Putování krajem lesních jezírek a kousek historie bojovných Husitů... Český poutník

24.03.2019

Foto: René Flášar

Popisek: Kostel svatého Havla v Oldřichovci

FOTOGALERIE Na první jarní výšlap letošního roku se společně vydáme na Voticko, které leží na pomezí středních a jižních Čech. Projdeme se z Oldřichovce do městyse Neustupov. Čeká na nás osamocený kotel svatého Havla, televizní vysílač, lesy s jezírky a malebná krajina. Oldřichovec je malá vesnička při hlavní silnici číslo tři, která spojuje Benešovsko s Táborskem. Řidiči ji možná budou znát podle motorestu, který stojí hned u hlavní silnice. Naproti němu je autobusová zastávka, kde náš výlet začíná.

Oldřichovec sestává z deseti stavení a jednoho romantického kostelíka se hřbitovem. Z obecních stránek Smilkova, pod nějž Oldřichovec spadá, se dozvídám, že první zmínka o vsi je z roku 1360. Roku 1388 jsou jako majitelé Oldřichovce zmiňováni Leopold, Oldřich a Zbyněk z Buchova. Zbyněk z Buchova se stal hlasatelem Husova učení a jako husitský hejtman se zúčastnil založení Tábora roku 1420 a všech válečných výprav. Od roku 1520 patřil Oldřichovec k Neustupovu. Roku 1589 jej prodala Eva Kaplířová ze Slavkova Oldřichu Bernardovi Hodějovskému z Hodějova a na Chotěticích a Oldřichovec připadl k Chotěticím. Od roku 1599 náleží ke Smilkovu.

Zapomenutý kostelík a moderní televizní věž

Kostel na Oldřichovci je poprvé připomínán v roce 1350, jako farní kostel svatého Havla v děkanátu Vltavském. Svoji současnou podobu dostal kostelík v roce 1897. Presbitář pochází z první poloviny 14. století. Z vesnice vede ke kostelíku pouze polní cesta, odbočit z hlavní turistické trasy se ale rozhodně vyplatí. Polozapomenutý kostelík působí romantickým a uklidňujícím dojmem. Jedinou vadou je hluk z blízké silnice, který je v Oldřichovci všudypřítomný.

Z modré turistické značky je dobré pak sejít ještě jednou a vydat se po lesní cestě k vysílači na kopci Mezivrata. Jak se píše v odborné literatuře, jde o výrazný strukturní hřbet z moldanubických kvarcitů, jejichž výchozy vytvářejí skalní tvary. Vrchol je zalesněný. Rostou zde smrky, buky a místy jedle. Dominantou celého vrchu pak je nepřístupný televizní vysílač.

Krajina lesních jezírek

Od něj se zarostlou lesní pěšinou vracíme na modrou značku a pokračujeme lesem směrem k Neustupovu. Zdejší les je zajímavý svým vlhkým vzduchem, který způsobují četná malá jezírka s průzračnou vodou. Celkem jsem jich při cestě napočítal šest.

Do zámku se v Neustupově nepodíváte

Poslední část cesty k městysu Neustupov vede polní cestou a po silničce třetí třídy. Dominantou Neustupova je zámek postavený v 17. století. V 19. století se dočkal novogotické přestavby. Jde o patrovou dvoukřídlou budovu s arkádou ve vstupním křídle a novější polygonální patrovou vížkou na nároží severního průčelí. Bohužel zámek si můžeme prohlédnout pouze z náměstí nebo od kostela, samotná historická stavba není veřejnosti přístupná. Sídlí v ní pražská obchodní společnost.

Kostel s rokokovým oltářem a barokní kazatelnou

V sousedství zámku se nachází kostel nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o románskou stavbu vybudovanou ve dvou obdobích - západní část je z 11. století, východní část ze 13. století. V 16. století byl kostel stavebně upraven a v roce 1757 k němu byla přistavěna sakristie s kaplí Panny Marie. Interiér zdobí rokokový hlavní oltář, barokní kazatelna a křtitelnice z roku 1611.

Stará škola připomíná zašlé časy…

Na náměstí je také pomník padlým v I. Světové válce a v dolní části stavba staré školy. Ta byla vybudována v roce 1857. V roce 1893 se dočkala první přístavby a získala 6 tříd. V roce 1936 pak proběhla druhá stavební úprava, kdy byla přistavěna škola měšťanská. Fasáda domu nese Riegrovo heslo „Osvětou ke svobodě“. Pro nedostatek žáků byla ale v roce 1985 škola zrušena. Dnes budova patří Národnímu muzeu.

A právě u bývalé vzdělávací instituce naše dnešní putování končí. Užívejte jarních dnů a mějte se rádi!