Pivo, rum a čtyřicet cigaret denně aneb Jak se zrodil český hobo, člověk toulavý. Tajnosti slavných
28.02.2025
Foto: Se svolením Supraphonu
Popisek: Legendární trampský písničkář Wabi Ryvola
Žít každý den, jako by ten příští měl být poslední. Toulání krajinou po svých, spaní pod širákem, s „usárnou“ na zádech a kytarou… A s vlastními písničkami, které nikdy nezestárnou. Tak žil legendární tramp, muzikant a textař, žít s ním ale vůbec nebylo snadné.
Zvláštní znamení touha, Sedmnáct dnů, Sochám brečí déšť na vobočí, Tak už mi má holka mává… Jeho písničky, kterých napsal téměř tři stovky, znějí dál na festivalech i u táboráků, přestože jejich duchovní otec navždy odešel už před třiceti lety. Zlidověly a zpívají je staří i mladí, někteří z nich ani nevědí, kdo je jejich autorem. Jsou symbolem mého mládí a ráda je zpívám, i když už to není ono jako tenkrát. Jen místo klasické „gibsonky“, která jeho písním dodává ten pravý zvuk, jsem dala přednost „španělce“, protože je měkčí. Dvojice bratrů se stala symbolem českého trampského hnutí, Miki a o sedm let starší Jiří Wabi Ryvola. Klasický tramp, který miloval život a žil ho naplno. Ochutnal i slávu, jenže na ni kašlal. Navenek drsňák, ale s křehkou duší věčného kluka.
Lovec vlků
Narodil se 4. dubna 1935 v Kladně a trampské jméno Wabi si vypůjčil z knihy populárního amerického autora dobrodružných románů Jamese Olivera Curweooda The Wolf Hunters, který vyšel v češtině v roce 1926 pod názvem Lovci vlků. Otec Josef byl technický úředník a cvičitel v Sokole, hlavně ale dobrý muzikant a zpěvák, takže oba syny vedl ke sportu a hudbě. Bratr Miki dodnes vzpomíná na jejich „zpěvy vanové“. „Táta mě koupal, Wabi byl u toho a všichni jsme zpívali. Už tenkrát jsme se vlastně učili stavět hlasy...“ Chybělo jen málo, aby se Jiří stal úspěšným sportovcem, bavila ho gymnastika, hlavně nářadí. Hudba mu ale byla bližší. Odmalička se učil na housle, pak ho zlákala kytara. A stále víc ho bavil swing.
Vzpurný socdemák
Začal studovat na gymnáziu, z kterého ho ale v roce 1948 vyloučili za roznášení letáků, které protestovaly proti chystanému sloučení sociálních demokratů s komunisty. A otce, přesvědčeného sociálního demokrata, za to odsoudili k osmnácti měsícům, naštěstí jen podmínečně. Jiří se pak vyučil frézařem. Tenkrát vznikl na Kladně dvousetčlenný soubor Siréna, Jiří se stal díky svému talentu jeho sbormistrem a v budovatelské době staveb mládeže založil malý orchestr, který hrál swing a černošské spirituály. V roce 1952 začal studovat strojní průmyslovku a o čtyři roky se stal konstruktérem silničních strojů.
Černý baron
V roce 1956, v době, kdy maturoval, jeho otec zemřel. V únoru založil jeho bratr Miki na Kladně s kamarádem Jindřichem „Pedrem“ Pitrou osadu Zlatý klíč a na podzim pak odešel na uměleckoprůmyslovou keramickou školu do Bechyně. Časem objevili u Kaplice romantický kout, kterému začali říkat Země Tří Sluncí, koupili rozpadlou usedlost, kterou nazvali Fort Hazard a dlouhá léta ji pak vlastníma rukama dávali dohromady. Wabi musel na vojnu a kvůli politickému škraloupu rovnou k pétépákům alias černým baronům (tak se říkalo kvůli černým výložkám vojákům pomocných technických praporů – pozn. autorky). Pracoval na polích, stavěl silnice a kácel stromy, hodně četl, hlavě ale hrál a zpíval. A v roce 1957 složil na Šumavě svou první písničku, Blues dřevorubce. Po pár měsících podepsal na Kladně smlouvu a stal se horníkem na Dole Nosek. Dělal předáka, chodil s kamarády na pivo a rum, za holkami… Hlavně ale skládal další a další písničky.
Jarní kurýr:
Člověk toulavý
V roce 1960 byl Wabi přijat do osady. Český prvorepublikový tramping, který po únoru 1948 upadl málem v zapomnění, začal znovu ožívat, k zděděným písničkám začaly přibývat nové. Bratři Ryvolové do tohoto světa vstoupili s jazzovými gibsony a rytmus jejich písniček připomínal zvuk železničních pražců. A v roce 1963 vznikla v Zlatém klíči osadní kapela Hoboes, nazvaná podle tuláků Jacka Londona (hobo = tulák), kteří cestovali na tendrech lokomotiv napříč Spojenými státy. Publiku se představili poprvé v listopadu 1963 na Večeru trampských písní v pražské Lucerně. Zrodila se nová generace písničkářů, vedle Ryvolů Kapitán Kid, Tony Linhart či Míra Navara, v Mladém světě vznikla nová rubrika Táborový oheň, natáčely se filmy o trampském hnutí a písni.
Sláva a velký pád
V roce 1967 se uskutečnil v Ústí nad Labem první ročník festivalu trampské a folkové písně Porta, na kterém v následujících letech sbírali Ryvolové jednu cenu za druhou. A na třetím ročníku poprvé zazněla Mikyho Bedna od whisky, která získala cenu publika. Účinkovali v Rokoku s Evou Pilarovou a Waldemarem Matuškou, v zábavných televizních pořadech, jejich písničky zněly z rádia… V roce 1968 se Wabi stal jedním ze zakladatelů České tábornické unie a časopisu Stezka. Po srpnové invazi ale bylo obojí zrušeno, Wabi byl nějaký čas bez práce. A pak se živil, jak se dalo. Pracoval v JZD, opravoval koleje, byl svářečem, montérem, vodohospodářem v motolské nemocnici… Hoboes vystupovali v klubech, popularitu si ale stále drželi. V roce 1975 vydal Supraphon album Písně dlouhejch cest, pak Hoboes, Zvláštní znamení touha...
Žít si po svém
Právě takový byl celý život. Plnovous, džíny, kostkovaná flanelka, na nohou „kovbojky“… Čtyřicet cigaret denně a flámy, o kterých se vyprávěly legendy. Chlap, který odmítal konvence a byl neukočírovatelný. Jeho první manželství s Hanou Kolářovou, kterou potkal v osadě Hazard), vydrželo necelé dva roky, když se rozešli, bylo jejich synovi jen pár měsíců. S druhou Janou Koutskou, s níž měl druhého syna, prožil devět let. Rozvedli se, časem se k ní vrátil, pak ale poznal třetí, o sedmnáct let mladší Sašu Tompichovou, s níž měl další dvě děti. Začali spolu žít v roce 1974, když Wabi prožíval úspěšné období. Při vystoupeních neukázněný, arogancí a vyzývavostí se snažil zakrývat trému, které se nikdy nezbavil. Kdekdo ho považoval za beznadějného sobce, mnohem víc lidí ale potvrdí, že jim jeho písničky pomohly překonat životní průšvihy a deprese.
Osobní křivda
Počátkem roku 1988 přišel o polovinu plic kvůli rakovině a ze dne na den přestal kouřit. Zázračně se zotavil a už za pár týdnů odjel s Mikim do Švýcarska na celosvětový potlach českých a slovenských exilových trampů. V roce 1990 vydal Panton jeho první a jediné profilové album Můj názor na věc. Stál u obnovení České tábornické unie, v listopadu 1991 vyrazil s Mikim na pozvání exilových trampů do Austrálie a v létě1993 na celosvětový potlach českých a slovenských trampů do amerického Colorada. Údajně kvůli neukázněnosti a bohémství byl ale vyloučen z tábornické unie, což považoval za osobní křivdu a přestal vystupovat. Začala jeho další krize, která skončila rozvodem, dostal invalidní důchod. Cítil se zbytečný. Ve středu 22. února 1995 se ještě zúčastnil v pražské Malostranské besedě jako čestný host koncertu, na němž jiní zpívali jeho písničky. O pár dnů později se mu přitížilo a ve středu 28. února 1995 zemřel. Muž, který žil celý život tak, jako by příští den měl být poslední.
(zdroje: Wikipedia, Lifee.cz, Stanislav Motl: Causa Wabi Ryvola, Supraphon, Trampský magazín)
Vložil: Adina Janovská