Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Divoké mejdany, odvážné dámské jízdy, v závěsu houf zbožňujících koloušků… Nejhříšnější česká hvězda, která si ubírala celou ‘pětiletku‘, byla nestálá v lásce i v práci. Tajnosti slavných

17.11.2016
Divoké mejdany, odvážné dámské jízdy, v závěsu houf zbožňujících koloušků… Nejhříšnější česká hvězda, která si ubírala celou ‘pětiletku‘, byla nestálá v lásce i v práci. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Nestárnoucí Ljuba Hermanová – ne nadarmo jí kolegové říkali Věc Makropulos

Přezdívali jí Holka s ďáblem v těle podle její nejslavnější role ve filmu z roku 1933. O milostných avantýrách Ljuby Hermanové kolují dodnes po Praze celé legendy. A když se jí chtěl některý muž zalíbit, musel být o hezkých pár pátků mladší.

Když zemřela legendární herečka a šansoniérka Ljuba Hermanová, bylo jí oficiálně třiaosmdesát let. Ve skutečnosti ale ještě o pět víc. Až později na ni její letitá kolegyně Luba Skořepová ‘práskla‘, že si již v útlém mládí vyběhala na úřadech změnu data narození. Zkrátka chtěla po celý život vypadat mladší, než ve skutečnosti byla. Důvod? Měla prostě slabost pro mladé muže, a s tím, jak přibývala léta jí, bývali její milenci čím dál mladší. Nelze jí nepřiznat, že se jí opravdu dařilo obojí – udržet si do vysokého věku skvělý vzhled i lásku sexy koloušků. A přelétavá byla úplně stejně v lásce i divadelním angažmá.

Andílek, nebo čertice?

Nenapravitelná divoška se narodila 23. dubna 1913 v Neratovicích u Prahy a dostala jméno Luběnka. Tatínek pracoval jako úředník u dráhy, maminka byla nadšená ochotnice, a tak sotva někoho překvapí, že její dcera odmalička účinkovala v ochotnických představeních a učila se hrát na housle. „Pokud mi paměť sahá, byla jsem vždycky kvítko z čertovy zahrádky. Lezla jsem po stromech, házela kamením a prala se s kdejakým klukem. Už ve čtyřech letech jsem se podhrabala pod nízkými vrátky a vydala se na samostatnou cestu do světa,“ vyprávěla po letech ve své knize „...a co jsem ještě neřekla“. Herectví jí učarovalo, takže po maturitě na gymnázium úspěšně složila zkoušky na konzervatoř. Nakonec ale do školy vůbec nenastoupila, protože dala přednost angažmá ve smíchovské Aréně.

V roce 1933 v hudební komedii Jsem děvče s čertem v těle

V roce 1933 v hudební komedii Jsem děvče s čertem v těle

Půvabná dívka, obdařená mimořádným temperamentem, si užívala života naplno od prvopočátku a nebylo tajemstvím, že je stejně nestálá v lásce i v angažmá. Prošla snad všemi pražskými operetními divadly a kabarety a řadou mimopražských divadel a scén, mimo jiné v Bratislavě či Vídni, a několik sezon také v divadle Oldřicha Nového. A samozřejmě si zahrála i ve filmu. Spolupracovala i s legendární dvojicí Voskovec-Werich. Pánové ji obsadili do úspěšné satirické komedie Peníze, nebo život, takže pak celou jednu sezónu hrála i v jejich Osvobozeném divadle. „Myslím, že jsem se Werichovi líbila, ale mně se líbil spíš jemnější a romantičtější Voskovec. Ovšem randila jsem s oběma. Později jsem se dozvěděla, že si to pak v šatně stejně řekli,“ přiznala po letech.

Nerozlučná dvojka

Nerozlučnou dvojici tvořila s prvorepublikovou hvězdou Adinou Mandlovou a nějaký čas s ní dokonce i bydlela. Pořádaly divoké večírky, střídaly milence jednoho za druhým, pily, flámovaly, ‘vylepšovaly‘ si náladu… „Jednou, když jsme byly samy mezi námi děvčaty, někdo přinesl balíček s kokainem – a všecky jsme to vyzkoušely!“ přiznala kdysi Mandlová. „Jednou uprostřed noci Ljuba vyběhla do hotelu Šroubek koupit něco pro dobrou náladu, aby se s holkama mohla lépe odvázat. Měla na sobě jen kožich a jinak nic. Tenkrát mi Ljuba dokonce řekla: Nemysli, že láska mezi ženami je něco špatného. Je to hezká věc,“ vyprávěla jednou kamarádovi, muzikantovi Vladimíru Trucovi.

V roce 1954 v Mam´zelle Nitouche

V roce 1954 v Mam´zelle Nitouche

A nemyslete si, byla to pořádná odvaha. Slavný prvorepublikový Grand hotel Šroubek je totiž secesní klenot, dnešní Grand hotel Evropa na Václavském náměstí, který býval za první republiky vyhlášený po celém světě nejen díky výzdobě, ale i vyhlášenou kuchyní a prvotřídními službami. Populární herečka tenkrát předvedla kousek, za který by ji nejspíš dnes během několika minut sebrali. Film a s ním spojenou slávu brala jenom jako pouhé zpestření. Nikdy ho nebrala vážně a později prohlásila, že se nikdy necítila být filmovou herečkou v pravém slova smyslu. Přesto jsou její postavy ze zhruba třinácti celovečerních filmů prvorepublikové éry nezapomenutelné.

Život je jen náhoda

Legendární písničku Voskovce a Wericha zazpívala poprvé právě ve filmu Peníze nebo život a jakoby jí byla napsána ‘na tělo‘. Stala se ideální představitelkou koketních, temperamentních dívek a její ‘parketou‘ byla opereta, v níž kromě pohybového nadání mohla naplno uplatnit i svůj čistý soprán. Úspěchy sklízela především ve francouzských hudebních komediích a muzikálech, například v Mam'zelle Nitouche, Divotvorný hrnec, Další prosím...

S Waldemarem Matuškou v pořadu Příběhy slavných – Jsem vaše Ljuba

S Waldemarem Matuškou v dokumentárním pořadu Příběhy slavných – Jsem vaše Ljuba

Za války se musela kvůli židovskému původu na nějaký čas vzdát herecké i pěvecké kariéry a pracovala jako pomocná síla v Lucernabaru. Na samém konci války už ale úřadům neunikla a prošla půlroční internací v jedné podbabské cihelně, kde vozila s dalšími ‘míšenkami‘ písek a krouhala shnilé zelí. Po osvobození se vrátila na jednu sezonu do divadla Oldřicha Nového, a pak se stala jednou z hlavních hvězd Hudebního divadla Karlín a v roce 1958 spoluzakládala slavné Divadlo Na zábradlí. V padesátých a šedesátých letech vystupovala na estrádách, v různých vzpomínkových televizních pořadech, byla šansoniérkou malých divadel a kabaretů. Zpívala a tančila až do devadesátých let a nepřestávala diváky udivovat neuvěřitelnou vitalitou a tanečními schopnostmi. Film si ale na ni vzpomněl už jenom výjimečně a většinou ‘hrála‘ samu sebe.

Čtyři svatby a čtyři rozvody

Poprvé se provdala ve dvaadvaceti letech za mistra republiky v boxu Edu Hrabáka. Vztah dvou populárních osobností ale dlouho nevydržel a Ljuba o něm později říkala, že šlo o lehkovážně uzavřený sňatek. Po válce se vdala podruhé, tentokrát za gentlemana a elegána Miroslava Lorence, který ji naučil vybraným způsobům. Manžel se ale nedokázal vyrovnat s jejím hektickým životním stylem. Jejím třetím manželem se stal úspěšný architekt Jiří Dvořáček. Naposledy se vdávala ve dvaašedesáti letech a ženichovi Karlu Šmídkovi bylo pouhých třiatřicet. Koneckonců všichni její manželé byli mladší než ona, ten poslední už ale opravdu vypadal spíš jako její syn. „Nakonec jsem ho i oženila,“ říkávala s odstupem času.

Takto ji v roce 1995, rok před její smrtí, zachytil ve svém dokumentu kameraman a režisér Jan Špáta

Takto ji v roce 1995, pouhý rok před její smrtí, zachytil ve svém dokumentu kameraman a režisér Jan Špáta

Muži ji zajímali mnohem víc než cokoli jiného a jejich pozornost si užívala. Milenců, kteří prošli její náručí, by se zřejmě nedopočítala ani ona sama, děti ale neměla. V mládí nebyla výrazná kráska, krásněla až s přibývajícími lety. „Jak se tak na ni dívám a ji pozoruju, má takové kvality jako víno; ona je z velice dobré úrody, z velice dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě,“ prohlásil o ní Jan Werich. Neztrácela šarm a eleganci, až do vysokého věku o sebe důsledně pečovala a k mladšímu vzhledu jí dopomáhaly i plastické operace, které se nikdy nesnažila tajit. A také spousta čerstvé zeleniny a pravidelné cvičení – ještě po osmdesátce klidně ‘vystřihla‘ na jevišti hvězdu či vykopávala nohu až k hlavě. Její nejdůležitější devízou byl ale nakažlivý humor, kterým si dokázala získat úplně každého.

Všichni si mysleli, že je nesmrtelná

„Byla kouzelná, energická, nesmírně vtipná. V mládí zdaleka nebyla tak hezká, jako s přibývajícím věkem. Měla v sobě vrozené klaunství – klaunský smutek i klaunský smích – pro které ji spíš než filmoví milovníci milovali z kolegů ti, kteří nás z filmového plátna sami rozesmávali a dodnes rozesmávají. Počínaje Vlastou Burianem a pány Voskovcem a Werichem až po Hugo Haase či Oldřicha Nového,“ napsal o ní novinář a spisovatel Ondřej Suchý. Fanoušci ji nepřestávali milovat a zdálo se, že je paní Ljuba nesmrtelná. Přesto odešla nečekaně 21. května 1996 a kdekoho tím zaskočila. Od roku 2000 odpočívá na pražském Vyšehradě v hrobě, zřízeném nadací Život umělce.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace