Putování kolem řeky Sázavy. Z Kácova do Českého Šternberka s přestupem v hladomorně. Český poutník
07.07.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Český Šternberk
FOTOGALERIE Zvoní budík. „Cože, sobota ráno a vstávat v pět hodin," brblá nejmladší z mých potomků. Stejný začátek každé cesty, i té, na kterou se těší... Po pěti minutách stojí ale v kuchyni, vypije hrnek čaje a vydává se společně s námi na vlakovou zastávku. Dnes míříme do Kácova a Českého Šternberka.
Po třech hodinách jízdy a třech přestupech vystupujeme v Kácově zastávce. Ani se nemusíme moc rozhlížet a všechny dominanty městyse máme rázem před sebou. Pivovar, zámek a kostel Narození Panny Marie, jsou hlavními turistickými lákadly tohoto místa.
Zámek, motocykly a místní pivo
Do centra všeho místního dění to není daleko, cesta od vlaku nám zabrala sotva deset minut. První zastávku máme u kostela. Ten byl postaven ve 14. století v gotickém stylu. Do současné podoby byl přestavěn v 18. a 19. století. Zajímavostí je, že kostel je spojen dlouhou krytou chodbou s místním zámkem.
Právě ten se stává naší druhou zastávkou. Historie kácovského zámeckého sídla se začala psát v polovině 14. století, kdy na jeho místě vznikla středověká tvrz. V polovině 17. století byla přestavěna na jednoduchý barokní zámek, který získal svou dnešní podobu po rozsáhlých úpravách v letech 1727-33. Později byl již zmiňovanou chodbou propojen se sousedním kostelem.
V zámku si prohlížíme expozice historických radiopřijímačů a historie Kácovska – letovisko Kácov. Expozici historických motocyklů, ze které je nejmladší člen rodu nejvíce nadšený, nacházíme v zámecké kavárně.
Jen pár kroků od muzejní kavárny se nachází objekt obnoveného pivovaru. Obdivovat můžete pivovarskou restauraci a zvenčí i budovu historického pivovaru. Na exkurze do vnitřních prostor je potřeba se předem objednat. Musí vás být alespoň deset a cena je 50 pro děti do 18 let a 80 Kč pro starší. V této vyšší ceně je zahrnuta také ochutnávka zdejšího pěnivého moku.
Zachránění vlakem
Od pivovaru se vracíme zpět na náměstíčko a dále pokračujeme po červené značce na Český Šternberk. Přibližně třináctikilometrová cesta vede převážně lesem v údolí řeky Sázavy. Na jezu v Soběšíně neodoláme vábení řeky Sázavy a přibližně hodinu osvěžujeme svá těla. Čas strávený u vody nám ale začíná chybět na další cestu a plán dostává trhliny. Naštěstí nás zachraňuje blížící se vlak. Dobíháme na stanici a cestu do Českého Šternberka si zkracujeme po kolejích. Je to jen jedna zastávka, ale časová úspora oproti pěší chůzi je značná. Najednou jsme v předstihu.
Starý pán pečuje o hrad
V klidu si tak můžeme dopřát prohlídku hradu Český Šternberk, který byl založen už před rokem 1241. Prohlídková trasa nás zavádí do bohatě vybavených a štuky zdobených reprezentačních pokojů, barokní kaple svatého Šebestiána s rokokovým oltářem nebo do snídaňového pokoje se stříbrnými figurkami. Významná je zde i expozice loveckých trofejí, kterou ale osobně nesu nejhůře. Má pacifistická duše při tolika zbytečně zabitých zvířatech hodně trpí.
Od průvodkyně se dovídáme, že hradní pán i ve svých více jak devadesáti letech, žije stále v komnatách nad námi a údajně je zdejšími lidmi velmi milován. Pravdou je, že o hrad i jeho okolí pečuje vzorně.
Začínáme mít hlad
Součástí hradu je i hladomorna, která stojí opodál. Dostanete se k ní po červené a modré značce. Nakouknout do míst, kde se trápili vězni hladem můžete zdarma, pokud chcete na věž, musíte vyndat z kapsy či peněženky desetikorunu. U hladomorny naše dnešní putování končí. Po cestě zpět k vlaku se ještě zastavujeme na limonádě a polévce v restauraci Pod hradem a pak už nás čeká jen tříhodinová cesta zpět domů.

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem
Vložil: René Flášar