Tajemný Buštěhradský hřbitov na hranici našeho a onoho světa. Záhady života
28.07.2024
Foto: Se svolením města Buštěhrad
Popisek: Buštěhradský hřbitov. Území Buštěhradu je osídleno iž několik tisíciletí, což dokládají archeologické nálezy ve městě i blízkém okolí. První písemná zmínka se nachází v listině, týkající se majetku oseckého kláštera, kterou potvrdil pražský biskup Daniel v roce 1209.
V Čechách najdeme množství lokalit, na kterých se odehrávají paranormální jevy. Často jde o staré domy, hrady, tvrze či zámky. Ale nesmíme zapomínat ani na tajemné hřbitovy, které občas stojí stranou zájmu mnohých záhadologů. K místům posledního odpočinku, kde se prý odehrávají podivné fenomény na hranici našeho a onoho světa, patří i malý hřbitůvek nedaleko Kladna. Co jsme o něm zjistili přímo na místě?
Je tmavá noc, asi jedenáct večer. Kolem památníku lidických obětí projíždí automobil, který míří Kladenskou ulicí k centru Buštěhradu. Když se vůz blíží k hřbitovní zdi buštěhradského hřbitova, řidič si v záři reflektorů všimne, že u zdi stojí jakási schoulená postava. „Jde snad o jakéhosi nočního opozdilce, který spěchá domů?“ pomyslí si poněkud unavený muž. Jenže když je už dvacet metrů od zdejšího místa posledního odpočinku, podivná postava nečekaně rychle kamsi zmizí! Řidiči přijde zvláštní, že by noční chodec tak rychle přeskočil blízkou zeď, nebo utekl. Víc už o celé události ale nepřemýšlí, má svých starostí dost. Jenže není jediný, kdo má zaznamenat u tohoto místa podivné jevy!
Zejména kolem půlnoci nebo brzy ráno (ještě za šera nebo tmy – pozn. redakce) se prý kolem zdí trojúhelníkového hřbitova odehrávají poněkud zvláštní události. „Moje partnerka mi vyprávěla, že brzy ráno, když jela do práce, spatřila u hřbitovní zdi schoulenou a malou lidskou postavu, která snad mohla patřit menší ženě nebo dívce,“ začíná své neuvěřitelné vyprávění Pavel N., který sám kolem hřbitova často projíždí v automobilu. „Pár vteřin se směrem ke hřbitovu nedívala. Když však přijela blíž, ten člověk, nebo co to bylo, tam nečekaně a nelogicky už nestál,“ pokračuje Pavel, který je jinak k podobným jevům vcelku skeptický. Spatřila tedy jeho partnerka přízrak, nebo jakéhosi opozdilce?
Proč tu selhává technika?
Pokud by se v tomto případě jednalo o ojedinělý zážitek, mohli bychom nad vším mávnout rukou. A to jako nad podivnou, ale racionálně vysvětlitelnou náhodou. Jenže tomu tak rozhodně není! Již zmiňovaný muž z blízkého okolí totiž slyšel ještě další záhadný příběh, který s celou lokalitou souvisí. „Několikrát jsem jel z práce v noci domů taxíkem, protože z Prahy už po půlnoci není směrem na Kladno dobré dopravní spojení. Dva taxikáři mi nezávisle na sobě během cesty vyprávěli, že kolem buštěhradského hřbitova neradi jezdí. Zatímco jeden z nich má pokaždé při průjezdu kolem něj nepříjemný pocit, druhému se tu prý opakovaně stalo, že čidlo detekce překážky na silnici (je součástí některých dražších automobilů – pozn. redakce) mu u zdi hřbitova signalizovalo jakýsi objekt, přestože tam žádný strom ani člověk nestál. Současně měl prý jedné noci taxikář pocit, že se nedaleko auta mihla lidská postava,“ pokračuje ve vyprávění Pavel.
Taxikář si podle mého svědka vysvětloval událost tak, že před čidlem byla špína, proto se chovalo neobvykle. „Zvláštní ale bylo, že podle jeho slov se mu něco podobného stalo jen u buštěhradského hřbitova,“ pokračuje vypravěč. Je pravdou, že technologie občas skutečně mohou selhat. V případě zmíněné příhody snad mohlo čidlo zaznamenat i jakousi mlhu nebo zkondenzovanou páru, a následně hlásit překážku na silnici. Otázka ale zní, zda mohlo detekovat i mlžný projev jakési nelidské entity, přesněji projev toho, co mnozí nazývají přízrakem nebo duší. Různé a nečekané selhání techniky totiž není v případě paranormálních jevů nijak výjimečné. Často tu například vysazují fotoaparáty, nebo se nelogicky rychle vybíjejí baterie. Odehrává se něco podobného i v Buštěhradu? Snad. Jak jsme se totiž přesvědčili sami, buštěhradský hřbitov a jeho okolí jsou vskutku čímsi zvláštní!
Záhadná jižní část: Projevují se tam duše zemřelých?
Byl teplý jarní den a já se vydal se dvěma kamarády přímo k zvláštnímu místu, o němž mi vyprávěl můj náhodný známý. Už když jsme se blížili k trojúhelníkovému hřbitovu, všímli jsme si, že leží mezi dvěma poměrně frekventovanými silnicemi a ulicí, nesoucí optimistický název Jasmínová. Proto tu mohlo klidně víc lidí opravdu zaznamenat podivné a výše popsané fenomény. Vešli jsme brankou dovnitř hřbitova, zatím se nic nezvyklého nedělo. Stejně tak tomu bylo i v následujících minutách, kdy jsme procházeli mezi vyrovnanými řadami hrobů a pomníků. Zpočátku jsem si tedy kladl znepokojivou otázku, zda není předchozí vyprávění pouze výplodem fantazie několika místních šprýmařů. Problém ale měl být vyřešen už za malou chvilku, když jsme došli do jednoho z rohů hřbitova.
Jde o jižní část, kde stojí kontejner na odpadky. Ta přilehá svou zdí ke Kladenské ulici. Tato komunikace mimochodem vede právě směrem k nově postaveným Lidicím i k původní a barbarsky vypálené obci stejného jména, dnes Lidickému památníku. S kamarádem jsme se shodli, že v této části místa posledního odpočinku máme zvláštní pocit, jako by nás kdosi neviditelný upřeně pozoroval. Současně se u mě přes teplý den občas dostavil pocit náhlého chladu. Právě rychlé a nelogické ochlazení také občas provází paranormální jevy. Jde o projev duší mrtvých, jak tvrdí někteří záhadologové?
Co zaznamenal přístroj?
Lidské pocity ale mohou být subjektivní a zrádné, a tak jsem si vzal s sebou na buštěhradský hřbitůvek také měřič elektromagnetického pole, který by mohl naše pocity buď potvrdit, nebo vyvrátit. Zvýšená hodnota pole v místech, kde se nedá očekávat například transformátor nebo jiné elektrické spotřebiče, může signalizovat právě projev paranormálních sil.
Zvláštní bylo, že právě v jižním cípu hřbitova detektor EMF několikrát zdánlivě nelogicky ukázal rychle se střídající vysoké, a poté hned nízké elektromagnetické pole. Protože buštěhradský hřbitov není zcela jistě prošpikován elektroinstalací, počítači ani lednicemi, bylo to přinejmenším zvláštní. Projevily se tímto způsobem tajemné síly?
Nejpodivněji se přístroj choval u hrobu jakési mladé a hezké ženy, či snad spíše ještě dívky, pochované právě v podivné jižní části hřbitova. Číselník detekce pole létal nahoru a dolů jako zběsilý. Současně jsme se shodli, že u hrobu zřejmě tragicky zesnulé máme nepříjemné pocity. Nesmířila se snad dívka se svým náhlým koncem a její duše bloudí hřbitovem až dosud? To by zřejmě mohlo vysvětlovat zvláštní svědectví o spatření jakési malé a schoulené postavy, stojící občas v noci u hřbitovní zdi. Měřič elektromagnetického pole ukazoval ještě u dvou dalších hrobů nezvykle vysoké hodnoty, což by mohlo naznačovat další paranormální aktivitu. Tyto výchylky přístroje se navíc několikrát opakovaly. V případě předchozích vyprávění tedy vysoce pravděpodobně nejde pouze o buštěhradskou legendu, ale o záhadnou realitou podložený příběh.
Ještě než jsme odjeli z Buštěhradu domů, všiml jsem si další zajímavé okolnosti, která jistě také stojí za zmínku. Jde o umístění hřbitova, jenž jako by tvořil hned dvojnásobný trojúhelník. Kromě jeho samotného tvaru totiž tvoří hřbitov jeden z vrcholů pomyslného trojúhelníku mezi někdejšími zničenými Lidicemi na straně jedné a obcí Makotřasy na straně druhé. Buštěhradský hřbitov pak leží na severním vrcholu tohoto pomyslného geometrického útvaru. Možná nejde jen o náhodu. Vždyť trojúhelníky, stejně jako pyramidy i číslo tři, mají být posvátným symbolem, ovlivňujícím celý vesmír. A trojka je údajně jedním z dokonalých čísel. Má souviset nejen se zasvěcením do mystérií, ale především se zrozením, životem i zánikem, což je v případě následujících faktů velice zvláštní, až mrazivou okolností!
Hrozivé místo dávných tragédií
Zatímco Makotřasy jsou podle mnohých badatelů spojeny s bývalým pohanským rituálním obětištěm a svatyní, co se během druhé světové války odehrálo v Lidicích, není třeba připomínat. Někteří záhadologové jsou toho názoru, že negativní energie, obklopující tyto dvě lokality, mohou dokonce souviset s častými dopravními nehodami na nedaleké rychlostní silnici R7. Například v roce 1999 došlo nedaleko Makotřas k ohromné tragédii, během níž zahynulo deset osob, cestujících v autobuse.
Podle českého spisovatele Otomara Dvořáka nebylo také samotné vyhlazení středočeských Lidic v roce 1942 nacisty náhodným zločinem, ale souviselo se zlou minulostí celého okolí. O Lidicích se již dlouho předtím údajně tradovalo, že jsou prokletou vesnicí, a za pustošením německých jednotek stál prý okultní motiv. Jaký? Podle Dvořáka a dalších badatelů mělo v případě vyhlazení Lidic jít o rituální oběť silám temnoty. Sice jde o pouhou domněnku, ale faktem je, že mnozí z vysoce postavených nacistů věřili v okultismus a sílu magie, kterou také prakticky vykonávali. Proto za mnohými německými rituály a symboly z té doby najdeme právě esotericko-okultní pozadí.
Bylo tomu tak i v případě zániku středočeské obce, nebo šlo jen o nešťastnou souhru okolností, jak nám tvrdí většina historiků? Ať už se přikloníme k jakémukoliv řešení, musí nás zarazit jiná zvláštní okolnost.
Tou je blízkost buštěhradského hřbitova nejen k někdejšímu místu nacistického teroru, ale také k dávnému makotřaskému obětišti. Je snad možné, že projevy zdejších záhadných sil příliš nesouvisí s pohřbenými lidmi na buštěhradském hřbitově, ale právě s lidickými nebo makotřaskými oběťmi? Tuto temnou hypotézu samozřejmě nelze zcela dokázat, ale ani ji nelze vyloučit. Jisté je, že se v této oblasti čas od času odehrává cosi, co přesahuje takzvaný zdravý selský rozum. Nad celou lokalitou jako by se dosud vznášel strašlivý příkrov hrozivých událostí, přetrvávajících navzdory propastem v času i prostoru…
Petr Koutský
Převzato z časopisu Záhady života
_20240727.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL