K zřícenině hradu, který uchvátil i básníka Karla Hynka Máchu. Český poutník
10.02.2019
Foto: René Flášar
Popisek: Zřícenina hradu Kožlí
FOTOGALERIE Na dnešní nedělní výšlap se společně vydáme na zříceninu hradu Kožlí, která leží nedaleko Benešova a obdivoval ji známý český básník Karel Hynek Mácha. Naše výprava začíná na autobusové zastávce Václavice, Vatěkov, pod Chlumem. Zde je mimo zastávky také malé parkoviště, kde je možné nechat svého čtyřkolového služebníka.
Po ujití šesti stovek metrů se ocitáme u červené značky. Jedna její větev vede dál po asfaltové cestě, druhá míří lesem vzhůru do kopce. My volíme stoupání mezi stromy, které je opravdu místy hodně prudké a musím se přiznat, že mi dalo hodně zabrat. Nejtěžší ze všeho bylo udržet se na zmrzlém sněhu a nesjet po zadní partii těla zpět k výchozímu bodu…
Odpočinek bez rumu
Přibližně po patnácti minutách se před námi les rozestoupil a stojíme na louce. Červená značka nás pak při okraji lesa dovádí až k prvnímu zastavení. Tím je Pomník lesníka Františka Rady a odpočinkový altán s vyhlídkou na Konopiště. Kocháme se a pijeme horký čaj bez rumu, na výletě jsem se svými dvěma syny, a ti si na pravý výletnický nápoj musí ještě chvíli počkat. Po malém odpočinku se vydáváme napříč loukou k lesní cestě, která nás kolem bažantnice dovede až k mlýnu Kožlí, kde se opět napojíme na červenou značku.
Mlýn z roku 1759
Mlýn Kožlí stál na tomto místě již v roce 1759, kdy je v archivech první zmínka o jeho prodeji. „Dle zápisu ze dne 2. června koupil tehdy tento mlýn od důchodu Františka, Václava hraběte z Vrtby Matěj Paris za 340 zlatých rýnských. Té doby byl tento mlýn o jednom složení a nalézala se v něm stoupa. Ku mlýnu tomuto patřilo 6 strychů 2 věrtele 2 2/3 urbálních polí,“ píše se v kronice mlýna.
V dnešní době už vypadá mlýn úplně jinak, než tomu bylo při jeho vzniku a v nedávné době prošel zdařilou rekonstrukcí. Je ale v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. Obdivovat jeho krásu je tak možné pouze zvenčí.
Krkolomné stoupání bude odměněno
Od mlýna je to již jen kousek pod zříceninu hradu Kožlí. Zde můžete posedět v altánu a přečíst si pár zajímavostí o hradu. Pokud se ale chcete podívat ke zbytkům jeho zdí, musíte se pustit do krkolomného stoupání. Po pár desítkách metrů ale budete odměněni nejen tím, že stanete v místech, kde od roku 1300 stával hrad, ale i krásnými výhledy do údolí pod vámi.
Než se vydáme na zpáteční cestu, pořizujeme si společné foto a pátráme v mobilu po informacích o historii hradu. Zjišťujeme, že hrad byl postaven kolem roku 1300 v sevřeném údolí Janovického potoka nedaleko starobylé osady Vladislavice (nyní Václavice).
Dobrovolníci zachraňují hrad
„Na ostrohu se zachovalo větší předhradí na severovýchodě a menší vnitřní hrad na jihozápadě. Mezi oběma stavbami byl hluboký příkop vylámaný ve skále a patrně přepažený padacím mostem, přes nějž se vcházelo do čtyřhranné vstupní věže. Obdélníkový prostor vnitřního hradu byl na třech stranách obklopen parkánem, po bocích základů vstupní věže jsou zbytky zříceného zdiva vedlejších budov. Obdélníkové nádvoří o rozměrech asi 12 x 21 m bylo na delších stranách chráněno vysokými hradebními zdmi a na užších stranách uzavřeno obytnými křídly,“ dozvídáme se ze stránek hradu Kožlíwww.hradkozli.cz. Stránky provozují dobrovolníci, kteří se snaží o záchranu této památky a pořádají na ní rozličné společenské i kulturní akce.
Kdy došlo k zániku hradu není přesně známo, jisté však je, že ještě na počátku 40. let 20. století zde stály mohutné zbytky hradebních zdí. V dalších letech ale došlo na několika místech k jejich zřícení, až nakonec zbyla jen část nad Janovickým potokem.
Mácha na hrad!
Podle dochovaných záznamů, navštívil hrad Kožlí i mladý básník Karel Hynek Mácha, který si zdejší zříceninu také nakreslil. Jeho uchvácení zdejší krajinou plně chápeme, ani nám se odtud nechce příliš odcházet. Přeji Vám krásné zimní dny, pevné boty na cestách a správný nápoj v termoskách! P.S. Mácha by asi z mého rýmování omdlel hrůzou, ale snad mi odpustí… Tak putování zdar!

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: René Flášar