Za prvním českým poustevníkem: Svatý Jan pod Skalou. A za trampy v Srbsku... Český poutník
01.04.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Poutník se vypravil i k místním lomům
FOTOGALERIE Na první jarní výlet mířím do Srbska, ale nebojte, na Balkán se nevydám. Cíl dnešní cesty leží jen pár desítek kilometrů od hlavního města. Zvu vás na romantickou cestu z Vráže u Berouna, přes obec Svatý Jan pod Skalou do obce Srbsko.
Ze smíchovského nádraží mě do Vráže přiváží lokálka po 45 minutách poklidné jízdy. Společně se mnou vystupuje i většina cestujících. Je jasné, že míří stejným směrem jako já. Zatímco oni se vydávají rovnou ke „Svatému Jánu", já se ještě chvíli zdržuji ve Vráži.
Na hřbitov přes dálnici
Dominantou vesnice, kterou trochu nešťastně obepíná dálnice na Plzeň, je kostel svatého Bartoloměje z první poloviny 14. století. Dočkal se dvojí přestavby a současnou podobu získal v roce 1907. Nejkrásnější pohled na obec je z místního hřbitova, na němž má hrob i operní pěvkyně Marta Krásová. Škoda jen, že mezi obcí a hřbitovem vede již zmiňovaná dálnice.
Káva z vody od Svatého Jana
Vydávám se po modré značce ke Svatému Janu pod Skalou. Vstupuji do mladého bukového lesa, z něhož vyjdu prakticky až na začátku turisticky hojně vyhledávané lokality. První písemná zmínka o Svatém Janu pochází z roku 1037. Podle pověsti však měl být prvním zdejším „obyvatelem" poustevník Svatý Ivan. Mezi zdejšími skalami se údajně pohyboval už koncem 9. století.
Ve Svatém Janu je nyní k vidění pseudogotická kaple svatého Maxmiliána, která vznikla v letech 1847 až 1849, kostel svatého Jana Křtitele a barokní benediktinský klášter. Po jeho zrušení tu byla škola, chudobinec a věznice. Dnes je zde uznávaná církevní pedagogická škola.
Zajímavostí je také pod kostelem ukrytá jeskyně, kde měl podle legendy přežívat první poustevník v Čechách. Z jeskyně vyvěrá pramen s údajně léčivou vodou. „Jezdíme pro ni každých čtrnáct dnů. Doma z ní vaříme čaj a kávu, které mají úplně jinou chuť, než když použijeme vodu z kohoutku," říká mi Milan z nedalekého Srbska.
Kříž do nebe
Vynechat nemůžu ani výšlap na skálu, která se za klášterem vypíná do výšky 160 metrů. Zpočátku jde všechno hladce. Potíž nastává před prudkým stoupáním na přírodně-dřevěném schodišti. Po mírném dešti, který skropil krajinu předešlou noc, se z cesty stalo nebezpečné bahnité kluziště. Nakonec se ale živ a zdráv ocitám na vrcholu u dřevěného kříže. Otevírá se přede mnou úchvatný pohled do krajiny. Stačí ale jedno špatné našlápnutí a tato cesta by byla i mou poslední. Na vrcholu totiž není téměř žádné zábradlí. A to které zde je, slouží turistům pro zanechání svého zámku, jako pouto s tímto úchvatným místem.
Solvayovy lomy
Vracím se k rozcestníku pod vrcholem a vydávám se na prohlídku Solvayových lomů, skanzenu těžby vápence v místním lomu Paraple. V létě bych se po zdejší naučné stezce mohl projet úzkorozchodným vláčkem, v březnu ale musím pěšky. Návštěva skanzenu přesto stojí za to. Dozvídám se něco o historii těžby vápence, ale také o horninách v okolí. Zatímco na vrchol skály bych se své děti vzít bál, tato místa by pro ně naopak byla oázou. „Takže někdy v létě na viděnou," loučím se se zdejším areálem a mířím zpět do „nížin".
Ve Svatém Janu pod Skalou se ještě na okamžik zastavuji v Obecním muzeu, které se nachází v budově bývalé školy a dokumentuje historii obce. Naproti muzea je ekoporadna, kde prozradí vše nejen o místních rostlinách, ale také poradí, jak žít v souladu s přírodou a být ohleduplný k sobě i svému okolí.
Všude samá jeskyně
Ze Svatého Jana směřuji do vísky Hostim a dále přes přírodní rezervaci Karlštejn do obce Srbsko. Na geologické naučné stezce míjím několik lomů a mezi stromy jsou vidět zbytky těžních staveb. Za osadou V Kozle pokračuje stezka podél Berounky až do cíle mé dnešní cesty – Srbska.
Vodácká a trempská obec Srbsko je prvně zmiňována v roce 1428. V minulosti se i zde intenzivně těžil vápenec, takže je v okolí řada lomů a nepřístupných jeskyň. Největší z nich je Barrandova jeskyně, která je dlouhá 120 a hluboká 45 metrů. Na průzkum Srbska se ale vydám až někdy příště, dnes už své putování končím na místním vlakové zastávce, odkud se nechám vlakem City Elefant odvézt ke svému domovu.
Vložil: René Flášar