Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Víte, proč se říká něco zvojtit? Může za to mimořádná schopnost jedinečného herce dokonale poplést každý vtip. Moc ale nechybělo a místo na jevišti skončil ve slévárně. Tajnosti slavných

20.10.2016
Víte, proč se říká něco zvojtit? Může za to mimořádná schopnost jedinečného herce dokonale poplést každý vtip. Moc ale nechybělo a místo na jevišti skončil ve slévárně. Tajnosti slavných

Autor: Bromfilm

Popisek: Jaroslav Vojta v roce 1940 jako rázovitý starý poctivec Václav Čermák ve filmu Poslední Podskalák

VIDEO Kolegové mu říkali obr-dobr a tohle se s ním táhlo léta. Měl zkrátka jedinečnou schopnost každou historku či vtip pořádně poplést. A občas se mu to povedlo i na jevišti. Jeho charakteristický hlas navíc dodnes láká spoustu imitátorů. Prostě Vojta byl Vojta.

Když se řekne Jaroslav Vojta, nejspíš se každému vybaví ‘strašlivý‘ loupežník Sarka Farka z ladovské pohádky Hrátky s čertem, který se po rázné lekci, kterou mu uštědří vysloužilý dragoun Martin Kabát, i trpělivých domluvách anděla Theofila dá nakonec na pokání. Urostlá, mohutná postava s výraznou tváří a hlaholivě drsný, poněkud chraplavý hlas ho předurčily především pro hrdinské a charakterní role. Jeho herectví ale nebylo racionální ani promyšlené. Vyznačovalo se vitálností, pudovou živelností, a přesto moudrou vyrovnaností a vynikající propracovaností postavy do nejmenších detailů. Byl vlídný, upřímný, spolehlivý a kolegové ho přímo zbožňovali. Navíc doslova vstoupil do dějin svou schopností poplést každou historiku i vtip, čímž obohatil naši lidovou mluvu o další výraz, o němž mnoho mladých už dnes ani netuší, odkud se vzal – něco pořádně poplést je zkrátka zvojtit.

Maminku si ani nepamatoval

Narodil se ve slavné herecké rodině 27. prosince 1888, právě když jeho rodiče, herec a později i divadelní režisér Alois Vojta-Jurný a herečka Amalie Vojtová, pobývali na štaci s divadelní společností v Kutné Hoře. Herci se později stali i jeho sourozenci Adolf a Hermína. Na svou maminku se ale ani nepamatoval, zemřela totiž krátce po narození nejmladšího bratra Adolfa, když Jaroslavovi byly čtyři roky. Otec se pak znovu oženil, a tak se jeho nevlastní matkou stala herečka Hana Jelínková a získal i slavné tety – Marii Spurnou, Otýlii Beníškovou a Terezii Brzkovou. Své tři děti otec svěřil do péče matce v Králově Poli u Brna, kde Jaroslav bydlil až do sedmnácti let. Jako dítě vídal tatínka jen několikrát do roka, když herecká společnost, v níž působil, zajela do okolí Brna. Jeho herecký projev ale na něj tak silně zapůsobil, že se nedokázal touhy po divadle vzdát. Tatínek byl ale jiného názoru. Přál si, aby Jaroslav nevedl tak strastiplný život, s jakým musel celá léta sám bojovat, a tak ho přiměl, aby se vyučil slévačem v královopolské Porgesově slévárně. Syn se opravdu snažil, po vyučení ve slévárně ještě absolvoval dvouletý večerní kurs strojního oddělení při brněnské průmyslové škole, od divadla ho to ale neodradilo.

V Národním divadle v roce 1948, s Ladislavem Boháčem v představení Odvety

V Národním divadle v roce 1948, s Ladislavem Boháčem v představení Odvety

Ředitelé se o něj handrkovali

Hrát začal v ochotnickém spolku Bratrstvo a v roce 1906 se stal členem kočovné divadelní společnosti Zieberta-Mělnického. S touto i dalšími společnostmi projel v dalších letech Podkrkonoší a Plzeňsko, v Brandýse nad Labem například účinkoval v představení pro následníka trůnu Karla, v Luhačovicích zase obcházel s ‘cedulářem‘ lázeňské hosty a zval je do divadla na benefici... Byl opravdu dobrý, a tak se již v roce 1910 stal členem souboru Státního divadla v Brně, kde se setkal s řadou vynikajících herců. Působili tam mimo jiné tenkrát například rodiče Ladislava Peška a v pohostinských vystoupeních hrál i zakladatel moderního českého herectví, legendární Eduard Vojan. Na jeho doporučení nabídl již v roce 1912 šéf činohry Národního divadla Jaroslav Kvapila Vojtovi záskok v několika menších rolích za Františka Matějovského, který onemocněl, a o rok později s ním dokonce jednal o trvalejším angažmá. Ředitel brněnské činohry František Lacina ho ale odmítl do Prahy pustit, protože by na něj v Národním divadle zbyly jen malé role, zatímco v moravské metropoli již exceloval ve velkých. A tak si Vojta alespoň ‘odskočil‘ na dvě sezóny do plzeňského divadla, které tehdy patřilo k nejlepším českým scénám, a na jeho jevišti se pravidelně objevoval až do roku 1919.

