Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jednou se ráda poperu o olympijské zlato... Je jí čerstvě 18 a už je mistryní světa. Na vlastní kůži na žíněnce - tatami

26.11.2019
Jednou se ráda poperu o olympijské zlato... Je jí čerstvě 18 a už je mistryní světa. Na vlastní kůži na žíněnce - tatami

Autor: Judo Kladno

Popisek: Teprve osmnáctiletá Aneta Pokorná se právě stala mistryní světa v ju-jitsu a v Emirátech zazněla česká hymna

Člověk nemusí být až tak velkým příznivcem sportu, aby si při vyslovení jména středočeského města Kladno nevybavil českou hokejovou legendu Jaromíra Jágra. Následující řádky ale budou o talentované sportovkyni Anetě Pokorné, která si před pár dny přivezla domů zlatou medaili z Mistrovství světa v ju-jitsu ve Spojených arabských emirátech v disciplíně ne-waza (boj na zemi) v kategorii U21 do 57 kg.

Pro Anetu veleúspěšné sportovní klání se uskutečnilo v hlavním městě Spojených arabských emirátů v Abu Dhabi, kde se před pár dny konalo ABU DHABI 2019 Ju-Jitsu World Championship. A zásluhou čerstvě plnoleté Anety, rodačky z Prahy, se zde hrála česká hymna (amatérské video najdete ZDE). Nevedla si špatně. Až na malé zaváhání v semifinále s reprezentantkou Polska, kdy pomohlo štěstí. Ve finále si však už dokázala jednoznačně poradit s několikanásobnou mistryní Kazachstánu. Tím si zajistila ve své kategorii titul mistryně světa pro rok 2019 a mohlo se jít rovnou oslavovat.

Oslavila plnoletost a odletěla si pro titul

Gratulace po příletu do vlasti ráda přijala hlavně od rodiny a své sestry, dvojčete, a přátel, kteří jí po celou dobu drželi pěsti. Její trenér mně pak o Anetě řekl: „Takhle talentovanou sportovkyni člověk potká jedinkrát v životě."

Aneta na stupínku vítězů, foto Judo Kladno

Moje cesta za Anetou

Co mě vlastně za Anetou přivedlo? Zvědavost. Nejprve musím o sobě napsat pár řádků. Od svých 13 narozenin jsem hrál závodně volejbal. Rodiče vcelku správně usoudili, že vrtochům počínající puberty bude nejlepší čelit fyzickou zátěží. Nejprve jsem hrál za žáky, později vrcholově první dorosteneckou ligu jako smečař za tehdejší Rudou hvězdu Praha (nyní Olymp Praha). A začalo mě to bavit.

Ve sportovní hale s (tehdy vzácnými) palubkami ve Vršovicích v Praze 10 jsem byl jako doma. Trénink byl od pondělí do čtvrtka, trval dvě hodiny čistého času, pátek volno a o víkendu se hrála liga. Do školy jsem se učil o půlnoci. Polovinu letních prázdnin jsme s kluky a trenéry strávili na soustředění v Kolíně, kde probíhal třífázový trénink s desetikilovými vestami, jednoduše řečeno jsme kopírovali sovětský model výcviku. Nikdy nezapomenu na opakovaný běh do pískovcového kopce kousek za kolínským stadionem. Nahoru, dolů. Nahoru, dolů... poslední běžel znovu. Tam si každý z nás sáhl na dno svých fyzických i duševních sil.

 

Judo je bojové umění, způsob sebeobrany, ale zejména sport, který všestranně rozvíjí tělesnou zdatnost stejně jako psychickou odolnost cvičence. Filozofie juda klade velký důraz na techniku a psychické schopnosti, prostřednictvím kterých dokáže judista v případě potřeby eliminovat i podstatně silnějšího protivníka. Nezanedbatelnou součástí cvičení juda je i jeho etika, která přispívá k harmonickému rozvoji osobnosti. „Judo je prostředkem co nejefektnějšího použití fyzické a duševní síly. Toto cvičení znamená neustálé zlepšování se po psychické stránce prostřednictvím sebeobranných technik. Základním předmětem juda je tedy sebezdokonalování, učení se být užitečným pro okolní svět," řekl zakladatel juda Jigoro Kano.

 

Studoval jsem ve sportovní třídě gymnázia Nad štolou 1 v Praze 7. Jedna z mých spolužaček (Daniela Bošanská) vyhrála v roce 1980 mistrovství světa v moderní gymnastice (kužely). Další spolužák z jiné třídy už v 17 letech vydělával v tenise na tu dobu pohádkové peníze (které spolykal stát), ten dřepěl spíš v letadle na cestě za Atlantik než ve třídě. A právě na gymnáziu jsem se potkal mimo jiné s vrcholovým judistou Petrem (fajn kamarád, později pracoval jako policejní ´ochutnávač´).

Když jsme se nedávno potkali, trochu jsme zavzpomínali. Že i přes onu drezúru měl ten sport jednu obrovskou výhodu. Naučil nás vytrvalosti a houževnatosti. Tyhle vlastnosti člověk v životě někdy potřebuje. A právě Petr mě nedávno na Anetu upozornil. Probudil se ve mně sportovní duch, a tak jsem se rozhodl, že se za ní vypravím. Abych se podíval na to, co se za ta léta změnilo.

Ju-jitsu a teď i judo

Anetě nelze upřít ženský půvab, byť jí je teprve 18 let, což z ní v kombinaci s bojovým umem činí ´nebezpečného terminátora´. Trénuje takřka denně. Vedle ju-jitsu se Aneta začala věnovat judu. Do sportovního oddílu Judo Kladno (Sítná) dochází teprve rok. A zatím se musí hodně a hodně učit. Proč zrovna judo? „Ju-jitsu není olympijským sportem a já se chci jednou poprat o zlato na olympiádě," řekla mi tato mladá sportovkyně. To jsem ocenil, mám rád ambiciózní a cílevědomé lidi, byť sám mám v tomto ohledu určité rezervy.

Pro Anetu se stala tělocvična prakticky druhým domovem, foto Ivan Břešťák

Aneta rozhodně nepatří k mládeži, kterou vídáme často na ulicích, v parcích, v autech, autobusech, vlacích a tramvajích s chytrým telefonem v dlaních a sluchátky v uších, kdy od rána do večera poslouchají tisíce písniček. Její parketa jsou žíněnky, posilovna, kimono a vydřený pot v tělocvičně. Když jsem za Anetou do Kladna dorazil o víkendu, na tréninku juda v Sítné jsem napočítal 20 náctiletých (12-19 let), kluci a holky dohromady. Po rozcvičce jsem zaslechl pár judistických výrazů, kterým jsem moc nerozuměl. Třeba tatami. To má být něco jako žíněnka. To z mého pohledu vypadalo, že si buď přátelsky pokecáte o čemkoli, nebo s vámi na tu žíněnku někdo praští.

Součástí rozcvičky je gymnastika, prostě cviky na rozhýbání celého těla a svalstva a já si uvědomil, že se toho za ty roky moc nezměnilo. Pokud chce být člověk úspěšný, musí si věřit, jít za svým cílem a vždy na sobě tvrdě pracovat. Faktem ale je, že současný sport je z obecného hlediska v mnoha oblastech podfinancovaný. Zatímco dříve jsme měli jako sportovci podmínky přefinancované, v současné době v mnohých případech nastal pravý opak. Ne každý judista si může dovolit odletět na soustředění do Japonska, kolébky tohoto sportu. Vše pak záleží na sponzorech, respektive na penězích. „Na turnaje a další akce bych potřebovala pro sebe a doprovod asi milión korun ročně," prozradila Aneta. Nyní hospodaří se sedmi sty tisíci korunami, a to je prý na samotné hranici možností dostat se na důležité turnaje, koupit letenky, sehnat ubytování a vydatně se najíst.

První úspěchy v kimonu

Aneta začala se sportem už jako malá. Chodila plavat, věnovala se atletice. Přitom spousta jejích vrstevníků prý pomalu nevylezla ani na prolézačku (těmto ratolestem se říká humorně gaučáci). Ale nakonec vyhrály bojové sporty. Prý také z toho důvodu, že se chtěla ubránit případnému fyzickému útoku. Vedle toho se chystá na maturitu, pak chce studovat vysokou školu a podle vlastních slov má v plánu věnovat se fyzioterapii. Zdálo se mi, že není na světě sil, které by jí v tom byly schopny zabránit.

Aneta poprvé výrazněji zazářila v roce 2018 v Karviné, kdy v kategorii U18 získala stříbro. Letos v dubnu vyhrála v Bratislavě juniorky. Na Mistrovství Evropy v Newaze na Krétě obsadila 5. místo. V konkurenci 440 závodníků ze 24 zemí je to úžasný výsledek. „Jestli umím prohrávat?" říká Aneta na moji otázku. Krátce se zamyslí. „Nerada prohrávám, ale každá prohra pro mě znamená, že se musím stále učit." Sama odhaduje vlastní sportovní aktivní kariéru na příštích 9 let. Pokud budou následovat další úspěchy, ráda by se dostala do reprezentace. A z některé olympiády přivézt třeba to slíbené zlato. Pak by se o Kladnu hovořilo nejen v souvislosti s Jaromírem Jágrem, ale také s Anetou Pokornou.

 

Vložil: Ivan Břešťák

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace