho slavné opeře.

Evropská premiéra tohoto díla byla v divadle La Scala 8. února 1872. Verdi dokonce sám navrhl šperky pro hlavní představitelku. Tereza Stolzová pak podepsala smlouvu na třicet představení v Káhirské opeře v sezóně 1873–1874 za astronomický honorář 150 000 franků. Mimo to se jí dostalo poct od samotného chediva Isma'ila Paši..

Vodní tvrz využívali husité a dnes je rodinným domem

Po zelené značce se nakonec dostaneme také k bývalé vodní tvrzi, která bývá někdy označována také jako hrad. Poprvé se připomíná v roce 1359. V roce 1420 byla dobyta husity a stala se jejich důležitým opěrným bodem. Od konce 16. století, po připojení k brandýskému panství, plnila jen hospodářskou funkci. Nakonec byla v roce 1864 přeměněna na soukromé sídlo a jako obytný dům je využívána i v současné době. U bývalé tvrze naše dnešní putování končí. V příštím díle se vydáme podél řeky Labe do osady Lobkovice a doputujeme až do Neratovic. Krásnou sobotu a putování zdar!

 

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.

Vložil: René Flášar

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace