Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jezdili jsme na tajné schůzky do hospůdek v okolí Lán, vzpomíná Ladislav Špaček na Václava Havla

19.12.2013
Jezdili jsme na tajné schůzky do hospůdek v okolí Lán, vzpomíná Ladislav Špaček na Václava Havla

Foto: Mladá fronta

Popisek: Václav Havel a Ladislav Špaček na titulu nové Špačkovy vzpomínkové knihy

UKÁZKA Ladislav Špaček napsal knížku Deset let s Václavem Havlem s podtitulem Osobní vzpomínky prezidentova mluvčího, která právě teď k výročí dvou let, jež uplynula od exprezidentovy smrti, vychází. Kniha přináší unikátní svědectví Ladislava Špačka o tom, jak se s Václavem Havlem seznámil, o začátcích spolupráce v komůrce Havlova bytu u Vltavy, až po triumfální zahraniční cesty plné úsměvných i dobrodružných příhod.

Ladislav Špaček strávil s Václavem Havlem více než deset let, a tak má čtenář nad stránkami této knihy možnost vytvořit si představu, jaký skutečně byl Václav Havel jako člověk i státník, jaký byl v soukromí, jak snášel úskalí prezidentské funkce, jaké byly jeho politické vize i každodenní starosti. Václava Havla poznáme mnohem důvěrněji než z médií, kniha uvádí tisíce drobných detailů, kterých si autor za těch téměř 4000 dnů po jeho boku nemohl nevšimnout. Dozvíme se, co a koho Havel měl rád, ale také s jakými problémy se musel během prezidentské funkce na Hradě vyrovnat. Poznáme zblízka světové osobnosti, se kterými Havel během svého mandátu spolupracoval, vrátíme se k důležitým událostem uplynulých dvaceti let, ve kterých hrál Václav Havel důležitou roli.

Špaček nepíše systematické paměti plné historických odkazů, ale nabízí v drobných samostatných útvarech střípky vzpomínek od počátků spolupráce s prezidentem v roce 1992, přes rozdělení československého státu, následují první léta ve funkci českého prezidenta, vzápětí dramatické kapitoly o nemocích, které Václava Havla v prezidentské funkci postihly, a také líčení změn v jeho osobním životě. Poznáme blíže obě Havlovy manželky, jeho přátele, dozvíme se, kde trávil svůj čas Václav Havel nejraději a čím přispěl k rozvoji Pražského hradu. A protože měl Ladislav Špaček v úřadě mluvčího na starosti zvláště vztahy s médii, bere si na paškál také chování a způsoby práce novinářů, také vzpomíná, jak práce jeho samotného mohla ovlivnit veřejné mínění či dokonce politickou situaci. Mnoho prostoru dostávají v knize i zážitky z cest s prezidentem – celkem uletěli za těch deset let vzdálenost ze Země na Měsíc a zpátky, navštívili více než šedesát zemí světa. Ladislav Špaček má tedy co vyprávět a činí to, jak jinak, vkusně, s nadhledem a humorem. Přinášíme vám hned dvě krátké kapitoly plus Havlův proslavený recept  nádavkem…

TELEVIZE

Jednou za mnou přišel Vlastimil Ježek s nápadem, že bych se měl jít představit do televize (tehdy byla jen jedna, ta Československá), že z ní odešla spousta lidí a nyní hledají seriózního čtyřicátníka, který by na obrazovce působil důvěryhodně. To myslel mne. Rozesmál jsem se, televizi jsem kromě revolučních událostí nikdy nesledoval a nezajímala mne. Ježek se nedal a periodicky mi domluvenou audienci u šéfa zpravodajství připomínal. Tak abych mu udělal radost, jednoho podzimního dne koncem října 1990 jsem se tam šel podívat. Odcházel jsem se smlouvou na funkci redaktora-komentátora a za tři dny už jsem seděl ve Federálním shromáždění jako parlamentní zpravodaj. Byla to doba, kdy šlo všechno rychle. Za měsíc jsem moderoval Události, komentáře a za tři měsíce jsem se stal šéfem domácího zpravodajství.

Z titulu své funkce jsem se začal setkávat s politickými špičkami a také s prezidentem Václavem Havlem. Brzy jsme se seznámili. Musel jsem si na něj trochu poopravit názor. Z balkonu Melantrichu hovořil silným energickým hlasem a říkal rozhodná stanoviska a hesla. V osobním styku byl skromný, až plachý, formuloval obezřetně a intelektuálsky mnohoznačně, nijak se neprosazoval. Ale z jeho osobnosti vyzařovala velká síla a všichni v jeho okolí ho vnímali jako respektovanou autoritu. Tak to bylo i v disentu. Když se po několikahodinové úmorné hádce nemohli účastníci debaty dobrat konečného řešení, Vaclav Havel si vzal slovo a řekl, jak to bude. A bylo. Všichni to respektovali jako nejmoudřejší stanovisko.

Byl jsem 20. července 1992 jako televizní zpravodaj v Lánech, když na trávníku před zámkem Václav Havel oznamoval svoji abdikaci na funkci federálního prezidenta. Události spěly k rozpadu Československa a prezident, který přísahal na ústavu společného státu Čechů a Slováků, nemohl asistovat rozpadu „svého“ státu. Chápal jsem ho, jen jsem se obával, abychom o tohoto státníka velkého formátu s jasnou vizí demokratického státu nepřišli.

NA NÁBŘEŽÍ

Jednoho říjnového večera v roce 1992 jsem seděl ve své kanceláři na Kavčích horách, když se náhle otevřely dveře a vstoupil Václav Havel. Byl mimo funkci, žádná delegace, měl s sebou jen dva blízké spolupracovníky Vladimíra Hanzela a Annu Freimanovou; ochranka se venku opírala o dveře. Něco v televizi natáčel a pak se zastavil „na kus řeči“. Chvíli jsme si povídali a brzy bylo jasno, proč přišel: „Pane Špačku, nechtěl byste pro mne pracovat jako mluvčí?“ Trvalo jen pár vteřin, než jsem řekl: „Rád, pane prezidente, ano.“

Nazítří jsem už seděl u Havlů na Rašínově nábřeží a kuli jsme pikle. Moc jsem netušil, co se ode mne očekává, co budu muset umět, jak se změní můj život. Zašel jsem si do Lucerny k Havlově advokátce pro pracovní smlouvu (Václav Havel mě zaměstnával jako soukromá osoba za 13 500 Kčs hrubého) a nastěhoval se do malé komůrky za kuchyní, což asi bývala spíž. Lubomír Schmidtmajer, logistik a muž „pro všechno“, mi tam nastěhoval stařičký macintosh, telefon a fax, a já začal úřadovat. Každé ráno prezident přišel v županu a v trepkách do mé komůrky, probírali jsme události a plánovali akce. Hlavním prezidentovým zájmem v té době byla podoba ústavy nové České republiky, ta měla být vyhlášena 1. ledna. Václav Havel nechtěl, aby se do ústavy promítaly zájmy jednotlivých politických stran, ale aby odrážela především zájem občanů a státu, její jazyk byl srozumitelný, výklad jednoznačný, a – podobně jako ústavu Spojených států – mohly se ji učit i děti ve škole. K tomu, aby měl Václav Havel na tvorbu ústavy nějaký vliv, jsme organizovali schůzky s poslanci parlamentu, kterým Havel vysvětloval závažnost některých principů a probíral s nimi důležité články. Schůzky musely být přísně tajné, protože vlivu Václava Havla na poslance se předsedové stran obávali.

Naše aktivity vyvrcholily, když se ústavní komise uchýlila na několik dnů do lánského zámku, aby nikým nerušena mohla zpracovat všechny připomínky. Jezdili jsme po večerech do zapadlých hospůdek v okolí Lán, kde jsme se setkávali s členy komise, s nimiž Václav Havel probíral poslední úpravy textu. Preambuli ústavy napsal sám, pak ji trochu upravil předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde, který jako spisovatel cítil potřebu do literárního tvaru preambule vnést také svůj rukopis.

BURGUNDSKÝ GULÁŠ DLE HAVLA

Čtvrt kila nebo trochu vice uzeného bůčku nakrájet na drobné kostičky, hodit do většího hrnce a prudce škvařit. Asi kilo nakrájené cibule hodit do takto připraveného tuku, míchat a vyčkat, až bude sklovitě zlatá.

Pak do hrnce hodit kilo na kousky nakrájené pravé hovězí kližky, zamíchat, chvilku nechat nepodlité, pak začít podlévat pouze červeným vínem. Nastává nejdůležitější fáze, to jest samo vaření guláše. Hotov je, až je kližka zcela měkká, leč nerozpadá se, tedy asi po půl hodině či po hodině, podle toho, jak silný je oheň. Čím pomaleji se to vaří, tím je guláš lepší.

Asi deset minut před koncem vaření přihodit jednu nadrobno nakrájenou chlebovou kůrku a jednu nastrouhanou menší bramboru (obě na zahuštění), jednu nadrobno nakrájenou uzenou klobásu a jednu kávovou lžičku hladké mouky (na otevření chuti).

Paralelně možno na velké pánvi vyrábět ochucovací kašičku. Děla se takto: na rozpálený olej se hodí nejprve nadrobno nakrájená či nastrouhaná mrkev a trochu stejně připravený petržel a celer. Když to je téměř usmaženo, přihodí se další ingredience: sůl, hodně červené sladké papriky, přiměřené množství (nikoli příliš malé) rozdrcených pálivých papriček či jiného ostrého kořeni, rozdrcený pepř a hlavně jalovec (!), majoránka, nějaké další zelené bylinky, polévková lžíce rybízového jamu, dost nastrouhané citronové kůry, lžička kečupu, případně další kořeni dle vlastního výběru. To vše dohromady se několik málo minut za stálého míchání smaží na oleji, čímž se otevřou všechny chutě a splynou s olejem.

Obsah pánve se pak vhodí do hrnce s gulášem, dvě minuty se to na mírném ohni intenzivně míchá, pak se guláš odstaví a nechá chladnout. Když je úplně studený, zamíchá se do něj jedna ušlehaná šlehačka. Den se to nechá odpočívat a druhý den (ohřáté) se to jí.

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová