Starosta Vít Rakušan: S přísností musíme začít u sebe samotných
01.06.2013
Foto: archiv města Kolín
Popisek: V některých chvílích jsem měl být ráznější, říká starosta města Kolín, Vít Rakušan.
DOTAZNÍK Starosta města Kolín má za sebou polovinu svého volebního období. Co se mu za tuto dobu podařilo a s čím zas tak spokojený není?
Když jste na konci loňského roku v jednom z rozhovorů hodnotil první polovinu, tak jste si dal dvojku. Proč ne jedničku? S čím nejste spokojený?
Byl jsem přísným učitelem a s přísností je záhodno začít vždy u nás samotných. Ne všechno se mi podařilo ideálně, ne každé personální rozhodnutí bylo šťastné, v některých chvílích jsem měl být ráznější, jindy (například v mediálních vyjádřeních) jsem měl ubrat plyn. Ale zásadní pozitivní trendy v Kolíně se mi nastolit podařilo, což je hodné pochvaly, proto hodnotím chvalitebně. K výbornému výkonu však ještě krok chybí.
Když jste nastupoval před více než dvěma lety do funkce, tak byl Kolín jedním z nejzadluženějších měst v České republice. Jak je to teď po více než dvou letech vašeho vládnutí?
Kolín je přirozeně stále zadluženým městem, nicméně dluh jsme snížili z 916 milionů na zhruba 765. A co je podstatné – nevytvořili jsme ani korunu dluhu dalšího, ozdravili a racionalizovali jsme městské finance, nastavili úsporný rozpočet a připravili komplexní strategii pro nadcházející roky. V brzké době se Kolín ve statistikách rozpočítávajících dluh na jednoho obyvatele přestane objevovat na první příčce. Z toho mám radost a bude tím splněn jeden z dílčích cílů, které jsem si ve starostovské funkci předsevzal.
V době vašeho nástupu čítal městský dluh 916 milionů korun, v dnešní době je to 768 milionů korun. Jak se vám podařilo snížit dluh o více než 100 milionů?
Prvním a nezbytným předpokladem, byť to nikdy nebylo a nebude populární, je šetřit, a to v podstatě ve všech kapitolách. Samozřejmě jsme nejdříve začali „doma“, pokusili jsme se maximálně snížit provozní náklady na chod městského úřadu – například počet zaměstnanců klesl z čísla 206 na 190. Rovněž jsme nově vysoutěžili řadu dodavatelských smluv, kdy například tisk městského periodika jsme zlevnili téměř o polovinu, stejně tak i úklidové služby ve všech budovách úřadu, nákup spotřebního materiálu či platby za energie. To by ovšem samo o sobě nestačilo. Zracionalizovali jsme investiční plán města, kdy jsme se odklonili od megalomanie k menším projektům s co největším pozitivním dopadem na obyvatele města. Rovněž jsme získali návratnou finanční výpomoc od státu, díky které jsme umořili jeden z menších úvěrů a ušetřili jsme tak nemalé prostředky na platbách úroků. I s bankovními domy jsme po složitých jednáních dohodli výhodnější podmínky pro město. Rovněž jsme výrazně navýšili kapitálové příjmy města a optimalizovali jsme i příjmy daňové. Všechna tato opatření ve svém důsledku vedla ke snížení dluhu a, což považuji za podstatné, vzorné platební morálce města vůči dodavatelům služeb. Zároveň se nám podařilo i investice udržet v přijatelné objemu a nezvyšujeme tak skryté zadlužení dané zanedbaností městského majetku.
Je vůbec nějaká šance, aby Kolín v dohledné době, v nejbližších letech splatil těch více než 700 milionů?
Je výrazná naděje dluh „zkrotit“, dostat ho pod rizikovou hranici 500 milionů korun a optimalizovat dluhovou službu tak, aby nezatěžovala neúměrně investiční rozvoj města. Samotné předčasné splacení je značně problematické, jelikož je smluvně sankcionováno v takové míře, že by to pro Kolín bylo velmi nevýhodné. Nicméně se rýsují možnosti, na kterých intenzivně pracujeme, jak v příštích letech Kolínu výrazně pomoci. Především se jedná o nastavení podmínek takovým způsobem, aby obsluha dluhu nepředstavovala šestinu rozpočtu města – jak tomu je v současnosti.
Můžete si v letošním roce tedy vůbec dovolit nějaké investice?
Samozřejmě, investicí je naplánována celá řada – zateplování městských škol a školek, budování podnikatelského inkubátoru, stále běží nejvýznamnější akce od roku 1990, kterou je rekonstrukce čistírny odpadních vod, projektujeme nové autobusové nádraží, opravy se dočká i domov důchodců, budujeme několik nových školních hřišť, otevřeli jsme městskou galerii a připravuje se městské lapidárium, nový kabát získá městský společenský dům. Několik vybraných ulic projde rekonstrukcí, ve dvou sídlištních lokalitách byla rozšířena parkovací místa, citelné zásahy dozná i Kmochův ostrov, přirozené rekreační místo pro obyvatele města. A nechci zapomenout ani na postupnou rekonstrukci vyhlášené kulturní památky, někdejší kolínské vodárny – té zvláštní věže, kterou každý, kdo přijíždí do Kolína od Prahy, uvidí jako jakýsi „kolínský maják“ již z dálky.
V první polovině volebního období jste měli trošku problémy s vedením kraje v čele s Davidem Rathem. Jak vypadá váš vztah s hejtmanem Řihákem?
Vztah s hejtmanem Řihákem je standardní, což je ve srovnání s érou Davida Ratha výrazný posun k lepšímu. Nejsme přátelé, stále zůstáváme v krajské politice názorovými oponenty, nicméně jsme schopni věcně diskutovat o problémech, které tíží město Kolín i Středočeský kraj.
Právě hejtmana Řiháka napadlo zřídit muzeum Miloše Zemana. Vy alespoň soudě z vašich reakcí v médiích jste z toho nápadu ale úplně nadšený nebyl. Proč?
Opakovaně jsem uvedl, že adoraci živých politiků na vrcholu kariéry formou oslavných básní a muzejních expozic považuji za záležitost patřící do jiné doby a jiné kultury. Byl jsem velmi potěšen, že pan prezident Zeman měl na danou věc velmi podobný náhled. Trochu úsměvný je fakt, že se pánové z kraje před vypuštěním mediální bubliny zapomněli samotného Miloše Zemana zeptat na jeho názor…
Kolín se v poslední době také zmedializoval několika kriminálními činy. Nejdřív to bylo v souvislosti s odsouzením někdejšího místostarosty a poslance Pekárka. Mimochodem v téhle souvislosti vy jste se někde vyjádřil, že se přihlásíte o náhradu škody v téhle té kauze. Stalo se tak?
Daná záležitost je podrobována právní analýze. V trestněprávním řízení s panem poslancem Pekárkem, kdy jsme daný nárok již uplatňovali, nám nebyla náhrada škody přiznána a byli jsme odkázáni do roviny občanskoprávní. Rozdíl mezi cenou, za kterou byl předmětný pozemek prodán, a hodnotou určenou znaleckým posudkem, je cca 25 milionů korun. Právní analýza nám má přinést několik odpovědí – je reálné náhradu v této výši požadovat, respektive má město Kolín reálnou šanci spor vyhrát, nebo se bude jednat o neefektivně vynaložené finanční prostředky na soudní řízení? Je cena určená znaleckým posudkem skutečně bernou mincí, nebo je nutné přihlédnout k tržním danostem? Jakou částku by tedy město Kolín mělo jako náhradu škody uplatňovat? Chci však ještě jednou zdůraznit – město Kolín již jednou neúspěšně tento nárok uplatňovalo.
Další nepříjemná situace vyvstala, když na konci loňského roku policie oznámila, že odhalila podvody s evidencí aut a na těch podvodech se měli podílet i zaměstnanci vašeho odboru dopravy. Jsou současní úředníci pod větším drobnohledem?
Tady se musím chvíli zastavit. Pro každého zástupce města je krajně nepříjemné, když se na jeho úřadě objeví policie a obviní úředníky z trestného činu. Nicméně chci dodat několik zásadních skutečností. Trestná činnost měla být údajně započata v roce 2008, tedy před naším nástupem na radnici. V době přebírání úřadu jsme velmi přísně a nekompromisně naložili s mnohými vedoucími pracovníky, o jejichž práci panovaly podložené pochybnosti. V případě odboru dopravy jsme neměli, ani od orgánů činných v trestním řízení, jakékoliv informace o čemkoliv podezřelém. Navíc se na úseku, kde se domnělá trestná činnost měla odehrávat, jedná o výkon státní správy, kde dozor vykonává krajský úřad. Ještě za rok 2011 jsme měli od krajského úřadu vystaven protokol s výsledkem „bez závad“! Pochybnosti se tak opravdu dostavili až 4 měsíce před zatýkáním, kdy mě kontaktovala policie a požádala o součinnost, kterou jsem bezezbytku poskytnul – i s vědomím, že to v budoucnu nebude dobrou vizitkou pro úřad. Já si totiž skutečně myslí, a kvůli tomu jsem i do politiky šel, že musí platit zásada „padni komu padni“. Byť to může přinést různé komplikace a problémy.
Pane starosto, máte toho na svých bedrech opravdu hodně. Máte vůbec nějaký volný čas?
S volným časem to není úplně optimální, ale s tím jsem samozřejmě počítal a nechci si stěžovat. Jen se stále učím lépe hospodařit se svým časem, ve chvílích odpočinku skutečně odpočívat, odložit chytrý telefon, který mě zásobuje všemi druhy zpráv a informací. Jako pedagog jsem byl zvyklý na prázdniny, neměl jsem ani zkušenost s vybíráním si řádné dovolené. Za loňský rok jsem zděšeně zjistil, že mi více jak dva týdny zbyly, což už nehodlám opakovat. Odpočinek je nutný a v konečném důsledku výkon zvyšuje, musím na to myslet a polepšit se.
Co ve volném čase nejraději děláte?
Snažím se většinu času věnovat své dceři Agátě. To sice není odpočinek v pravém slova smyslu, nicméně dítě dodává energii a pomáhá vidět skutečné priority. Pokud je to jen trochu možné, nezapomínám ani na sport, který mě doprovází od dětství. Běhám, hrál jsem aktivně basketbal, mám rád tenis či volejbal. A pokud neusnu, tak čtu. Dobrá knížka a více času na ni mi opravdu chybí… A v neposlední řadě potřebuji k životu kamarády, a to ty staré dobré, kteří se neobjeví ve chvílích mého úspěchu a rozhodně nezmizí v momentech těžkých. Takových mám dostatek a považuji to za velké životní štěstí.
Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.