Lucie Bílá pořádně zamotala šišku médiím; bulváru, i těm ´seriózním´. Liška podšitá, v padesáti už dobře ví, jak krmit aligátory, jenže teď jim naordinovala dietu. A? Lovestory s Jágrem

Foto: Facebook

Popisek: Lucie Bílá; média se o ni nepřestávají zajímat

Víc než jednou nohou v Bratislavě, s korálky Swarowski, novou deskou a kulatými narozkami. Co chystá první dáma českého popu, mnohonásobná zlatá slavice Lucie Bílá? Víme a dojde na to. Zajímavější ale je, jak se vyrovnávají média s kulatými narozeninami zpěvačky, která nedala ani jeden kloudný rozhovor, po rozchodu s Makovičkou žije podle všeho sama a jen a jen pracuje. Blesk ani nezjistil, jak tu svou padesátku oslavila, to je muselo strašně žrát…Před dávnými lety přiznala v televizním dokumentu, jak to má s bulvárem, řekla, že média jsou jako aligátoři, musíte je pravidelně krmit, pak jsou nažraní a neškodní. Teď už má takové postavení, že ani to nemusí.

„Jsem furt malý dítě, i když to není vidět. Prosím, až přijdete dnes domů, nalijte si skleničku vína a zavřete oči. Ráda bych si s vámi v duchu připila. Těším se na vše, co přijde v další polovině života. Vaše Lucie,“ napsala Lucka Bílá 7. dubna, v den svých narozenin, na Facebook a přidala černobílou fotečku ze svého dětství. Blesk jí sice věnoval speciál, jak informačně homeopatický je, se můžete podívat sami:

S partnery, ani se synem se nehádá…

„Já se omlouvám, ale není to vůbec téma, které jsem schopná otevřít! Maminka mi moc chybí,“ řekla nejprve Blesku Bílá a dodala: „Víte, v poslední době mi bylo hodně smutno. Ale nebyla jsem na to sama. Psychicky i osobně mne velmi podpořil bývalý partner Péťa Makovička. Kdykoliv jsem se cítila na dně, mohla jsem mu zatelefonovat a on mi pomohl,“ svěřila se Slavice.

Zpěvačku také v posledních týdnech velmi podporuje její syn Filip, který studuje filmovou školu v Písku. „Jezdí teď na víkendy ke mně domů. Když nemám vystoupení, tak spolu trávíme hodně času. Je to moje zlato,“ řekla ještě slavice. 

Lucie Bílá je prostě pro bulvár hotový mor. Měla x partnerů a manželů, s žádným z nich není - a nebyla - na válečné stezce, nikdo z nich o ní neřekl křivého slova. A teď, co žije sama, také nefňuká: „Nikdy jsem nebyla v lepší fázi života, než jsem teď. Mám všechno, co jsem si jako náctiletá přála. Navíc mám zkušenosti potřebné k tomu, abych si teď uměla užívat," svěřila se letos v lednu. A dodala: „Nehroutím se z kritiky, neřeším, co se píše o mně v novinách, a už vůbec neřeším, že se mi nedaří žít v páru," řekla zpěvačka. No tak uznejte sami, co s ní? Z tohoto se pořádný titulek nevysosá, i kdyby čert na kobyle jezdil. 

Trik, jak na muže? 

„Ne, to vůbec nemám. Ale spíš mám triky na sebe. Tím, že mám hodně emotivní povolání, tak občas mívám splíny, takové zvláštní smyčky v hlavě. A vlastně až teď jsem si uvědomila, že se to opakuje, že jsou to jen chvilky, které je třeba přečkat. Nepropadat panice, když člověk cítí depky. A já mám takový deprese, že by se daly krájet! Ale už se jich tolik nebojím, spíš je jen tak pozoruju a říkám té své hlavě: Tak pojď a ukaž, s čím jsi na mě zase přišla. Mysl je biopočítač a my se jen zásobujeme informacemi, které jsou zbytečné. Ty nejdůležitější informace jsou od srdce. A co se týká mužských, já vždycky říkám, že mám krásný začátky a konce. Zatím neumím ty středy. Až vychytám ty, tak to bude fajn,“ vysvětlila Blesku.

Nemám soukromý život

„Teď u mě soukromí vlastně neexistuje. Nemám žádný soukromý život. Ale už jsem na to tak zvyklá a přijde mi to tak přirozené, že už nad tím nepřemýšlím,“ svěřila Lucie Bílá po posledním rozchodu. Připustila sice, že občas jí nějaké ty chmurné myšlenky potrápí, ale proti nim prý skvěle pomáhá třeba studená sprcha. Na nezájem mužů si zpěvačka nemůže stěžovat, o bývalém partnerovi Petrovi Makovičkovi mluví jen v dobrém a stále ho považuje za svého strážného anděla. Jejich cesty se sice rozešly, ale zůstali dobrými přáteli. Jak se jim něco takového podařilo? „To je jednoduché, když pro vztah jako takový uděláte vše, a odejdete včas, dokud si nestačíte ublížit, můžete být dál přáteli a nepokazíte si to krásné, co bylo,“ prozradila Lucie Bílá, která také říká, že poslední dobou nemá čas ani na žádné lumpárny, čímž prý myslí sex…

Nový milenec? Jágr

Jenže bulvár o Lucii, která právě slaví, něco napsat musí. Ostatně, nejen bulvár, k tomu se ale dostaneme za chvíli… Takže když pro pořad televize Prima TOP Star sice lehce s nadsázkou, ale přesto uvedla, že jejím idolem, na kterého si myslí, je 68, již opocený novinář byl hned doma! 68 je  Jarda Jágr. Pak se sice zakřenila do kamery a odpověděla ve stylu: „Né, takhle vysoko já nemířím. No, i když, kdo ví..,"usmála se lišácky. A titulek byl na světě: ´Lucie Bílá je momentálně sama a není vyloučeno, že by si mohla myslet i na slavného Jardu Jágra!´ 

Takže honem, co ještě mají společného? „Že by snad Lucie, která je ze stejného okresu jako Jarda, tedy z Kladna, už věděla něco, co její fanouškové ne, tedy, že to mezi ní a hokejistou jiskří? Pro oba tábory fanoušků by to jistě byla bomba desetiletí a určitě by o reklamu měli oba postaráno. Jestli by se ale snesla Bílá s Jágrovou maminkou, kvůli které, jak zlí jazykové tvrdí, každá slečna od hokejisty odešla, je otázkou,“ stojí v jednom „vynalézavém“ bulvárním médiu.

Otevřené dopisy, glosy… A štítná žláza

Podobné praktiky jsou ale zapovězeny médiím, která si dělají čáku být krapet serióznější. Těm nezbývá než „Tak šel čas“. Všimněte si, kolik z nich se k této zoufalé metodě, když trochu zagooglíte, uchýlilo. To zalezete do fotoarchivu, nyní naštěstí elektronického, a berete to pěkně popořádku, od Neposlušných tenisek až po dnešek, co fotka, to popisek. Takový Reflex pohrdl tak jednoduchou, nevynalézavou metodou a pověřil A) politického komentátora Jefima Fištejna, aby něco napsal. Vzniklo cosi jako glosa, kde jsme se dozvěděli: „Jsou živly, na které je zbytečné nadávat. Leckdo může samozřejmě vytýkat dešti, že prší, větru, že vane a sopce, že plýtvá energií – ale bude to nejspíš marná ztráta času. Lucie Bílá je přírodní úkaz a lze po ní chtít jen to, co umí. Četl jsem cosi v tom smyslu, že jako myslitel je vysloveně chabá, leč neviděl jsem nikoho, kdo by vážně tvrdil, že špatně zpívá.“ Mně to trochu připomnělo dávnou příhodu; když měl kdysi přijet koncertovat do Prahy Elton John, já, coby šéfredaktorka programového kulturního časopisu, pověřila živel jménem Tomáš Novák, aby k tomu něco napsal. Fanoušek industrialu a podobných hudebních šíleností dlouho dumal a pak mi přinesl toto: „Elton John je již dlouhá léta nepřehlédnutelnou stálicí světového popu. S tím se bohužel nedá nic dělat.“   

Já píši vám, Lucie... 

„Oslovuji Vás jménem, které není Vaše, neboť Vaše pravé jméno je Hana Zaňáková. Vím, že si ho schováváte na horší časy. Až jednou nebudete moct dál, vrátíte se do něj jako motýl do kukly, kam na Vás nikdo nemůže. To si říkáte, ale zároveň ve Vašem věku musíte vědět, že to není možné. Hana Zaňáková jste všude tam, kam veřejnost nevidí, a obávám se, že to místo je menší než náves v Otvovicích,“ tak začíná pro změnu otevřený dopis (to je to fikané za B), který vyplodil Milan Tesař, hudební redaktor Reflexu s tím, že už je dostatečně známá figura v českých médiích, aby si mohl něco takového lajsnout. „Píšu Vám, protože jsem v novinách už strašně dlouho, tak jako Vy na scéně. Udělal jsem rozhovory snad se všemi zpěváky v této zemi, s některými i opakovaně. Vždy to byly dialogy plné naděje, a přesto se za mnohými z mých klientů zavřela voda. Jenom s Vámi jsem nikdy nemluvil. Zvláštní. Pokaždé mi Vás někdo vyfouknul,“ postěžoval si. 

Tesař přesto provařil jednu až bulvární pikantérii: „Přesto jsem to byl já s kolegy, kdo v roce 1995 v komiksu Zelený Raoul – v jeho čtyřicátém šestém dílu – předpověděl Vaši roli v této zemi. V roce 1992 vyšlo album Missariel a všichni zůstali stronzo, kam až doběhly neposlušné tenisky. To už jste za sebou měla píseň Requiem pro panenku. Když ji slyšel v autě božský Kája, musel prý zastavit a vydýchat se… V tom našem komiksu střílíte z hrotů ňader smrtící projektily do zločinců, kteří chtějí škodit republice. Když o tom tak po těch letech přemýšlím, být v Raoulovi monstrum na straně dobra je víc než nejvyšší státní vyznamenání, co jste dostala od Zemana. Konečně, Vaši kolegové končili hůř. Třeba Helenu Vondráčkovou jsme svlékli z kůže. Já myslím, že tehdy v nás, v autorech, ještě dozníval obdiv k Láska je láska, která když přišla, to bylo něco. A Renčův klip navrch věrně vykreslil obrázek počátku 90. let, kdy se navzájem líbali i policajti a bylo možné úplně všechno. Pak jste se do Raoula ještě párkrát vrátila, protože Vás prostě nešlo obejít – stejně jako Paroubka, Klause, Zemana, Gotta. Vy jste prostě BYLI všude a kreslíř Štěpán Mareš nadával, že máte bezvýrazný obličej (sorry, jeho formulace) a že nebýt toho poprsí, neměl by se čeho chytit. Zpětně přiznal – a určitě to nemyslel zle –, že se do Vaší figury „dostal“, až když jste měla problémy se štítnou žlázou a zvětšily se vám oči. Pak se čapnul a od té doby mu jdete náramně od ruky. Nemyslím to zlomyslně, taky jsem na letroxu a vím, jaká je po něm po ránu žízeň.“ No vida, tak to jsem o Bílé dosud nevěděla… Teď jen čekám titulek verzálkami: LUCIE BÍLÁ TRPÍ NEVYLÉČITELNOU NEMOCÍ!

Nové album a růžence pro fanoušky 

Osmnáctinásobná zlatá slavice Lucie Bílá právě vydává další album. „Odvážně zvolila spolupráci s mladým týmem a rozhodnutí se vyplatilo! Překvapivé spojení s hudebním producentem Martinem „Maxou“ Šrámkem, autorské spojení se slovenskou zpěvačkou Katarinou Knechtovou či rap Celeste Buckingham. Málokterá domácí nahrávka poslední doby má tak současný a odvážný popový zvuk, jako právě album Lucie Bílé Hana,“ píše Bílé PR tým. A dále: „Několik novinek představí v rámci velkolepých koncertů Bratislavě. Dodatečně přidaný koncert 10. dubna přivítá i fanoušky z České republiky. Koncert je natolik ojedinělý, že je nepřenosný a nebude nikde reprízován.“

Zpěvačka vlastnoručně vyrobila 700 růženců, jejichž prodej je určen na charitativní účely: „Nemám moc volného času, ale využívám každou chvíli, abych pro vás vytvořila co nejvíce růženců z perel Swarowski. Dělám je s láskou a úctou k vám, ale i k Bohu, kterému mám za co děkovat. Moc jsem přemýšlela, jak to nejlépe udělat a myslím, že už vím. Růžence budou k mání na mých narozeninových koncertech a výtěžek z nich půjde pražskému kostelu v Kyjích a bratislavskému kostolu v Podunajských Biskupiciach. Obě dvě vzácné budovy mají bezmála 800 let. Růžence tak budou darem od vás i ode mě“, svěřuje se k tomu Lucie Bílá. Všechno nejlepší, paní Hano / Lucie!

Anna Vančová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová