Školačku z Humpolce, trpící lehkou vadou řeči, spolužáci zavírali do skříně a nutili ji přestávky trávit pod katedrou… Kdo říká, že šikanu ve škole nemá, lže. Všude je šikana, tvrdí odbornice. Jak se to pozná?

Autor: Youtube, repro

Popisek: Šikana, ilustrační foto

Dívku (14) z Humpolce, která údajně trpí lehkou vadou řeči, tam spolužáci údajně zavírali do skříně a nutili ji přestávky trávit pod učitelskou katedrou. „Šikanu odhalila při dozoru minulou středu kolegyně při jedné z přestávek,“ uvedla zástupkyně ředitele školy Jana Kutišová. Trojice agresorů ze třídy 9. B si vyhlédla v sousední 9. C dívku drobné postavy. Jedním z agresorů přitom byla dívka.

Notoricky známý je také případ z roku 2008. Bývalý ředitel základní školy v Železném Brodu Jiří Pacholík po slovním konfliktu s patnáctiletým žákem neudržel nervy na uzdě a drzému studentovi vlepil facku. Incident natočili spolužáci a vyvěsili ho na internet. Učitel se posléze omluvil žákovi i jeho rodičům a ze školy odešel. Jen pár měsíců poté spáchal sebevraždu. Video bylo posléze z internetu staženo.

Jak poznám, že se to týká mého dítěte?

Tohle jsou jen dva případy z desítek, které každoročně řeší školy, policie, či preventisté. A právě primární preventistka Jana Mikesková v rámci besedy na Kolínsku, o které píše Deník.cz, vysvětlila, co to vlastně šikana je a jak mohou rodiče poznat, že je jejich dítě šikanované. Na problém se podívala také z druhé strany. Lze poznat, že máme doma agresora? A jak šikanu řešit?

Co je šikana a co jen klukovina

„Šikana je agresivní chování žáka vůči jinému žákovi, skupině žáků nebo dokonce učiteli, které se často opakuje. Dnes se však uvádí, že nikoli nutně. Vždy bylo za šikanu označované dlouhodobě se opakující chování, dnes už to nemusí být pravda. Ale je to opravdu těžké odhadnout, co už je šikana a co je obyčejná klukovina,“ říká Mikesková.

Pomluvy jsou také šikana

Šikany je více druhů. Vyloženě přímá šikana, agresivní, verbální, vulgární. „Dnes se hodně mluví o zraňujících komentářích k rase, náboženství nebo sexualitě. Manipulace je také formou šikany. To je samostatné téma. Existuje samozřejmě fyzická nebo psychická forma šikany,“ vysvětluje preventistka. Šikanou podle ní mohou být také pomluvy, lži, neoprávněná nařčení nebo nespravedlivé hodnocení. „Hovořím o hodnocení učitele žáky. Samozřejmě, že i učitel může nespravedlivě hodnotit, ale oni mu ničí reputaci, pověst, ponižují ho,“ říká. „Učitel je také jen člověk. Žáci si vyberou slabého a dokážou ho opravdu zničit,“ konstatuje.

Kyberšikana je nebezpečná

Častá forma šikany v současné době je kyberšikana. Jak ji poznáme? „Stačí zakládání falešných profilů na sociálních sítích. Kyberšikana bývá u dětí školního věku často doplněk přímé a nepřímé šikany. Dnes má každý mobilní telefon, na který šikanovaného vyfotí v jakékoli situaci, fotografii upraví, dají na internet. Základní úkol školy je stejně jako u každé jiné šikany zmapovat konkrétní příklad. Teprve potom se dochází k řešení. Hranice, kdy se odlišuje šikana od škádlení, je opravdu nezřetelná. Není vidět,“ tvrdí odbornice.

Když dítě nechce do školy…

Jak poznat, že je dítě obětí šikany? „Vy znáte své dítě, to však najednou začne být zamlklé. Nechce jít ven. Nepůjde do určité skupiny lidí, nebude chtít chodit do školy. Bude se mu chtít zvracet. Najednou nemá peníze, které jste mu dali. Chodí s roztrhaným oblečením. Je špinavé. Jsou různé znaky. V každém případě je dítě jiné. V některých případech se také doma začnou ztrácet peníze, až poté zjistíte, že ty peníze dává někomu,“ upozorňuje Mikesková.

Nikdy nekonfrontujte oběť s agresorem!

A jak by takovou situaci řešila? „Já osobně bych šla do školy. Chtěla bych mluvit s primárním preventistou, výchovným poradcem a s někým z vedení školy. Pak už se šikana řeší svým svérázným postupem. Je třeba oddělit agresora od oběti, což je fakt těžké. Zjišťování informací bývá na 99 % tajné, aby se to nedozvěděla ani jedna ani druhá strana. Je potřeba najít svědky. U nich je třeba mlčenlivost. Nikdy se nekonfrontuje agresor s obětí. Je to opravdu náročné, ale jde to. Pakliže to je až za určitou hranici, tak se dává oznámení na státní zastupitelství nebo trestní oznámení na policii,“ vysvětluje odbornice postup.

Horší jsou kluci

Kdokoliv podle ní může být obětí anebo naopak agresorem. „Možností je spoustu. Chudé dítě, bohaté dítě. Nedá se ani říci, jestli kluk nebo holka. Každý z jmenovaných může být agresorem i obětí. Z osobní zkušenosti bych řekla, že je to horší mezi chlapci,“ tvrdí.

Většina agresorů je doma hodná

To, že dítě trpí šikanou, možná poznáme. Poznáme ale, že máme doma tyrana? „Ne. Budete mít doma většinou svaté dítě. Většinou ho budete hájit horem dolem. Navíc dost často je rodina na jedné vlně. Neříkám, že rodiče jsou agresoři, ale může jít o sebevědomé, silné osobnosti. Skutečně to rodiče nepoznají, model chování může to dítě, jak říkám, znát právě z té rodiny. Dost často jsou agresory také děti, které někdy byly samy šikanované,“ říká preventistka.

Školní grázlíci nešikanují

Často prý jde o děti s dobrým prospěchem. „Většinou to nejsou školní grázlíci, ti dělají čistou lumpárnu, ale nešikanují. Nejhorší je šikana, když šikanuje schopné, chytré dítě a ještě horší je, když se dá dohromady celá parta a ti mohou být silní.“

Zároveň ale odbornice upozorňuje, že slovo šikana se dnes používá v souvislosti s každou klukovinou.  „Mnohdy považují za šikanu jakoukoli rvačku, to je však potřeba rozdělovat. To však již musí rozlišit dospělý, pro kterého to pochopitelně také není jednoduché rozlišit,“ končí. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová