Tajemné kruhy jako systém, který si žije vlastním životem? Záhady života
09.02.2025
Foto: Se svolením kladensko-slansko.cz
Popisek: Kamenný pastýř u Klobuk, největší český starobylý menhir, kolem sebe vytváří ochranné pole ve tvaru kruhu
Co mají společného náš největší menhir Kamenný pastýř u Klobuk a říšský protektor Reinhard Heydrich? Odvážná myšlenka, že některé hory, megality, pradávná sídliště a další historicky zajímavá a tajemná místa jsou uspořádány do tvaru kruhů a souzní spolu v jednotném systému, dostávala při podrobnějším zkoumání stále jasnější obrysy a překvapovala stále novými souvislostmi. Pojďme se nyní alespoň na některé z nich podívat společně.
Jako dílky koláče
Jak celá tato myšlenka vznikla, objasňuje její autor, kralupský badatel Karel Dudek: „Psal se předposlední dubnový den roku 2000, krátce před východem Slunce. Hvězdy se vytratily z oblohy a na obzoru se objevil krvavý sluneční kotouč. Ale ne úplný. Částečně jej zastiňovala černá silueta kopce typického tvaru, hora Říp. Okamžitý nápad. Jehla kružítka se později na mapě zabodla do klobuckého menhiru a špička tuhy se dotkla rotundy na Řípu. Pak už jen stačilo opsat kružnici. Ukázalo se, že ve skutečnosti má poloměr 23 kilometrů. Kudy všude asi vede? Možná neprochází jen Řípem? Následovalo podrobné zkoumání mapy a domněnka se po několika minutách změnila v jistotu. Říp opravdu není jediné pozoruhodné místo, které se na ní nachází.“
Já se k záhadám kruhů v tomto pojetí dostala až jako druhá. Během jedné z přednášek Karla Dudka mě ze všeho nejvíc zaujal právě jeho nákres kruhových struktur v naší krajině, ke kterému tehdy poznamenal: „Vypadá to jako koláč, nakrájený na dílky.“ Těmi dílky myslel kruhové výseče, jejichž velikost udávala vzdálenost bodů, umístěných na obvodu kruhu. A ty body, to nebylo nic jiného, než nějakým způsobem významné archeologické lokality. Pravěká sídliště, dávné menhiry a jiné záhady a zajímavosti a vůbec místa, nějakým způsobem tajemná.
Zajímavou se ukázala i ta vzdálenost 23 kilometrů, odpovídá totiž přibližně reálné délce jednoho denního pochodu. A proč kruh? 360°, opsaných kolem Kamenného pastýře, pro nás bylo zárukou, že nemůžeme pominout ani jediné místečko, kam by mohl náš hypotetický cestovatel (nebo jejich skupina) za jeden den dojít. Že na té kružnici bude hora Říp, nás nepřekvapilo, odtud jsme přece začali. Ukázalo se ale i to, že Říp leží na beltainové přímce, tj. na pomyslné linii, směřující od Kamenného pastýře k místu, kde na obzoru vychází slunce o keltském svátku Beltaine (30. dubna). A na druhé straně tato přímka protíná kružnici v místě, kde se nacházejí Kounovské kamenné řady.
Co tam máme dále? Hradiště Vepřek. Mohylové pohřebiště, kde v devadesátých letech probíhal záchranný archeologický průzkum před stavbou dálnice D8. Hradiště Rusavky nedaleko Kralup nad Vltavou. Vyvýšené místo s dalekým rozhledem, osídlované od nepaměti. Pokračujme. Čtverec, či spíše rovnoběžník Makotřasy. Areál starší než Stonehenge, věnovaný astronomii v mnoha směrech. Zdeněk Horský, astronom a popularizátor, odborník na slovo vzatý, ho pokládal za velmi významný objekt. Dnes si můžeme prohlédnout jen jeho okrajové části. Celý objekt úhlopříčně protíná, bohužel, dálnice D7 (R1). Následuje hradiště Výrov u Nečemic a u nich další kamenné řady a nakonec menhir Zkamenělý mnich u obce Drahomyšl.
Všechna tato zajímavá a tajemná místa se nacházejí nejen ve stejné vzdálenosti. tj. 23 kilometrů od Kamenného pastýře, ale také na obvodu naší kružnice, přibližně ve stejné vzdálenosti od sebe. Pokud je spojíte se středem kružnice, vytvoříte místy téměř dokonalý, spravedlivě rozdělený „koláč“. Ostré úhly jeho jednotlivých dílků u středu kružnice kolísají mezi 22°- 25°, což odpovídá mezi nimi na kružnici vzdálenosti zhruba 9 až 10 kilometrů. A to je ještě docela dobře možné, že některá další, nějakým způsobem významná místa, vyskytující se na této kružnici, zůstala zatím neobjevena.
Společný jmenovatel magnetismus?
Zkusme se nyní zaměřit na to, co mají daná místa společného. Jedním z těchto rysů mohou být magnetické anomálie, jež byly prokázány u Kamenného pastýře díky výzkumu (dnes už neexistující) Nadace pro výzkum hraničních jevů v roce 1994. Hodnoty, tehdy naměřené Mgr. Miroslavem Bílým z firmy Picodas, byly velmi pozoruhodné.
Mgr. Bílý je hodnotí takto: „Večer jsme tady naměřili magnetometrické anomálie tak, jak by se daly očekávat. Druhý den jsme měřili ráno a předpokládali jsme, že naměříme to samé. Vrcholy křivek obou měření by totiž měly být ve stejném místě. A ony nejsou. Vypadá to, jako by se ten menhir hnul, ale menhir se nepohnul, profily se nepohnuly, čili naměřili jsme mírnou změnu toho magnetického pole, co se týče maxima polohy té anomálie.”
To je jasně vidět i na grafech, vzniklých při tomto měření. Podle nich skutečně došlo k asi metrovému posunu anomálie směrem ke kostelíku v Klobukách a zase zpět, což je z vědeckého hlediska naprosto nemyslitelné. Nemůžeme si přitom nevzpomenout na místní pověst o tom, jak menhir vždy, když zazní zvony v klobuckém kostelíku, „udělá krok“, velký jako špendlíková hlavička, tím směrem. Říká se, že až dojde ke kostelu, nastane konec světa. Bát se toho však nemusíme, protože jakmile se ozve kostelní zvon na opačné straně v obci Kokovice, udělá kámen stejně velký krok zase zpět…
Zajímavé přitom bylo i to, že při západu Slunce předchozího dne někteří účastníci výzkumu cítili, jako by Kamenný pastýř pulzoval, a to ve frekvenci 57 „tepů“ za minutu. Jako by v něm bilo neviditelné srdce. Nebyli jsme tehdy zřejmě první, kdo něco takového u menhiru pocítili. Jak jinak by asi vznikla místní méně známá pověst o pastýři, který je uvnitř kamene stále živý? Vypráví se v ní, že tento osud stihl jistého pastýře, který potkal Pána Ježíše a sv. Petra, když se tudy jednou ubírali, a žádal, aby zůstal věčně živý. A Ježíš mu toto přání splnil právě tímto způsobem.
K tomu patří ještě dodat, že odhadem pětitunový menhir Zkamenělý pastýř je složením železitý pískovec, který byl na toto místo dopraven, přesněji přivlečen, záměrně z jiného místa. Pravděpodobně z údolí Žerotínského potoka u nedalekých Kokovic, zřejmě kvůli tomu, že obsahuje železo, a je tak schopen na své okolí působit magneticky. Jak to však vycítili ti, kteří ho sem kdysi dávno dopravili, můžeme jen hádat.
Svatý Jiří a jeho drakobijce
Magnetické anomálie jsou tu odjakživa, či spíše od té doby, kdy někdo na jeho vrcholku poprvé vyzkoušel kompas, známé i na hoře Říp. I dnes tvoří tato kdysi třetihorní sopka dominantu svého kraje, dříve však byla ještě nápadnější, protože nebyla zalesněná. K tomu došlo v roce 1875, kdy Hospodářský spolek v Roudnici požádal Mořice, knížete z Lobkovic, aby nechal Říp znovu zalesnit, čemuž kníže vyhověl. Účelem zalesnění bylo, aby Říp lépe zadržoval vodu a stal se tak „…pravým vodojemem, čímž střídání suchého a vlhkého počasí velice získá…“, a ovšem, že i „krása krajiny“, jak se v žádosti praví, „…nemálo se tím zvýší.“ (Mimochodem, rodu Lobkoviců bylo území, na němž se Říp rozkládá, vráceno v restituci a jsou i jeho současnými vlastníky.)
Spojení svatého Jiří jako drakobijce a magnetických anomálií, které svou přítomností „zabíjí“, je v tomto případě nasnadě, už jen proto, že takovým anomáliím se například v Číně říká dračí žíly. U nás začaly být s nástupem křesťanství považovány za něco nekalého, snad projev samotného ďábla, a proto bylo úkolem sv. Jiří, aby jej z daného místa zapudil. To se ovšem nepovedlo, protože dlouhá léta bylo na jednotlivých dlaždicích v rotundě zakresleno, kam na nich ukazuje střelka kompasu.
Dnes je tam už nenajdete, protože původní opuková dlažba byla v 60. letech minulého století nahrazena dlažbou pískovcovou a nákresy šipek na ni nikdo nepřenesl. Můžeme se však seznámit s výsledky odborné studie, jak to s těmi anomáliemi na Řípu je.
První měření jejího magnetismu bylo realizováno už v roce 1930 a cílem bylo zjistit, do jaké ještě vzdálenosti Říp svoje okolí magneticky ovlivňuje. Bylo přitom zjištěno, že působí jako magnet s jižním pólem blízko zemskému povrchu, a zkoumané území bylo vytyčeno do vzdálenosti až pěti kilometrů od hory. Měření jinými způsoby v následujících letech prokázala, že magnetická anomálie Řípu jako takového se vtlačuje, laicky řečeno, do „normálního“ magnetického pozadí až do úrovně obcí Ctiněves a Rovné. (Podrobněji viz článek Karel Šalanský, Magnetické měření v oblasti Řípu, v Zprávy o geologických výzkumech v roce 2005, 2006, s. 142-147.)
Pro nás je z celého obsáhlého článku nejdůležitější informace, že „…měření přímo na výchozech vyvřelin (tj. ve vrcholových partiích Řípu – pozn. autorky) je tak silně ovlivněno magnetickými nehomogenitami, že je prakticky nemožné stanovit reálný průběh magnetické intenzity.“ Jinými slovy to potvrzuje přítomnost magnetických anomálií přímo na vrcholku hory.
Do třetice Rusavky
Malebná skalka, zvaná Rusavka pro svou načervenalou barvu, indikující přítomnost železa, a tím i možných magnetických anomálií, se nachází v Minicích, dříve vesnici, dnes jedné z okrajových částí Kralup. Rusavky se ale říká i zdejšímu potoku, studánkám a pravěkému hradišti. To je zajímavé tím, že vzniklo v 6. st. př. n. l., a na rozdíl od jiných míst, kde nacházíme pravěká hradiště a která byla osídlena různými kulturami po tisíce let, hradiště Rusavky existovalo jen po velmi krátkou dobu, pouhých 70 let. Podle nalezených stop po ohni se předpokládá, že bylo zničeno požárem, a poté ho už nikdo neobnovil.
Přesto jde z archeologického hlediska o lokalitu velmi významnou, kromě jiného tu byl nalezen zlomek džbánku, točeného na kruhu, což je zatím nejstarší doklad výroby keramiky tímto způsobem v Čechách. Dále čtyři větvičky rudého středomořského korálu z náhrdelníku či bronzová, trojbřitá šipka s násadou (tulejkou), podobná šipkám, používaným v 7. a 6. století př. n. l. v Řecku. To vše jsou zřejmě důkazy o dálkových obchodních trasách té doby. V tomto případě se nám zdejší případné magnetické anomálie potvrdit nepodařilo, což ale neznamená, že neexistují, a zřejmě je to jen otázka dosti citlivého přístrojového vybavení. A pro nás podnět k dalšímu pátrání různými směry…
Slánská hora a kruh zla
Řadu lokalit, o kterých tu zatím byla řeč, jsme už znali velmi dobře z dřívějška. Na další jsme se zaměřili, když nás jako společný jmenovatel začaly zajímat geomagnetické anomálie. Jednu takovou jsme na Slánské hoře našli, geomagnetickou anomálii v útvaru, zvaném Obětní mísa, nacházejícím se kousek pod vrcholem hory u horního ukotvení místní ferraty. S Řípem má Slánská hora společný sopečný původ, a tak nebyl důvod, proč ji do našeho právě vznikajícího systému kruhů nezačlenit jako střed další kružnice.
A pokračovali jsme dál. Karel Dudek měl ve svých podkladech již z dřívějška krajně pozoruhodnou Aeromagnetickou mapu ČSSR v měřítku 1 : 1 000 000 z roku 1968, vydanou tehdy Ústředním ústavem geologickým. Zajímavé je, že menhiry i kamenné řady neleží uprostřed polí stejné intenzity, ale vždy na izanomálách (čára spojující místa stejné velikosti geofyzikální anomálie), kde dochází k její změně. Týká se to, a mám skoro říct chuť říct jak jinak, Kamenného pastýře v Klobukách, Rusavek, menhiru v Drahomyšli a Kounovských i Nečemických kamenných řad, a dále i menhirů v Jemníkách, Kamenném Mostě, Dolních Chabrech a v Družci. Náhoda? A není jich nějak moc najednou?
To ale pořád ještě není všechno. K dalšímu úhlu pohledu nás inspirovala Veronika Rubínková ve své knížce Prokletá místa Čech a Moravy. Na str. 39 se v ní píše o pentagramu Zla v Polsku, přičemž je jasné, že kde je pentagram, tedy pěticípá hvězda, je nutně i kruh. Doslova se tu píše: „Sobibor, Janowska (Lvov), Treblinka, Osvětim, Lodž, to jsou názvy koncentračních táborů, které patří mezi hroty pentagramu, který se můžete pokusit zakreslit do mapy i vy. Jakmile tyto vyhlazovací tábory propojíte, zjistíte, že vytvářejí pentagram, jehož ramena by se dala nazývat třeba energetickými liniemi, na nichž pak stojí ještě další podobné tábory, jako například Belzec nebo Majdanek. Uprostřed tohoto pentagramu je pak Puławy, romantické místo na jihovýchodě Polska, které skrývá Sibylin chrám. Vypadá jako rotunda, opatřená antickými sloupy, a stojí v romantickém prostředí místního parku. A právě tento chrám měl podle O’Collinse sloužit jako katalyzátor zla. Místo, kde se shromažďovala energie, vyvolaná fluidem umírajících.“
Na vysvětlenou dodejme, že onen O’Collins, původem z Austrálie, se zevrubně zabývá problematikou holocaustu (v původním významu zápalná oběť) v tom smyslu, že lidé v koncentračních táborech byli zabíjeni (obětováni) proto, aby okultisté Třetí říše mohli navázat spojení s bytostí jménem Moloch (zmiňovanou i v bibli). Starověké kultury Blízkého východu jej uctívaly jako boha a přinášely mu lidské oběti, zejména děti, které zaživa upalovaly na jeho oltářích, aby si zajistily jeho přízeň.
I když na mapě takto vznikne pentagram značně nepravidelný, u nás by to tak být nemuselo. A co kdyby v Čechách centrem takového pentagramu či kruhu Zla byly například Lidice? Na obvod kružnice se středem v Lidicích jsme proto umístili Panenské Břežany jako sídlo říšského protektora Reinharda Heydricha, „…k usmíření jehož smrti…“ byly Lidice obětovány. A také zde měl sídlo Karl Hermann Frank, velitel policie a říšský sekretář Protektorátu Čechy a Morava, který společně s Heydrichovým nástupcem, říšským protektorem Kurtem Daluegem, vyplnil Hitlerův rozkaz vypálit Lidice. Umíte si asi představit to mrazení v zádech, když tuha kružítka protnula neblaze proslulou střelnici v Kobylisích, za protektorátu popraviště?
Záhady kruhů
V té chvíli jsme začali mít pocit, jako by si tento námi odhalený systém začal žít vlastním životem. Zatím se nám podařilo odhalit šest takovýchto kruhů, které spolu úzce souvisí a částečně se překrývají, a celé toto téma se nám pod rukama rozrostlo do té míry, že vydá na samostatnou knížku. Nazvali jsme ji Záhady kruhů a vyjde v 1. pololetí příštího roku v nakladatelství XYZ. I když je nabitá fakty, nestačila ani pokrýt záhady kruhů v tom rozsahu, jak jsme si představovali, nejspíš tak budou následovat i další díly. A my se těšíme i na podněty čtenářů Záhad života.
Jitka Lenková
Převzato z časopisu Záhady života
_20250208.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL