Do Zruče za staviteli železnic a dobrodružným příběhem útěku z Ruska. Český poutník
04.08.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Nádherný zámek ve Zruči nad Sázavou
FOTOGALERIE Doputovat do Zruče nad Sázavou vlakem je v současné době poněkud složitější. Na trati z Kácova do Zruče je dlouhodobá výluka, koleje jsou zde v tak špatném stavu, že SŽDC musela úplně zastavit provoz a cestující přepravují autobusy. Trocha nepohodlí při přesedání z vlaku do autobusu se ale rozhodně vyplatí. Zruč je romantické městečko s dominantním zámkem na návrší.
Zámek vlastní od roku 2003 město, které ho v letech 2005 až 2015 nechalo celý zrekonstruovat. Stálo to sice hodně peněz, ale výsledek stojí za to. Zámek nabízí návštěvníkům několik expozic a rozsáhlý zámecký park. Podívat se můžete například do vodáckého muzea, navštívit Království panenek, projít si historické sály zámku nebo zajít do nejnovější expozice věnované řece Sázavě.
Řeka vypráví
Právě u posledně zmiňovaného zámeckého zastavení se scházím s dobrou duší zámku, alias kastelánkou Martinou Fialovou. Dozvídám se, že povídání o řece Sázavě a jejich lidech bylo otevřeno letos v dubnu. „Řeka Sázava je nedílnou součástí této krajiny. Chtěli jsme netradiční formou seznámit návštěvníky s její historií a upozornit na její důležitost pro lidskou společnost,“ vysvětluje Martina Fialová pohnutky, které vedly k otevření expozice o řece Sázavě.
Návštěvníci se z informačních panelů, ale i filmu a zvukových ukázek dozví, jak vypadala řeka před příchodem člověka a jak se ona sama i krajina kolem ní změnila po příchodu „pána tvorstva“. Podívaná je to chvílemi neveselá, ale sama řeka, která k návštěvníkům promlouvá z filmového plátna, říká, že vztah většiny lidí k ní se v poslední době lepší, takže šance, že bude znovu krásná a čistá, je veliká.
Unikátní orchestrion
Opouštíme řeku Sázavu a kastelánka mě provádí dalšími zajímavými místy zručského zámku. Poznávám tak například zelenou jídelnu, která dostala název podle své výmalby a jejíž hlavní dominantou je originální stařičký orchestrion. „Na rozdíl od toho, který si zahrál ve slavných Chalupářích, se do toho našeho nekope, ale hraje na klíček. Pochází z roku 1885 a v roce 2015 prošel šikovnými rukami pana Krbílka, který provedl jeho citlivou rekonstrukci. Dosadil při ní do orchestrionu i originální prvorepublikový bubínek a triangl,“ prozrazuje Martina Fialová.
Za zastavení určitě stojí i Maurská knihovna, která kdysi čítala přes čtyři tisíce knižních exemplářů. Dnes je jich zde k vidění jen malinkatý zbytek, ale i tak má knihovna své kouzlo. A pozorní návštěvníci budou mít možná pocit, že tuto místnost odněkud znají. „Zahrála si v seriálu První republika. Představovala hotýlek, kde se nějaký čas ukrývala dcera hlavních hrdinů,“ prozrazuje paní kastelánka a vede mě do navazující koupelny baronky Emmy. Myslím, že mnohé dnešní ženy by tento komfort bývalé ženě majitele zámku záviděly.
Divoký útěk
Procházíme pracovnou Adolfa Schebka, kde se mimo jiné rodily i plány na výstavbu železnice z Čerčan do Kácova a Zruče do Kutné Hory. V místnosti zaujme i velký lodní kufr. K němu se váže téměř filmový příběh. „Bratr Adolfa Šebka pojal za ženu členku bohaté ruské rodiny. Ta se po VŘSR dostala v nemilost a rodiče ženy utekli z Ruska schovaní v podobném lodním kufru. Na moři v něm strávili několik dnů,“ vypráví mi Martina Fialová tento téměř neuvěřitelný příběh. Inu, život není v žádné době jednoduchý.
Loučím se s paní kastelánkou a mířím do zámeckého parku. Jeho hlavní chloubou je jezírko baronky Emmy s červenými rybičkami. Před jezírkem je možné zahlédnout zbytky psího hřbitova, kam majitelé zámku v minulosti pohřbívali své čtyřnohé přátele.
Kolem kostela Povýšení svatého Kříže, který je prvně zmiňován již v roce 1334 a nyní prochází rekonstrukcí, se vracím přes náměstí k vlakovému nádraží. Nasedám do výlukového autobusu a mířím za dalším dobrodružstvím…

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: René Flášar