S amatérským divadelním spolem Mahen z Rýmařova v roce 1965 v představení Naši furianti (Jaroslav Vojta na snímku třetí zleva)

S amatérským divadelním spolem Mahen z Rýmařova v roce 1965 v představení Naši furianti
(Jaroslav Vojta na snímku třetí zleva)

Hvězda Národního divadla

Pak už zakotvil v Praze. Přijal nabídku Karla Hilara na angažmá v tehdejším Městském divadle na Královských Vinohradech, na jehož scéně odehrál během šesti sezón neuvěřitelných sto dvacet rolí, a v roce 1925 dosáhl mety nejvyšší – angažmá v Národním divadle, v němž oficiálně působil až do odchodu do penze v roce 1959. Svým prostým a srdečným zjevem byl přímo předurčen ke ztvárňování postav přímých a poctivých sedláků, starostů či řemeslníků, a zahrál si i několik sluhů božích. Současně ale dál hostoval v různých pražských divadlech a ochotnických spolcích. I v důchodu dál pokračoval ve Zlaté kapličce a jedním z jeho největších úspěchů byla titulní role faráře ve francouzské konverzačce Cl. Vautela Náš pan farář, která se reprízovala stočtyřiadvacetkrát. Posledním vystoupením Jaroslava Vojty na jevišti Národního divadla se stal Trnka v Tylově Strakonickém dudáku, kterého odehrál přesně v den svých osmdesátých narozenin.

Na dočesné v Žatci v roce 1965

Na dočesné v Žatci v roce 1965

Začátky v němém filmu

Řadu svých divadelních rolí ztělesnil i ve filmu a počátky jeho působení před kamerou spadají ještě do němé éry. První nabídku přijal již v roce 1920 ve filmové podobě Macharovy Magdaleny, v níž si zahrál učitele-alkoholika. Po nástupu zvuku rolí přibývalo, a tak jich do konce života vytvořil více než sto deset. Tou nejslavnější ale zůstává Pantáta Bezoušek z roku 1941. Po druhé světové válce a v 50. letech se ve znárodněné kinematografii dál objevoval pravidelně a často, titulní role se už ale nedočkal. Spolupracoval samozřejmě i s rozhlasem a televizí, kde se jednou z jeho posledních rolí stal Leopold Nedobyl v seriálu Sňatky z rozumu z roku 1968. Za své umění byl i oceňován, a rozhodně právem. Již v roce 1929 dostal Státní cenu za dramatické umění a v roce 1940 Národní cenu za roli ve filmu To byl český muzikant. V roce 1953 se stal Zasloužilým umělcem, o pět let později Národním umělcem a v roce 1963 mu byl udělen Řád práce. Budoucím generacím zanechal svoji vzpomínkovou knihu, nazvanou Cesta k Národnímu divadlu, a medailon Jaroslav Vojta, herec čistého srdce, který sám komentoval.

Naposledy před kamerou v roce 1970, s Františkem Filipovským a Pavlem Landovským jako dřevorubec v televizní inscenaci Nejsem chmýrko na bodláku

Naposledy před kamerou v roce 1970, s Františkem Filipovským a Pavlem Landovským jako dřevorubec
v televizní inscenaci Nejsem chmýrko na bodláku

Rodiny si mimořádně vážil

Počátkem 30. let si pořídil vilku v Modřanech, protože chtěl být se svou ženou Antonií co nejblíž přírodě. Nikdy totiž nezapomněl na dětství u babičky, která měla velké starosti, jak své tři vnuky uživí. A tak se naučil různé fígle. Odmalička sbíral houby, které babička sušila a prodávala na trhu. Ryby uměl chytat do ruky a občas ukradl na poli brambory nebo kukuřici. Tím víc si později vážil své rodiny a důsledně dodržoval všechny rituály. Například Velikonoce a Vánoce musely být vzorové, všechno se vařilo a peklo doma, jen předkrm objednával z vyhlášené pražské rybí restaurace u Vaňhy. V Modřanech každé ráno vyrážel do lesa učit se roli. Domů pak přinesl třeba zajíce a těšil se, že mu ho Tonička udělá na smetaně. Neznamená to ale, že by ho snad ulovil, nebo dokonce upytlačil. Prostě kde se objevil, tam mu někdo něco dal. Rád prý vysedával na posedu a pozoroval lesní zvěř, nikdy by ale sám žádné zvíře nezabil. A když zrovna nebyl v lese, vysedával nejraději na zahradě a kochal se. Návštěvám a novinářům se rád chlubil svými výpěstky, ve skutečnosti ale byly výsledkem práce jeho ženy. Přesto ochotně pózoval s rýčem u záhonu a předstíral vášnivého zahradníka. V Modřanech je také po něm pojmenována jedna z ulic a na jeho domě umístěna pamětní deska. Jedinečný Jaroslav Vojta zemřel náhle 20. dubna 1970 ve věku 81 let.

Čtěte také:

Vzala si zbožňovaného prince, byla krásná, chytrá a úspěšná. Nečekaná obrovská tragédie, zahalená závojem smrti nevinného člověka, ji ale tak zlomila, že chtěla spáchat sebevraždu s miminkem v náručí. Tajnosti slavných

Prodavač neviditelných jitrnic dostal svoji nejslavnější roli díky tomu, že kolega vážně onemocněl. Stal se mistrem rozličných komediálních postaviček, vysněného ztvárnění hlavního hrdiny se ale nedočkal. Tajnosti slavných

V pouhých šestnácti letech si prostě řekla o roli – a dostala ji. Jenže bydlení měla jenom na týden. Pak už se prý jen tak zaklepat na dveře nikdy neodvážila. Tajnosti slavných

Původně měla vytvořit trio s Kubišovou a Neckářem, jenže se jí nechtělo do Prahy. A tak nastoupila místo ní Vondráčková. Raději se usadila v Brně, dnes ale říká: Byl to fatální omyl... Tajnosti slavných

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace