Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

V dětství mu říkali Tlustý Rus, v USA ho zatkli za ohrožení státu, hrál s Henrym Fondou. Absurdní životní kotrmelce legendárního Voskovce... Tajnosti slavných

10.06.2015
V dětství mu říkali Tlustý Rus, v USA ho zatkli za ohrožení státu, hrál s Henrym Fondou. Absurdní životní kotrmelce legendárního Voskovce... Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Legendární komik Jiří Voskovec

Před nacisty raději emigroval kvůli údajnému židovskému původu, Američané však jeho humoru nerozuměli. Dokonce ho zatkli za sympatie ke komunismu. Proč život ‘toho hubeného‘ z legendární dvojice V & W připomínal jeden velký Absurdistán?

Avantgardní dramatik a básník, divadelní a filmový herec a režisér, spolutvůrce Osvobozeného divadla a nepostradatelná ‘půlka’ legendární komické dvojice V&W, k nimž neodmyslitelně patřil i geniální hudební skladatel Jaroslav Ježek. Ze stejného důvodu, proč je obyčejní lidé zbožňovali, nemohla jim prvorepubliková buržoazie přijít na jméno – poukazovali totiž na společenské nešvary. Za války museli uprchnout před nacisty, po osvobození se však nastálo vrátil do vlasti jenom jeden. Jiří Voskovec zůstal stejně jako Ježek navždy za ‘velkou louží‘, na růžích tam však rozhodně ustláno neměl.

Malý Tlustý Rus

Otec Jiřího Voskovce Vilém Wachsmann emigroval koncem 19. století do Ruska, kde byl kapelníkem v Česlovenských legiích. V roce 1905 se vrátil, pracoval na ruském konzulátu v Praze a za první světové války začal používat počeštěné jméno Václav Voskovec. Toto příjmení pak používal i jeho syn, který se narodil 19. června 1905 v Sázavě a umělecké geny zdědil nejen po otci-muzikantovi. Jeho dědečkem z matčiny strany byl známý český malíř Soběslav Pinkas.

 Voskovec a Werich původně studovali práva

Voskovec a Werich původně studovali práva

Kvůli otcovu působení v Rusku mu spolužáci přezdívali Tlustý Rus a na tuto poněkud netradiční přezdívku vzpomínal kdysi i Jan Werich, jenž se setkal poprvé se svým budoucím tvůrčím partnerem již tenkrát. „Bylo nám oběma asi osm nebo devět let a dodnes si detailně pamatuji na naše první setkání. Bylo to cestou ze školy, na rohu Panské ulice a Příkopů. Ten tlustý chlapec měl černé vlasy a černé oči a byl to Voskovec,“ zavzpomínal o desetiletí později na seznámení, které vůbec nenaznačovalo, že se z nich stanou nejlepší celoživotní přátelé.

Z práv zběhl k divadlu

Nejprve studoval gymnázium v Praze, maturoval však již na Lycée Carnot ve francouzském Dijonu, což významně přispělo k jeho budoucímu uměleckému rozletu. V Paříži se totiž sblížil s českým malířem Josefem Šímou, který ho uvedl do moderního francouzského umění. Po návratu z Francie se rozhodl studovat práva na Karlově univerzitě, ale od počátku 20. let se věnoval především kulturní činnosti.

Plakát Osvobozeného divadla

Plakát Osvobozeného divadla

Jeho první spoluprací se spolužákem z právnické fakulty Janem Werichem se stal výroční večírek Spolku bývalých žáků francouzských lyceí. Během pouhých tří týdnů připravili pásmo scének, písní a dialogů s názvem Vest pocket revue, které sklidilo obrovský ohlas a nakonec se dočkalo 208 repríz. Díky tomu pochopili, že jsou nejspíš osudem předurčeni k roli ‘komediantů‘. Úspěch způsobil, že oba přerušili vysokoškolská studia a naplno se začali věnovat divadlu.

Zrodil se unikát V&W

Na podzim roku 1927 se stali členy Osvobozeného divadla a během sezony 1928-1929 zkusili uvést několik vlastních her. V jejich vystoupeních nebyla tradice veseloherních bulvárních divadel, ale mnohem víc klaunské buffonerie, staroitalské improvizované frašky a poezie cirkusové manéže. Werich usiloval o poetickou komiku, inspirovanou herectvím Chaplina, Friga a Lloyda, a již ve Vest pocket revue vytvořil základní podobu svého hereckého typu. Stal se svému podsaditému zevnějšku odpovídajícím, zemitějším, ale někdy moudřejším klaunem, jehož logickým protějškem byl chytrý, vtipný a krásný klaun Voskovec.

Nezapomenutelná dvojice, kterou buď lidé milovali, nebo nenáviděli

Nezapomenutelná dvojice, kterou buď lidé milovali, nebo nenáviděli. Nic mezitím.

Ve svých hrách byli ústředními postavami, které se pletou do děje konkrétní hry a často hodnotí jednání ostatních postav. Zrodily se tak jejich charakteristické 'forbíny', výstupy před oponou, kde ve vtipných dialozích komentovali různé aktuální mimodivadelní události. Na scéně Osvobozeného divadla Voskovec s Werichem vytvořili autorský tým, který doplnili o hudebního skladatele Jaroslava Ježka, jenž vytvořil hudbu a písňový doprovod k naprosté většině her V&W. „Jistě, naše intelekty a temperamenty byly různé, ale jakýmsi nepochopitelným procesem se dokonale doplňovaly v něco, co nebylo ani Janovo ani moje, ale naše. Dvě rovnoběžné kolejnice z různých kovů, mířící a zatáčející stejným směrem. Říkali jsme tomu svět V&W,“ popsal později jejich vztah Voskovec.

Nerovný boj s nastupujícím nacismem

Ve svých hrách V&W otevřeně poukazovali na sociální problémy a nebezpečí nacismu, takže pravidelně čelili problémům s cenzurou, či dokonce otevřeným konfliktům s příznivci Adolfa Hitlera. Když pak pronacistický tisk Voskovce otevřeně označil za Žida, rozhodl se emigrovat, přestože se později při povinném prokazování rasového původu za protektorátu mezi jeho předky žádný Žid nenašel. Odjel do Paříže a krátce nato do Spojených států, kam za ním počátkem roku 1939 dorazili i Werich s Ježkem. Snažili se prorazit i tam, jenže se jim nedařilo, tamní krajané totiž jejich humoru nerozuměli. Až koncem války se jim podařilo prosadit se na Broadwayi.

Slavné trio z Osvobozeného divadla (zleva) Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek

Slavné trio z Osvobozeného divadla (zleva) Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek

V září 1945 se do vlasti vrátil pouze Werich, Voskovec ještě zůstal v USA. Právě byl totiž v rozvodovém řízení se svou první ženou s Madelaine Main, a tak do Prahy dorazil až v červnu 1946, již se svou druhou ženou, divadelní herečkou Anne Gerlette, s níž žil až do její smrti v roce 1958 a měl s ní dvě dcery. S Werichem obnovili Osvobozené divadlo, poválečná atmosféra v Československu ho však deprimovala a po nástupu komunistů k moci se rozhodl odejít raději do Paříže, kde pracoval jako úředník v sekretariátu UNESCO a s manželkou založil ve francouzské metropoli Americké divadlo.

Za velkou louží ho zpočátku nechtěli

To, kvůli čemu odešel z vlasti, se mu za velkou louží paradoxně vymstilo, Američané mu totiž nechuť k novému společenskému řádu ve střední Evropě nevěřili. Podruhé přijel do USA 16. května 1950, aby se zde natrvalo usadil. Byla to již jeho pátá návštěva země a k získání občanství mu zbývalo pouze několik posledních formalit. Jenže rutinní kontrola imigračních úředníků nabrala nečekaný spád. V roce 1951 byl zatčen pro podezření ze sympatizování s komunismem a z toho vyplývající ohrožení vnitřní bezpečnosti USA. Musel se vyrovnat s tím, jak byly interpretovány jeho filmy ze 30. let, o nichž si někteří mysleli, že propagují komunismus, například slavný film Hej rup!, a jedenáct měsíců byl internován na Ellis Islande. Propustili ho až poté, co se za něj zaručili dva významní představitelé antikomunistického exilu.

S Janem Werichem ve Vídni v roce 1974

S Janem Werichem ve Vídni v roce 1974

Medializace případu mu však pomohla a prorazil nejen na Broadwayi, ale také v samotném Hollywoodu. Jeho nejslavnějším filmem je drama Dvanáct rozhněvaných mužů, v němž si zahrál mimo jiné i s legendárním Henry Fondou. V roce 1955 konečně dostal George Voskovec americké občanství a stal se velmi uznávaným hercem, bohužel ale spíš mezi kolegy než v očích diváků. Po smrti Anne nejprve zaháněl smutek prací, nakonec se ale přece jen oženil ještě potřetí, v roce 1961 si vzal Christine McKeown. Poslední rok prožil v Kalifornii, kde prodělal léčbu rakoviny plic. Krutou ránu mu v roce 1980 zasadila smrt Jana Wericha. „Jan zemřel a velká část mě zemřela s ním. Bylo by to břemeno k neutáhnutí, vláčet s sebou vlastní částečnou mrtvolu. Ten kus mě, který s Janem zemřel, je vyvážený kusem Jana, které ve mně dále žije. Alespoň na tu chvíli, co tu budu,“ prohlásil. Zemřel o pouhých osm měsíců později na srdeční záchvat, 1. července 1981 v Pear Blossom.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace