Věra Martinová o ztracené lásce, těžkých depresích, bouračce, rakovině a totálním selhání organismu… První dáma české country jela jako stroj, neuměla zastavit, nechtělo se jí žít: Duše bolí, říká

Foto: ČT

Popisek: Věra Martinová bydlívala v Praze v Nuslích, pak se ale přestěhovala do Černošic u Prahy.

Před deseti lety vyprávěla první dáma české country ve 13. komnatě na ČT o tom, jak jí život změnila těžká autonehoda. Po té jí na tváři i na duši zůstaly jizvy. Populární zpěvačka asi netušila, co všechno ji ještě čeká. V posledních letech jí stíhala nemoc za nemocí - až nyní ale dospěla k tomu, proč tělo přestává poslouchat a snaží se to řešit. S novým mužem po boku.

Před několika lety prodělala rakovinu prsu. Nastoupila do nemocnice na operaci, ale hned zas jela dál. „Kvůli rakovině jsem zrušila jen dva koncerty, jinak jsem jela na plno. Zachránilo mě, že jsem jela dál a neměla čas přemýšlet,“ říká zpěvačka v pokračování své 13. komnaty. Tělo ale nedostalo možnost si odpočinout. „Měla jsem strašlivé bolesti zad. Vychýlený obratel, zkoušela jsem to řešit, bylo mi řečeno, že jinak než fyzioterapií to řešit nejde - a že jediné definitivní řešení je operace.“

Tělo to nedávalo

Dostala kontakt na Květoslava Zmrhala, pražského fyzioterapeuta. Ten ale zjistil, že problém je hlubší než bolavá záda. „Emoční problémy způsobují problémy se svaly, když je člověk stažený, projeví se to na těle,“ říká fyzioterapeut. Navrhnul zpěvačce i automatickou kresbu, aby zjistil, jak je na tom psychicky. Ukázalo se, že už několik let jede jako stroj, automaticky. Že nedokáže zastavit.

Multiorgánové selhání

A v roce 2015 však všechny potíže vyvrcholily. Byl to pro ni, jak sama říká, pekelný rok. To, čím si prošla, medicína nazývá “multiorgánové selhání”. „Ocitla jsem se v nemocnici se zápalem plic a zánětem žlučníku, bylo to peklo. Infekce prý často přejde přes bránici do žlučníku, imunita byla v háji. Jenže hlava si pořád jela svoje: Zrušit koncert? To přece nemůžu.  Já jsem stresař, měla jsem za sebou náročné období. V prosinci náročné vánoční turné, 36 koncertů během 33 dnů. Myslela jsem si, že si odpočinu na Bali, ale nebyl to dobrý nápad, přechod ze zimy do vedra a naopak a časový posun. No a do toho jsem dávala dohromady novou kapelu. Když jsem pak měla konečně volno, tělo mělo dost a druhý den jsem dostala horečky a bylo.“

Měla jsem o mamku strach, říká dcera

„Měla jsem o mamku velký strach,“ říká její dcera Anežka. „Ona neumí odpočívat, je moc zodpovědná, stará se o všechny kolem, ale o sebe ne.“ Lékaři jí naordinovali volno. „Ani po porodu jsem nebyla tak dlouho doma,“ vzpomíná Věra. Byla na chalupě, chodila do přírody, bylo nutno posilovat imunitní systém. Zdálo by se, že se dává do kupy. Na čtyři měsíce se uzavřela před světem. A přišly těžké deprese, se kterými bojovala už kdysi dávno. „Nic jsem nedělala, nebyla na to zvyklá, zabývala jsem se věcmi, nad kterými normálně nemá čas přemýšlet. Měla jsem panické ataky i chuť nežít. To bylo strašné. Takže jsem se pokorně vrátila k paní doktorce přes hlavu a nechala si napsat antidepresiva.“

Rozvod po čtvrt století

Během téhle těžké doby se rozešla i s manželem Jaroslavem. „My jsme s Jardou zůstali přáteli a možná právě proto jsem odešla. Je to těžké, byli jsme spolu pětadvacet let a z toho většinu času jsme spolu trávili dvacet čtyři hodin denně. To je, jak když jsou spolu jiné páry sedmdesát let. A mě po první velké nemoci došlo, že život se má žít a ne jen dožívat. Se mnou není jednoduché žít, není to jen jeho chyba. Beru to pozitivně, člověk má právo žít na plno a umožnit to i tomu druhému,“ komentuje konec dlouhého manželství. Pozitivně ho vnímá i dcera Anežka: „Ono už to trvalo dlouhou dobu, vázla komunikace. Rozchod mě nepřekvapil, vlastně se mi spíš ulevilo. Doma byla hustá atmosféra. Oba mají dost prostoru najít k sobě cestu skrz přátelství. Oba mají nové partnery a je jim dobře.“

Učím se myslet na jednu věc

Ano, Věra má nového přítele. Je jím fyzioterapeut Květoslav, který jí pomáhá dát se do kupy fyzicky i psychicky. A zpěvačka se opravdu snaží. „Já jsem dřív byla šílenej chaotik, prala jsem, uklízela, do toho cvičila na kytaru a běhala po domě. Teď se učím myslet na jednu věc a uklidnit se. Věruno, uklidni se,“ říká sama sobě s úsměvem.

Po půlroční pauze znovu jede naplno. „Zjistila jsem, že bez toho nemůžu být. Bez hraní, zpívání, bez publika. Antidepresiva, fyzioterapie a přírodní léčba dohromady zabraly. Nemůžu říct, že by mě to nějak převychovalo, je to běh na dlouhou trať. Duše bolí, když se ji snažíte uzdravovat. Je to jako se svaly, když lezete na hory, taky musíte předem trénovat,“ uzavírá Věra. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová