Oštěpařka Barbora Špotáková: Když hubená holka začne tloustnout

Foto: Wikipedia, Attribution-Share Alike 2.5 Generic, Petr Novák

Popisek: Barbora Špotáková v roce 2007, po tiskové konferenci v pražské restauraci U Pinkasů

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: Kpt. Ing. Barbora Špotáková je jednou z největších legend české i světové atletiky a historicky nejúspěšnější oštěpařkou všech dob.

Během své fenomenální kariéry dokázala dvakrát vybojovat olympijské zlato (Peking 2008 a Londýn 2012) a k tomu přidat bronz z Rio de Janeira 2016. Třikrát se stala mistryní světa a v roce 2014 zkompletovala svou sbírku velkých titulů vítězstvím na mistrovství Evropy v Curychu. Její světový rekord v hodu oštěpem z roku 2008, kdy v německém Stuttgartu poslala náčiní do vzdálenosti 72,28 metru, zůstává dodnes nepřekonán a potvrzuje její výjimečné postavení v historických tabulkách.

Vedle mimořádného talentu a fyzických dispozic byla její kariéra charakteristická obrovskou bojovností, psychickou odolností a schopností předvést klíčový výkon v závěru soutěže. Nezapomenutelným momentem se stal její vítězný hod na olympiádě v Pekingu, kde v deštivém závodu poslala oštěp do rekordní vzdálenosti v páté sérii, a strhla tak vítězství na svou stranu. Svou sportovní dlouhověkost potvrdila i po mateřských pauzách, kdy se dokázala úspěšně vrátit do světové špičky, což vyvrcholilo bronzovou medailí na evropském šampionátu v Mnichově v roce 2022, kde ve svých 41 letech emotivně zakončila profesionální dráhu.

Po oficiálním ukončení aktivní kariéry se Barbora Špotáková i nadále věnuje sportu, rodině a předávání svých bohatých zkušeností. Jako matka dvou synů, Janka a Darka, nachází novou životní rovnováhu v klidnějším režimu, který už nezahrnuje dril do absolutního vyčerpání, ale spíše kondiční běh v přírodě a radost z pohybu. Na domácí půdě v mateřské Dukle Praha působí jako mentorka a technická konzultantka mladých oštěpařských nadějí, kterým pomáhá ladit specifické detaily techniky, podobně jako kdysi Jan Železný pomáhal jí.

Setkali jsme se pracovně 25. února 2009 při natáčení promo videa pro společnost, pojišťující sportovce. Natáčeli jsme ji na stadionu v posilovně. Vyšla nám vstříc, když ochotně zapózovala se svým pracovním vybavením, atletickými oštěpy. Skromnost, profesionalita, vstřícnost a pohodový přístup, tak si ji budu vždy pamatovat.

Barbora Špotáková s Markem Dobešem v roce 2009 při natáčení promo videa

Jaké to je, když se po tak dlouhé kariéře ohlédnete zpět, a co vás vlastně stále drží u pohybu?

Nádherné, po těch letech opravdu úžasný pocit. Naštěstí mám ale vybudovanou disciplínu, která mě nedonutí hned přestat. Je to i kvůli dětem. Jsou hrozně rychlé, abych Jankovi dala pohlavek, tak to už musím být na vysoké úrovni (smích). Jen už netrénuju do úmoru. Prostě si těch úseků dám míň.

Znamená to, že se už sportu nevěnujete na té nejvyšší úrovni, nebo v sobě toho závodního ducha pořád máte?

Pořád si připadám jako sportovkyně a je to hrozně fajn. Dávkuju si to už sama, nemusím každý den vstát s tím, že když to bolí, musím to znova překonávat. To je strašně příjemné, je to obrovská úleva. Už jsem si našla režim. Chodím s pár mladými sportovkyněmi trénovat. Trénuju se i sama, abych byla furt fit.

Kde vás teď lidé mohou při tréninku nejčastěji potkat?

Víc si běhám po našich lesích.

Nelákalo vás někdy zkusit trénovat naplno jako hlavní trenérka?

Právě, no… To by bylo zajímavý. Třeba bude další zajímavý příběh. Kdo ví… Ale spíš je dobře, že můžu být v Dukle jako ta závodnice ne úplně profi kategorie a radit holkám čistě s technikou. Něco jako když jsem trénovala u Rudy Černého a chodila k Honzovi Železnému na konzultace. To pak funguje nejlíp. Já to můžu nalít do hlavy holce z Ostravy, Plzně, Českého Brodu. Takhle se ta technika dělá. V roce 2008 jsem svěťák hodila, když mě trénoval Ruda Černý a Honza Železný mi dvakrát za měsíc nalil do hlavy čistě tu techniku, kterou on má nejlepší a jedinečnou.

Jak moc pro vás byla důležitá podpora partnera Lukáše?

S Lukášem jsem začala chodit, když se o mně moc nevědělo, a tak je naše cesta společná. Ale pro chlapa je to těžké, a kdo tvrdí, že ne, nevěřím mu. Proto si toho, jaký Lukáš je, moc vážím. Brácha je kapitola sama pro sebe. Vždycky byl talentovanější než já. Všechno mu šlo až moc snadno. Sport, hudba, jazyky. Tak se mu stalo, jako se to často děje Bohem obdařeným lidem, že se nenaučil trpělivosti. U ničeho nevydržel. Zvykl si na lehká vítězství, a když hned něco nešlo utáhnout jen talentem, šel od toho.

Stal se z něj věčný rebel, který si v tom libuje a pořád se nějak nemůže najít. Přitom na mém úspěchu má velký podíl. Je o šest let starší a já ho nesmírně obdivovala. Můj vzor, velký brácha. Pořád jsem ho chtěla dohnat, lezla za ním a otravovala ho. Musela to být děsná otrava, mít věčně za zadkem malou holku. Kupodivu mě neodháněl, hodně si se mnou hrál a táhl mě nahoru. Dost mě zocelil a za to jsem mu vděčná.

V ženském sportu se často řeší váha a narážky na postavu. Zažila jste někdy od trenérů věty typu „musíš zhubnout“?

To někdy slyšely úplně všechny sportující holky od všech trenérů. Náročné je období dospívání, kdy se tělo mění a i dosud hubené děti tloustnou, mění tvary. V tuhle chvíli je důležitá opora v rodině. Když máte mámu nebo tátu, kteří vám vysvětlí, že tělesné změny jsou normální a nenormální je dělat z nich prohřešek, zvládnete to.

Poděkování: Martin Šleze (Pojist Sport-Servis), Robin Doležal

Zdroje: Blesk (ZDE), idnes.cz (ZDE), marianne.cz (ZDE)

Příště: Kelly Reichardt

Vložil: Marek Dobeš