Vítr mi shodil stojan s plátnem, strniště udělalo do obrazu díry. O strázních, slastech i smaltech výtvarnice z Brd

Foto: Se svolením Olga Kuchtová (stejně jako ostatní snímky v článku i v galerii)

Popisek: Olga Kuchtová při práci. Je vidět návrh, hotový smalt a v kelímkách barevné smalty.

ROZHOVORY NA OKRAJI Olga Kuchtová se narodila 13. 7. 1971 v Kraslicích na Sokolovsku. Je dlouholetou návrhářkou knižních obálek, lektorkou výtvarných kurzů, ale hlavně aktivní výtvarnicí. V posledních letech v jejím díle převažují smaltované obrazy, o jejichž specifické tvorbě pohovoří podrobněji. Své práce vystavovala při nejrůznějších akcích doma i v zahraničí.

Jaké kořeny má vlastně vaše tvorba? Dostala jste se k ní sama v průběhu svého života, anebo bylo umění nějak přítomno už ve vaší rodině a příbuzenstvu – a to vás stimulovalo i k vlastnímu projevení se?

K malířství a výtvarnému umění mne již v dětství přivedl otec, který je sám výtvarníkem. Na půdě v našem domě dokonce vybudoval ateliér, kde jsem pod jeho vedením dělala první kroky v kresbě, malbě a modelování. Proto není žádný div, že jsem šla tak říkajíc v jeho šlépějích. I má matka, která má sice technické vzdělání, v mládí ráda kreslila. Podporu jsem měla u obou rodičů.

Jakou cestou se odvíjelo vaše studijní nebo umělecké zrání? Provázely vás v životě umělecké školy, nebo jste výtvarně vyzrávala i bez akademických či výtvarných škol?

Absolvovala jsem Střední uměleckoprůmyslovou školu v Karlových Varech, kde jsem kromě modelářství porcelánu a keramiky studovala kresbu, malbu, typografii, grafiku a fotografii. Mými učiteli zde byli např. akademická sochařka, keramička a malířka Karolína Šimčíková či keramik, sochař, designér a malíř Pavel Knapek. Ve Varech jsem také navštěvovala hodiny kreslení u malíře Miloše Hany. V Plzni byl mým profesorem malování známý plzeňský umělec Václav Malina, malíř, grafik, pedagog, publicista a kurátor mnoha výstav, v letech 2001–2012 dokonce ředitel Galerie města Plzně. Dále jsem byla na kurzech u akademického malíře Františka Hodonského a Antonína Střížka. Takže se dá říct, že nějaké výtvarné vzdělání mám.

Které výtvarné techniky ovládáte kromě smaltu?

Základem je kresba, které jsem v prvních letech mého „učení“ věnovala nejvíce času. Díky tomu si člověk uvědomí, jak určité objekty vypadají a fungují, a pak snáze namaluje obraz – a to nejen realistický, ale třeba i abstraktní. Kromě kresby se zabývám olejomalbou a malováním akvarelem, nebo také výtvarnými grafickými technikami, jako jsou linoryt či suchá jehla. Každá technika chce svoje.

Máte z tvoření nějaké zajímavé zážitky?

Již řadu let jezdíme s kamarádkami na společné malování do plenéru. Tam se zažije hodně vzrušení, příroda je nevyzpytatelná. Jeden den rozmalujeme obraz, druhý den je jiné počasí a vše se změní. Louže vyschnou, nebo naopak naprší, světlo je jiné. Jeden den malujeme v kraťasech a druhý se musíme navléknout do všeho, co máme, a stejně je nám zima. Vítr snadno shodí stojan… dokonce několikrát.

Olga Kuchtová při malbě v plenéru

To se mi stalo, když jsem stála uprostřed posekaného pole a malovala strniště. Krásné slunečné počasí… najednou zavanul vítr a shodil mi stojan s plátnem. V klidu jsem si ho postavila a pokračovala. Když se mi to stalo už popáté, v klidu jsem již rozhodně nebyla. Navíc mi strniště udělalo do obrazu díry. Na vše jsem se vykašlala, vrátila se na „základnu“ a plátno mrskla do rohu, s tím, že se na vše můžu vys***, tedy vybodnout (měla jsem poněkud nevybíravý slovník) a s malováním končím. Večer u vína jsme s děvčaty vše prodiskutovaly a já druhý den šla na pole znovu. Naštěstí nefoukalo. Tak jsem se s plnou vervou pustila do malování… opravdu energicky, držíc štětec jak klacek a dávala tomu plátnu co proto. Nutno podotknout, že ono strniště leželo mezi obcí a rekreačním střediskem, které bylo cílem mnoha turistů, a z další strany vedla celkem frekventovaná silnice. Co si v tu chvíli o mně všichni ti lidé mysleli, nechci ani vědět – no, mám nějaké tušení. Magora, který skáče a máchá rukama v poli, asi často nevidí.

Kterou z technik byste postavila hned na druhé místo za váš nejoblíbenější smalt?

Pokud jde o „pořadí“ oblíbenosti, je to těžké. Jde spíš o náladu… na co mám zrovna chuť, nebo jaké jsou možnosti. Navíc kresbu i malbu akvarelem používám i pro své návrhy. A abych nezapomněla… maluji také na hedvábí a látky. Jeden čas dokonce i po zdech (úsměv) – ale to byly zakázky do dětských pokojů. A když se mi naskytla příležitost, vytvářela jsem keramiku.

Máte pravdu v tom, že od té doby, co jsem se seznámila s technikou smaltu, je má nejoblíbenější. Bohužel se jí mohu věnovat málo, a tak zbyde čas i na akvarel nebo olej.

Jak vlastně vznikají smaltované obrázky? Čím se liší od těch klasických? Co je zapotřebí k jejich tvorbě a jaká úskalí tato tvorba skýtá?

Jsou to obrazy malované smaltem na ocelový plech, které se vypalují v peci na 800–830 °C. Už to samo o sobě je odlišné od jiných technik. Plech na smalt je speciální, pec také – potřebujete velkou pec, a ta není všude k dispozici. Na obrazy se používá technický smalt, který má omezenou škálu barevnosti, potřebné odstíny si umělec namíchá sám. Je to rozdíl od šperkařského smaltu, jenž má jiné složení a mnohem větší barevný rozsah. Obrazy se musí tvořit přímo v dílně poblíž pece, nejde je připravit jinde a potom převézt na výpal (jako např. keramiku). To jenom k těm úskalím…

A jak vznikají? Tak velmi zjednodušeně: Smalt je hmota na bázi křemičitých písků, její barevnost zajišťují barvítka. Tato speciální směs se míchá s vodou a na očištěný plech nanáší různými technikami. První vrstva na plechu je tzv. základní smalt, bez kterého by ten barevný nedržel. A potom už je na každém jedinci, jak obraz vytvoří. Zda bude do nanesené (poléváním, stříkáním, štětcem) a usušené vrstvy smaltu obraz vyškrabovat, nebo již samotnou malbou či stříkáním obraz vytvoří. Takto upravený plech přijde do pece k vypálení – a to jen na několik minut. Takže z pece „vyleze“ rozžhavený plech, který během pár minut vychladne a je připraven na další vrstvu. Postup se opakuje, obrazy mívají několik vrstev.

Snímek pece, kde se vypalují obrazy 

Mám obrazy, které mají tři vrstvy, ale některé třeba i osm. Je velice důležité hlídat výšku smaltu, aby nenastal výrobní problém. Poléváním je vrstva silnější, stříkáním nepatrná. I na to musím brát ohled. Smalt je speciální, někdy nevyzpytatelný… Tvorba obrazů je takovým malým dobrodružstvím. Je hodně aspektů, které můžou původní záměr změnit (jiné složení smaltu, délka výpalu, složení plechu aj.). A pokud se tak stane, musí to autor respektovat a přizpůsobit se.

Je to prostě výzva.

Když by se chtěl někdo podobnou techniku naučit, kde to je například možné? Vedete také kurzy pro zájemce, kteří by chtěli jít toutéž výtvarnou cestou jako vy?

Vzhledem k tomu, že pro výrobu smaltovaných obrazů je zapotřebí speciální pec, kterou nemám, nevedu kurzy smaltu. Sama kvůli tomu jezdím na několik dní 3x – 4x ročně do Dílny uměleckého smaltu (DUS) ve Frýdlantu nad Ostravicí. Tam pořádají lekce pro uchazeče. Ale techniku smaltu si může zájemce vyzkoušet třeba na hodinách smaltovaného šperku. Je to sice trochu odlišné, ale základ je stejný. V naší republice je dost výtvarníků, kteří se zabývají výrobou smaltovaného šperku – a někteří nabízejí i kurzy.

Sama jsem se takto ke smaltu dostala. Chtěla jsem si vyzkoušet výrobu smaltovaného šperku a na internetu si našla vhodnou nabídku výuky, kterou mi poskytla Magdalena Urbanová v Praze. Akorát šperk je malý a já chtěla dělat větší věci. A tak jsem musela najít, kde mají velkou pec a kde je možnost vytvářet obrazy…

S ohledem na to, že tato technika je obecně málo známá v naší republice, kteří výtvarní umělci ji také používají a kdo patří k pomyslné špičce v tomto oboru v Česku či v cizině?

Smaltované věci (užitkové předměty i šperky) jsou známé již dlouho, přes 3 000 let. Ale obrazům se mnoho lidí nevěnuje. Je to možná tím, že je právě potřeba speciální pec, plechy, smalty. S tím je navíc v dnešní době spojen problém – jediná firma v Čechách vyrábějící technický smalt ukončila činnost.

U nás k pomyslné špičce umělců tvořících se smalty (obrazy, objekty, šperky) patří např. Radka Urbanová, Eva Heřmanská, Olina Francová, Věnceslava Věnina Kolomazníková, Alexandra Horová, Vladislav Mašek, Svatopluk Klimeš, Ivan Houska…

Ze zahraničních umělců jsou to např. Marie-Hélène Amilien (Francie); Annemarie Timmer (Nizozemí); Emma McFarline (Severní Irsko); Stefano Pedonesi (Itálie); Rolf Lindner (Německo); Iwona Bugajska-Bigos (Polsko); Aleksandr Motyljev, Svetlána Tóth (Rusko); Han-Chieh Chuang (Taiwan); Judy Stone, Linda Lundell, Andrew Kuebeck (USA); Emma Gerald (Kanada); Linda Blair (Austrálie) a spousty dalších.

Listopadový sad, smalt. Na další smaltové obrazy Olgy Kuchtové se podívejte do galerie.

Jak vzpomínáte na svoji první výstavu? Kde se konala a jak jste se vnitřně cítila při první prezentaci vlastních prací?

Úplně první výstava byla společná s jinými malíři v Klatovech. Vystavovala jsem olejomalby. Je to jiné než když se člověk prezentuje sám. Při společné expozici se napětí při prezentaci rozmělní mezi všemi.

Svoji první samostatnou výstavu smaltovaných obrazů jsem představila v Modrém domečku v Řevnicích. Jsou to hezké prostory – galerie spojená s kavárnou, kde zaměstnávají osoby se zdravotním znevýhodněním. Atmosféra vernisáže byla příjemná, obsluha milá a přišlo hodně lidí. Byla jsem nervózní. Ale odezva na moje výtvory byl kladná, nervozita opadla a já si zbytek večera hezky užila. Bylo to opravdu pěkné a ráda na tuto akci vzpomínám.

Na kterou výstavu vzpomínáte nejraději a kterou či které byste označila za nejprestižnější?

Hezká výstava byla v Plzni, kam dorazilo hodně mých přátel a někteří bývalí kolegové. To jsem byla také rozrušená a čekala na reakce. Potěšilo mne, že i zde se má díla líbila. Je jiné, když ukazujete své výtvory cizím lidem, a když je představujete známým a kamarádům. Víc vám na tom záleží.

A nejprestižnější? Asi v Kounickém paláci v Praze.

Kromě výtvarného umění se zabýváte také knižní sazbou a grafikou. Jste úspěšnou autorkou mnoha atraktivních knižních obálek. Pro které nakladatele pracujete a jaký typ knižních prací nejčastěji sázíte?

Knižní grafikou se zabývám dvacet let. Deset let jsem byla zaměstnankyní nakladatelství, které vydávalo výukové materiály, deset let pracuji sama na sebe. Od toho se odvíjí i má náplň práce, kdy asi 60 % tvoří grafika a sazba učebnic. Některé z těchto publikací získaly prestižní cenu v soutěži Best European School Book Awards ve Frankfurtu nad Mohanem.

Další činností je sazba a návrhy obálek beletrie, poezie, brožury a katalogy nejen pro různá nakladatelství, ale i pro soukromé osoby a firmy. Většinou jsou to vícestránkové tisky. Dělala jsem i kalendáře nebo karetní hry aj., to je takové zpestření. Grafická práce je různorodá, klienti též.

Neměla jste někdy pokušení nějakou knihu si také napsat, či si připravit např. katalog vlastních prací? Nebo už takový knižní přehled vaší práce existuje?

Knížky pro děti jsem si psala „do šuplíku“ v době, kdy jsem byla na mateřské. Začala jsem obrázkovými leporely pro své miminko, a jak rostlo, měnily se i knížky. Ale nikdy jsem je nevydala a po letech vyšly knížky nebo časopisy s podobnými příběhy, tak jsem to neřešila. Všeobecně knihy miluji, ráda je čtu, listuji si v nich a touha vytvořit nějakou publikaci pro děti stále je. Ale nápady docházejí. Někdy mám pocit, jako kdyby bylo už vše napsáno. Tak uvidíme.

Katalog svých prací připravuji, ale těch výtvarných (pracuji i na webových stránkách, kde budou jak různé obrazy, grafika, tak i výtvarné kurzy). Ke smaltovaným obrazům již existují webové stránky. Ovšem knižní grafika je práce, publikace si prezentuje každý nakladatel sám. Navíc to nejsou autorské věci, většinou plním přání klienta. U grafiky mne prostě nenapadlo dělat vlastní katalog. Ukázku na připravovaný web dám, to jo.

Nyní žijete v Hostomicích na Berounsku. Dlouhá léta jste působila v Plzni. Co vás zavedlo na Berounsko a jsou pro vás krajiny Berounska či Plzeňska také výtvarnou inspirací ve vaší tvorbě, anebo ji hledáte jinde?

V Plzni jsem žila v paneláku, žádná zahrada, jen stísněné prostory. Rozložit si v kuchyni kreslení nebylo dost dobře možné, občas jsem mohla malovat na chodbě. To není nic moc. Na Berounsku pod Brdy jsme si pořídili s manželem dům s velkou zahradou, kde mám i vytoužený ateliér. Nádherný prostor s výhledem do zeleně a kouzelnou atmosférou. Je radost v něm pobývat. A proč Berounsko? Manžel zde sehnal práci. A já grafiku mohu dělat z domova, ze své pracovny.

Protože jsme pod Brdy, inspirace je tu dost. Maluji většinou přírodu (i když ostatním tématům se nebráním), a tak motivů mám na každém kroku požehnaně. Do Plzně se stále vracím za svými přáteli, z města mám i několik návrhů na obrazy. Ale víc mne táhne krajina, z níž beru rovněž energii. Z tohoto důvodu ji i raději ztvárňuji. Ráda jezdím na Šumavu, je nádherná, ale nejhezčí vzpomínky mám spojené s Klenovou a s vesničkou Úboč.

A co vaše rodina? Kráčejí vaši potomci rovněž v uměleckých šlépějích, anebo si jdou zcela jinými a vlastními cestami?

Dcerka malovala již od dětství. Od 6 let navštěvovala ZUŠ v Plzni, studovala na SUPŠ Zámeček obor Užitá malba, pokračovala studiem Didaktické ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara při ZČU a končila vystudováním Učitelství výtvarné výchovy pro střední školy na Fakultě pedagogické. V současné době učí na střední škole, připravuje ilustrace pro svou první knihu a maluje a vystavuje. A musím přiznat, že je lepší než já (úsměv). V roce 2021 měla v Plzni výstavu.

Když někdo bude mít zájem potkat vás naživo při některé z výstav, kde vás v roce 2022 nalezne?

Jsem členkou uskupení „Malinovi žáci“. Nejbližší výstava bude naše společná a je plánovaná na červen 2022 v kostele sv. Víta v Dobřanech a v Galerii Nora v Praze - budou současně. Přes léto (1. 7. – 24. 8.) budu vystavovat v Galerii Sladovna v Žatci. Vzhledem k současné pandemické situaci neuvádím výstavy moc dopředu, protože se vše může změnit - jak už se během uplynulých dvou let několikrát stalo.

Průběžně na svých webových stránkách aktualizuji plánované výstavy, vypisuji je i na FB (Smaltované-obrazy Kuchtová Olga) a samozřejmě rozesílám pozvánky.

A jaké jsou vaše osobní či profesní plány do budoucna?

Určitě dál jezdit tvořit smaltované obrazy do Frýdlantu, zdokonalovat se v malování, možná napsat a ilustrovat knihu. Samozřejmě vystavovat smalty a tím dostávat do povědomí lidí tuto techniku.

A stále získávat grafické zakázky k vytváření zajímavých publikací…

Vložil: Radovan Lovčí