Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Beroun odmítá do škol přijmout české děti, nejsou spádové. Pojďme hovořit o školství s učitelem

29.04.2022
Beroun odmítá do škol přijmout české děti, nejsou spádové. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Město Beroun

Popisek: Starostka Berouna Soňa Chalupová. K problému nově napsala toto: „Na sociálních sítích dneska rezonoval tendenční článek o tom, že berounská radnice dává úmyslně přednost pro příští školní rok s umísťováním ukrajinským dětem před přespolními. A že je to pomalu kacířský čin. Ono je to ale jinak. Město Beroun za mého působení na radnici investovalo nemalé peníze do rekonstrukcí a rozšíření kapacity základních škol, do nichž chodí cca 2900 dětí, z nichž je téměř 900 z okolních obcí. To by byla jedna největší základní škola, kterou ale město Beroun pro své občany nepotřebuje. Už tři a půl roku se pokoušíme jednat se starosty okolních obcí, abychom nějakým způsobem vyřešili peníze na výstavbu dalších školských kapacit. Ale bez výsledku, jsme pro ně ‚moc drazí‘.“

O tom, že české školství není schopno kapacitně pokrýt počet ukrajinských žáků, jsem již psal. Jedná se o mateřské i základní školy. To je jasné každému, kdo umí aspoň trochu počítat. A tušili to i naši poslanci. Proto v rámci tzv. zákona „Lex Ukrajina“ odpustili školám povinnost dodržovat hygienické normy. Samozřejmě pouze těm, které přijmou ukrajinské děti. Pokud by mělo být nad úroveň kapacity školy přijato české dítě, Lex Ukrajina neplatí.

Nyní se ukazuje, že ani toto nemusí pomoci. Nepočítalo se s tím, že část dětí dojíždějí do větších obcí. 

Mají všechny děti určenou „spádovou školu“?

Zákonodárci si totiž neuvědomili, že část kapacit škol ve spádových městech plní žáci z okolních obcí. Jedná se především o žáky druhého stupně. Ti sice pocházejí ze „spádových obcí“, ale školy, které navštěvují, nejsou vždy jejich spádovými školami. A to i přesto, že už po mnoho let děti okolních obcí do těchto škol dojíždějí. Je to proto, že má-li škola volné kapacity, tak může (a v podstatě musí) vyhovět žádosti rodičů o přijetí dítěte odjinud. Pokud ale tyto kapacity volné nemá, není povinna děti z okolních obcí přijmout. Takže v případě, že se kapacita těchto škol naplní ukrajinskými dětmi ubytovanými ve městě, nemají děti z okolních obcí na přijetí právní nárok. To vyplývá ze Školského zákona. Mě napadá otázka, zdali mají všechny děti určenou nějakou spádovou školu, nebo ne. Je možné, že část dětí navštěvuje volné kapacity jiných škol, ale fakticky daná obec určenou spádovou školu pro druhý stupeň určenou nemá?

Beroun nemá povinnost zajistit školy pro děti z okolních obcí

Městem, kde tento problém vyvstal v celé své nahotě, je Beroun. Předpokládám však, že nebude jediný. Jen se dostal do médií. Na lámání chleba teprve přijde po ukončení zápisů. Ony sice ukrajinské děti budou mít zápis o měsíc později než ty české, ale na spádovosti to nic nezmění. Nyní se vrátím k situaci v Berouně, o níž se můžete dočíst v článku Radka Plaveckého „Okolní obce mají smůlu. Beroun dá v ZŠ přednost uprchlíkům“. Zcela jednoznačně se k problému vyjádřil místostarosta Berouna Dušan Tomčo: „Kapacita pro naše děti je dostatečná, řeší se navíc kapacita pro děti uprchlíků, ti mají vízum strpění, teoreticky až potom jsou na řadě děti z okolních obcí, které nemají nárok.“ A abychom nebyli na pochybách, slova místostarosty potvrdila i starostka města Soňa Chalupová za ODS: „Do berounských škol chodí 800 dětí z okolních obcí, což je zhruba třetina kapacit, ale obce vůbec nepřispívají na chod škol. Je zákonná podmínka, že obec musí zajistit povinnou školní docházku. My ji pro naše děti zajistíme. Město Beroun nemá žádnou povinnost zajistit školy pro děti z okolních obcí.“

Je dostatek kapacit pro naše děti i pro aktuální počet dětí uprchlíků

To jsou slova pana Tomča. Nedozvídáme se však od něj, co bude s dětmi z okolních obcí, které do Berouna vždy dojížděly a nyní tuto možnost mít nebudou. Je sice pěkné, alibisticky si umýt ruce a schovat se za zákon, ale tyto děti někam chodit musí. Také je zvláštní, že Beroun požaduje po starostech okolních obcí příspěvek 32 tisíc korun na žáka za rok. Mně, jako učiteli, to připadá poněkud zvláštní. Školy dostávají na svůj provoz příspěvek od státu, který se řídí zapsaným počtem dětí. Peníze jdou takzvaně „za žákem“. Chápu, že jsou nutné investice, opravy budov atd., ale provozní peníze město dostane bez ohledu na to, odkud žák pochází, takže škola rozhodně netratí. 

Dotace, dotace, dotace…

Co ale může být „doplňkovou motivací“ města Berouna, jsou dotace, které města dostávají na své „trvalé obyvatele“. Já sám jsem z Milovic a vím, že mnozí z obyvatel našeho města sice bydlí reálně v Milovicích, ale mají trvalé bydliště hlášené v Praze – kvůli možnosti parkování. Proto Milovice upozornily své obyvatele, že tímto způsobem přichází o peníze, které jsou určeny na provoz našeho města. Takže dotacemi pokroucené není jen školství, ale i jiné oblasti veřejného života.

Když už jsem u našeho města, popíši, jak to vypadá u nás. V Milovicích žije 12 000 obyvatel a něco přes sedm stovek uprchlíků. Přibližně polovinu z nich tvoří děti, takže by do našich dvou škol mělo nastoupit necelých 400 dětí. Naštěstí máme dvě školy – jednu malou s kapacitou cca 600 dětí – ta je plná. Druhou velkou – s kapacitou 1500 dětí, která však není zcela naplněna, takže ukrajinské děti u nás budeme schopni při troše dobré vůle absorbovat. Otázka je, co s ukrajinskými dětmi budeme ve školách dělat.

Bez znalosti češtiny to nepůjde

Vláda sice „rozhazuje miliardy“ z našich daní na různé adaptační aktivity, kurzy češtiny pro Ukrajince atd., ale s ohledem na to, kdo a podle čeho tyto děti bude učit češtinu, mám velice silné pochybnosti, jak bude vypadat výuka ve třídách, kam tyto děti „integrujeme“. O tom, že se na kurzech od neziskovek děti naučí velmi málo, nemám pochybnosti. Děti, které budou žít v českých rodinách, se do září naučí poměrně slušně česky a věřím, že pokud budou mít vůli učit se a pracovat, dokážou se plnohodnotně začlenit do výuky. Ovšem děti, které budou žít v komunitě „mezi svými“, budou je učit učitelé z Ukrajiny (někteří neumí česky) a dostane se jim pouze „jazykové podpory“, v žádném případě nebudou mít šanci zvládnout předměty typu fyzika nebo chemie.

Integrace Ukrajinců – Inkluze 2.00?

Jak předpokládám, že bude vypadat výuka ve třídách, kde budou začleněny děti bez dostatečné znalosti českého jazyka? Předně – tyto děti budou mít automaticky nárok na určitý stupeň podpůrných opatření, neboť neznalost vyučovacího jazyka bude automaticky prezentována jako forma „sociálního znevýhodnění“. Tato opatření může přijímat jak škola, tak poradna. Tedy v reálu se dostaneme do podobné situace, jako když byla spuštěna inkluze. Jen „dětí s papírem“ nebudeme mít třetinu, ale o trochu více.

Jak na to zareagují učitelé? V zásadě jsou dvě možnosti. Buď se budou přednostně věnovat žákům, kteří potřebují zvýšenou péči, tedy ukrajinským dětem. Anebo je posadí někam dozadu a budou se věnovat výuce zbytku třídy v našem úředním jazyce. Mám obavu, že častější bude druhá varianta. Nehledě na to, že by učitele rodiče, který by „brzdil výuku“, ukamenovali. Je to logické – chceš se začlenit? Tak se snaž! Jsem si jistý, že takové šikovné děti, které to zvládnou, mezi nově příchozími budou. Ale budou v menšině. Tento „velký skok“ nezvládnou mnohé průměrné děti, nejen děti bez zájmu.

Má tato situace řešení?

Dobré ne, ale asi má. Podle mého názoru by se na začátku školního roku měl udělat rozřazovací test z českého jazyka pro ukrajinské děti. A měl by být náročný do té míry, aby bylo možné určit, zdali je žák schopen učit se matematiku, zeměpis, přírodopis a jiné předměty v češtině, nebo ne. Pokud test zvládnou, umístíme je do běžných tříd. Pokud ne, zapojí se do intenzivních jazykových kurzů, které by měly být zaměřeny právě na zvládnutí odborné češtiny pro potřeby výuky. Současně by měly chodit do družiny či kroužků s českými dětmi, od nichž převezmou praktickou gramatiku. Problém bude, kde vzít kvalifikované učitele, kteří umí učit jazyk. Umět česky a umět naučit češtinu jsou dvě různé věci.

Díky tomuto řešení se ukrajinské děti nejen lépe připraví ke studiu v češtině, ale uleví se také přeplněným třídám. Mohlo by to pomoci i městu Berounu. Školy, které mají volnou kapacitu učeben, začlení tyto děti do těchto prostor. Školy, které tuto možnost nemají, mohou pro ukrajinské děti vytvořit „odpolední směnu“, případně tyto děti vyučovat v jiných prostorách vhodných k výuce v rámci města – knihovny, konferenční sály atd.

 

Vložil: Stanislav Korityák