Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Čtyři měsíce jsem v tichosti chystala. Slavice o tom, jak zorganizovala tajnou svatbu. A to sladké ticho…

30.12.2017
Čtyři měsíce jsem v tichosti chystala. Slavice o tom, jak zorganizovala tajnou svatbu. A to sladké ticho…

Foto: Lukáš Fronk

Popisek: Bílé Vánoce Lucie Bílé

Lucie Bílá poskytla rozhovor Magazínu MF Dnes, který měl být původně hlavně o tom, jak tráví naše slavice Vánoce. Lucie se ale rozpovídala o mnohém dalším, překvapivě o tom, jak miluje děti a své příbuzné.

Lucii zemřela maminka před dvěma lety, dodnes na ni láskyplně vzpomíná: „Maminka byla všeobjímající anděl, táta plný humoru... To samé jsem vždycky chtěla dostat pod kůži svému synovi, aby měl Vánoce rád a těšil se z nich jako já,“ vyprávěla v MF Dnes. Luciin syn je ale už dospělý, lásku k malým dětem si tak užívá jinde: „Adélka je náš rodinný anděl — mám pocit, jako bychom ji všichni dostali za odměnu. Je to tak kouzelné dítě, že kamkoli přijde, rozzáří prostor jako světlo. Adélka je holčička mého bratrance a neteře mé celoživotní kamarádky Ivetky. Naše maminky spolu celý život kamarádily a obě nás vozily v jednom kočárku. Adélka z nás nakonec udělala sestry,“ vysvětlovala Lucie v MF Dnes. 

U nás se rodí jen kluci

Lucie má syna, stejně jako její bratr, který má dva hochy: „U nás se v okolí rodí jen kluci, v našem babinci je čtrnáct synů. Když přišla Adélka, jako by vyšlo sluníčko. Láskou bych ji snědla. Můj syn je už dospělý muž, žádné dítě — vážím si ho a jsem na něj pyšná. S Adélkou se ale ještě můžu pomazlit,“ říká Lucie v rozhovoru. Lucii osud další děti nedopřál, i když si je zřejmě přála: „Děti jsou nejvíc. Jsou čisté duše, upřímné, bezelstné. Mám dva malé synovce, malou Adélku, ale i kmotřenky a děti a vnoučata mých kamarádek. Mohla bych si založit školku!“ vypráví nadšeně. 

Zorganizovala tajnou svatbu

Rodičům malé Adélky dokonce potají zorganizovala svatbu: „Dostala jsem možnost zorganizovat nejkrásnější den v životě lidí, které mám ráda, a čtyři měsíce jsem v tichosti chystala... Bylo to dobrodružství, protože získat velikost prstenu nevěsty, aniž by věděla, zorganizovat hostinu, aniž by někdo něco tušil, na nic nezapomenout, nic nepodcenit. Brzy ráno si přišel bratranec Luboš pro kytku a prsten, požádal ještě rozespalou nevěstu o ruku, a když řekla šťastné ANO, přišla ještě jedna otázka: jestli DNES. A to už měla v ruce můj harmonogram: žádost, „ano", make-up, vlasy, zkouška šatů, příchod hostů, obřad, hostina,“ líčí Lucie náročné přípravy velkého dne. 

Lucie Bílá má vše

Zpěvačka tvrdí, že si ona sama vlastně nic hmotného už nepřeje: „Lucie Bílá má myslím vše, a tak si přeju jen jako Hana Zaňáková. Třeba příjemné oblečení do civilu domů a taky pár klubíček krásné příze a malých plastových krabiček na korálky. Těch není nikdy dost. A všem okolo bych přála pevné zdraví a někoho, s kým můžou sdílet dobré i zlé. Já umím být sama se sebou, a někdy moc ráda, ale jsou chvíle, kdy se potřebuju s někým rozdělit o to, co cítím, co vidím, co dělám…,“ říká v rozhovoru. Možná tak Lucie naráží na to, že je v současnosti single. Tedy alespoň oficiálně. S o mnoho let mladším přítelem Radkem Filipim se totiž rozešla před pár měsíci. 

Umím smích i slzy

Lucie tvrdí, že se za své city nestydí a že rozhodně není nějaká ledová královna: „Smích i slzy mají hodně společného, jsou projevem nějakého extrému. Oboje umím parádně! Ráda se směju a nebojím se brečet, ale nejraději mám pocit, kdy je všechno kolem mě v pořádku a kdy je mi prostě dobře. Kdy cítím v sobě klid. Nepatřím k lidem, kteří si myslí, že musí mít vše. Jsem vděčná za to, co mám.“ Pokud někdo zažívá jen pěkné časy, neznamená to pro něj to nejlepší: „Každý má nějaké trápení, každý na světě si nese nějaký kříž a pro každého je jeho kříž nejtěžší. Já jsem za ten svůj vděčná. Hezké časy potěší, ale nikam vás neposunou, nic vás nenaučí.“

 

Poslouchat svou hudbu není odpočinek

Zpěvačka si prý svou muziku nepouští, není to totiž pro ni relax: „Poslouchat svá alba znamená přemýšlet nad tím, co jsem mohla udělat líp. Co jsem nahrála, si pouštím jen tehdy, když se učím na koncerty. Ale jinak nejsem žádný samožer. Jsem tak sebekritická, že nechávám vypnout svoje nahrávky i v restauracích, když náhodou hrají... Raději pak country rádio, které mi nepřipomíná práci,“ a dodává: „Hudbu miluju, ale ticho je pro mě někdy sladší.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .     

Vložil: Michaela Špačková