Putování za hořovickými anděly, kteří v dějinami znásilněném zámku plnili dětem přání. Český poutník
14.12.2019
Foto: René Flášar
Popisek: Andělé vystupují z mlhy, dětem se tají dech
FOTOGALERIE Při dnešním putování jsem se na chvíli cítil jako v nebi. Všude jsem potkával spoustu krásných andělů, kteří plnili dětem, a možná i dospělým, jejich vánoční přání. Zavítal jsem totiž na tradiční Andělské zvonění na zámek v Hořicích.
K hořickému zámku mě od vlakového nádraží přivádí modrá a následně zelená turistická značka. Nejdříve procházím kolem Lázeňského rybníka, kde hodím zbytek svačiny hladovým kachnám, pak musím přejít rušnou silnici, která je ale opatřena dobře viditelným a osvíceným přechodem pro chodce. Minu místní potok a po Zámecké a Hradební ulici dojdu ke Starému zámku.
Gotické sídlo se stalo zámkem
Tento zámek vznikl renesanční úpravou původního gotického sídla koncem 15. století. V době, kdy byl opodál postaven nový zámek, přestal plnit funkci šlechtického sídla a sloužil už pouze jako zázemí pro správu panství.
Jedná se stavebně o prostou dvoupatrovou budovu ve tvaru písmene U s mansardovou střechou. Fasády jsou jednoduché bez vnitřního členění. V areálu Starého zámku se v současnosti nachází Muzeum Hořovicka, Galerie Starý zámek, Turistické a městské informační centrum a Městská knihovna.
Historie a andělé
Nový zámek stojí prakticky naproti tomu starému. Svůj vnější barokní vzhled získal hned při svém vzniku na počátku 18. století, ovšem původní vybavení interiérů bylo v polovině 19. století vystřídáno empírovým. Nádhernou výzdobou oslňuje Slavíkův sál, pojmenovaný podle významného houslisty Josefa Slavíka, který v Hořovicích prožil dětství.
K prohlídce zámku máte možnost vybrat si ze tří okruhů. Při jejich procházení spatříte reprezentační prostory i soukromá apartmá, včetně oválné knihovny nebo loveckého salonu s tapetami s loveckými výjevy. Každý okruh vám představí kus historie zámku a jejich obyvatel.
V sobotu 7. prosince ale zámek patřil hlavně andělům. Všude jich bylo plno, aby splnili vánoční přání všem dětem, které se na zámek v tento den přišly podívat. Hned při vstupu si mohly děti vyrobit přání Ježíškovi, která pak v prvním poschodí předaly andělům, aby je nebeskou poštou přeposlali do povolaných rukou. Letošní andělské zvonění už nestihnete, na hořický zámek se ale můžete vypravit na speciální adventní prohlídky. Zámek je pro vás otevřen ještě tuto sobotu a neděli od 10 do 14 hodin.
Majitelé zámku se stali nepřáteli státu
Než zámek opustím, připomenu si ještě jeho novodobější historii, která je poučná, aby si člověk uvědomil, jak se časy mění a jak nic není stálého a jistého. Posledním majitelem zámku byl hrabě Jindřich ze Schaumburgu s rodinou. V době 2. světové války pobývala na zámku již jen část rodiny, hraběnka Fuggerová a jeden ze synů – Leopold. Jindřich narukoval do Wehrmachtu již po anšlusu Rakouska (březen 1938) a bojoval v německé armádě do roku 1942, kdy v Tunisku padl do amerického zajetí. Do Hořovic se již nikdy nevrátil. Těsně před koncem války, 3. ledna 1945, byl zajat gestapem také Leopold a za údajnou urážku říšského tiskového místa byl internován do Kladna. Ve vazbě zůstal do 2. dubna 1945 a poslední týdny války strávil spolu s matkou v Hořovicích. Bezprostředně po ukončení války setrvávala hraběnka se svým synem v domácím vězení. Poté, co se jí podařilo prokázat rakouskou státní příslušnost, byli odvezeni do Vídně, kde se setkali se zbytkem rodiny. Do Hořovic se poslední majitelé již nikdy nevrátili.
Vybavení zámku se stalo válečnou kořistí
Na základě dekretu číslo 7 vydaného prezidentem ČSR Edvardem Benešem 19. května 1945 byl areál hořovického zámku 30. června 1945 zestátněn a dán pod správu národního správce. Jindřich ze Schaumburgu byl označen za Němce a nepřítele československého lidu. Na začátku května 1945 byla část zámecké budovy zabrána jako nemocnice. Ta byla však již 6. června vystěhována na příkaz oddílu Rudé armády, který zde pobýval do 28. června. V tomto období byla značná část inventáře i výzdoby interiérů poničena a mnoho věcí bylo Rudou armádou zabráno a odvezeno jako válečná kořist. Další kořist zabral další ruský oddíl, který přijel na zámek 30. června. Po odjezdu ruských vojáků zámek připadl městu Hořovice. Přesná inventarizace majetku je ovšem známa až z 2. července 1946, kdy soupis čítal již jen 2241 předmětů. Chybějící část inventáře byla rozkradena či zničena. V budově zámku byl umístěn poštovní úřad a ve zbývajících místnostech bylo uloženo zařízení učitelského ústavu a část inventáře.
V roce 2002 byl areál státního zámku Hořovice vyhlášen Národní kulturní památkou. Zámek spravuje Národní památkový ústav. Více se o zámku dozvíte ZDE.
Kostel Nejsvětější Trojice
Po opuštění zámku mám do odjezdu vlaku ještě necelou hodinu čas. Zastavuji se proto na Palackého náměstí u kostela Nejsvětější Trojice. Barokní stavba z roku 1674, vystavěl řád theatinů. Vybavený a vysvěcený byl svatostánek v roce 1697. Hlavní oltář pochází z roku 1725 a je zdobený obrazem Panny Marie se čtrnácti svatými pomocníky.
Za kostelem se ještě nachází kaple Panny Marie Loretánské. Kaple byla založena roku 1685 z iniciativy předního člena katolické šlechty Bernarda Ignáce hraběte Bořity z Martinic. Postavena byla v letech 1685-1690 jeho dcerou Terezii Františkou, manželkou hraběte Jana Františka z Vrbna.
U kostela mé dnešní putování končí a modrá značka mě následně dovádí zpět k vlakovému nádraží.

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: René Flášar