Citové vydírání, hyenismus a hraběcí rady... Všichni jsou chytří jak rádio; obzvláště když to sami nezažili. Jak čtenáři reagovali na článek o mámě dcerky s Downovým syndromem, kterou dala do děcáku?

Foto: wikipedie

Popisek: Dítě s Downovým syndromem, ilustrační foto

Dítě s Downovým syndromem se v březnu narodilo devětadvacetileté ženě z Kladenska. Podle vyšetření, kterými v těhotenství v nemocnici prošla, mělo být dítě zdravé. Kdyby žena o nemoci věděla předem, podstoupila by prý potrat. Trauma z porodu postiženého dítěte neunesla a odložila ho do dětského domova. Deník ECHO24 příběh zveřejnil - a všichni se do matky pustili.

„Žádný ze základních testů, které sestra podstoupila, neukázal genetickou vadu. Dokonce se divila i sestřička v nemocnici, prý to vždy odhalí v průběhu těhotenství,“ řekl deníku bratr matky. Ta se ke kauze nechce vyjadřovat. „Nebyla to její první snaha o dítě, ale tentokrát mělo být všechno v pořádku. Moc se na to dítě těšila a nikoho nenapadlo, že se něco takového může stát. Celá rodina byla v šoku,“ popsal muž. 

Žena se rozhodla dítěte vzdát

„Ta nemoc znamená velké změny. Musela by se vzdát práce a věnovat se dítěti na plný úvazek, život by se otočil o 180 stupňů, nikdo z nás na to připraven nebyl. Bohužel sestra se ho nakonec rozhodla nechat v dětském domově,“ dodal muž. 

Při vyšetření se na nic nepřišlo

Žena v průběhu těhotenství podstoupila podle rodiny všechna potřebná vyšetření včetně ultrazvuku a krevních testů. Ty měly případně přítomnou genetickou poruchu odhalit. Jejich úspěšnost je podle odborníků až 95 procent. „Záleží, jaký test se použije. Pokud se dělal pouze test ve druhém trimestru, tzv. triple test, tak záchytnost je 65 procent. Pokud se dělá test v prvním trimestru a tzv. integrovaný test (skládá se z dvou odběrů krve k biochemickému vyšetření –pozn. red.) tam je potom záchytnost 90 až 95 procent,“ řekl genetik Vladimír Gregor z pražské Thomayerovy nemocnice.Podle Gregora ale ne všechny ženy spolehlivější formu testování absolvují, proto se v Česku nemoc v posledních letech odhalí v 80 až 85 % případů. 

Pacientka prý neměla všechna vyšetření

Kladenská nemocnice, v nížtěhotná žena vyšetření podstoupila, ovšem vinu odmítá. Poukazuje na to, že chyba nastala spíše u nastávající matky. „Víme v posledním roce o jednom případě porodu dítěte s Downovým syndromem na našem pracovišti, ale pacientka neprošla naším ultrazvukovým vyšetřením ve 13. týdnu těhotenství – screening byl řešen prostřednictvím ošetřujícího gynekologa,“ sdělila serveru ECHO24.cz právnička kladenské nemocnice Barbora Švecová Vylíčilová. 

Dítě prý bylo zdravé

Rodina s vyjádřením nemocnice však nesouhlasí. „Vím jistě, že prodělala všechny krevní testy a ultrazvuk, v tomhle byla velmi důsledná. Dokonce jí lékařka řekla, že dítě má hezky vyvinutou nosní kost a že celkově vypadá zdravě,“ komentoval dále bratr. 

Reakce veřejnosti na sebe nenechaly dlouho čekat 

Případ vyvolal početné, mnohdy rozporuplné reakce. „Dozvěděla jsem se o případu mladé ženy, která porodila miminko s Downovým syndromem a dítě je nyní v ústavu. Je nějaká možnost mu pomoci? Sama jsem matkou tří dětí a měla jsem u jednoho dítěte podezření na tuto diagnózu. Myslím, že je potřeba takovému dítěti věnovat ještě vetší péči než zdravému,“ napsala čtenářka kladenské nemocnici, která vzkaz deníku ECHO24.cz předala. 

Krkavčí matka?

Další žena oslovila přímo deník ECHO24.cz s tím, že by ráda postižené rodině pomohla. Ocitla se totiž v obdobné situaci – porodila dítě s Downovým syndromem, které odložila nejdříve do ústavu, po dvou letech si ho ale vzala zpět do své péče. Jiní ale matce sprostě nadávali do krkavčích matek. Otázka je, co by oni dělali na jejím místě. 

Čtyřicet dětí ročně

Podle statistik Národního zdravotnického informačního systému se v České republice ročně narodí kolem 40 dětí s Downovým syndromem. Ve většině případů se postižení diagnostikuje až po porodu, základní testování v těhotenství je totiž spolehlivé maximálně na 95%. Čtyři až pět žen, které o diagnóze potomka vědí předem, si ho i přesto nechají. 

Nesuď toho, v jehož botách nechodíš

„Zajímá mne, kdo toto zveřejnil. Ptali se matky na souhlas? Je to neuvěřitelný hyenismus a neskutečné citové vydírání. Mluvit o něčem, o čem nic nevím, dávat hraběcí rady, to je trend dnešní doby. A postavit se na stranu matky? To je stejné, jako se postavit na pranýř,“ napsala čtenářka s nickem Mimi Prokouk. A stejný názor má více čtenářů. „Potřebuje jen větší péči - toto "jen" ovšem může být pro řadu matek a rodin nedosažitelné, ať už třeba z důvodů spočívajících v jejich osobnostech, nebo v celkové situaci rodin, včetně poměrů hmotných. Nelze také věc nahlížet jen z hlediska potřeb postiženého dítěte: soustředí-li rodiče všechnu péči na něj, ostatním dětem v rodině, ale také třeba starým rodičům, bude chybět. Všechny takové případy (zdaleka nejde jen o Downův syndrom) musí být posuzovány a řešeny zcela individuálně a snahy vytvářet pro ně nějaká společná pravidla vedou na scestí. A asi nejhorší je vyvíjet na rodiče morální nátlak, který je obsažen v onom "stačí jen". Svěřit postižené dítě do ústavní péče, pokud sami rodiče nemají možnost poskytnout mu to, co potřebuje, rozhodně není projevem "neunesení traumatu," nebo dokonce sobectví. Z toho pohledu je tento jednostranně zaměřený článek velmi pochybený,“ píše další. Snad jen čtenář VlaM stojí na straně redakce: Nojo, když se nechce, tak se hledají výmluvy. Jako v mateřské školce.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Lucie Kolouchová