Rád pařil s Menšíkem, oženil se dvakrát, tu pravou ale nenašel. A tak syna vychoval sám. Tajnosti slavných
04.04.2018
Foto: repro/archiv NBA
Popisek: Lubomír Kostelka ve své jediné velké hlavní roli, ve filmu Případ pro začínajícího kata
Rozhodně má nárok na titul herecký rekordman, nezdolný optimista má totiž na kontě několik stovek rolí. „Víc nocí jsem neprospal, než prospal,“ přiznává někdejší vyhlášený bohém. Dnes už má na krku devět křížků a žije sám, kdyby ale tu pravou konečně potkal, určitě by si ještě dal říct.
Mimořádně výrazný filmový i divadelní herec Lubomír Kostelka je známý především jako představitel komických rolí, zejména ve spojení s Vladimírem Menšíkem. Koneckonců byli dlouholetí kamarádi a táhli to spolu ve dne v noci již od dob studií. I když nad ním již několikrát lékaři lámali hůl, vždycky se znovu dokázal vzchopit. Minulý víkend oslavil jednadevadesáté narozeniny, již čtyři roky si sám vaří, pere, uklízí… a hlavně na všem vždycky dokáže najít něco dobrého.
Ládin a Lubin
Narodil se 31. března 1927 v Přerově, kde jeho otec pracoval jako strojvedoucí u dráhy. Měl ještě o dva roky mladšího bratra, který se stal později stavařem. Oba vyrostli v klasickém prvorepublikovém modelu rodiny. Doma velel tvrdý, přísný a nekompromisní tatínek, jemná a laskavá maminka, která prožila celý život v domácnosti, byla jeho pravým opakem. Vášnivě hrála ochotnické divadlo, takže možná právě po ní zdědil Lubomír herecké geny. Ještě před druhou světovou válkou nastoupil na obchodní akademii, v roce 1942 z ní ale byl vyloučen, a tak se vyučil elektrikářem a poté začal studovat v Brně elektrotechnickou průmyslovku. A právě v moravské metropoli potkal Vladimíra Menšíka, jenž studoval strojní průmyslovku, a stali se kamarády na celý život. Tenkrát se zrodila proslulá dvojka Ládin a Lubin, která velmi ráda prolévala hrdla dobrým vínkem a proslula bohémským životem. „S Láďou Menšíkem jsme měli rádi legraci, pivínko, vínečko a samozřejmě slivovici, hruškovici, meruňkovici, to nás oblažovalo. Víc nocí jsem neprospal, než prospal,“ zavzpomínal při oslavě svých devadesátin v rozhovoru pro deník Blesk.
S kamarádem Vladimírem Menšíkem v trezorovém dramatu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci
První angažmá propil
Byl to právě Menšík, který ho přemluvil, aby se stal hercem, a tak po maturitě oba nastoupili v roce 1949 do dramatického oddělení brněnské konzervatoře, která se počátkem padesátých let přeměnila na Janáčkovu akademii múzických umění. Tam se také seznámil se svou první manželkou. Po abolutoriu v roce 1953 krátce působil v divadle v Českém Těšíně, po jedné strašlivé pijatice ale dostal padáka. Nastoupil tedy v Divadle bratří Mrštíků v Brně, kde hned napoprvé dostal velkolepou příležitost – mistrovsky ztvárnil doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci. Jenže již v roce 1956 opět významně zasáhl do jeho života Menšík. Domluvil mu totiž schůzku s Janem Werichem, který v té době šéfoval pražskému Divadlu ABC. Kostelka angažmá dostal, zároveň ale přišel o manželku, která ho odmítla do Prahy následovat. A znovu se rozjela série mejdanů a pijatik dua Ládin a Lubin.
S Janem Werichem v roce 1957 v Divadle ABC, ve slavném představení Balada z hadrů
Táta na plný úvazek
Tenkrát bydlel Kostelka v historickém domě u Zlatého hada na Starém městě, který by o jeho divokých večírcích mohl vyprávět. „Jednou tam za mnou přijela celá parta z Brna a taky dvě roztomilé dívenky. Moje budoucí druhá žena tam zapomněla šálu a pak se vracela, vracela... až byla těhotná,“ přiznal serveru revue.idnes.cz. Musel rychle ukončit své první manželství, které vinou odloučení již delší dobu nefungovalo. Vzápětí vyšlo najevo, že má jeho nastávající z předchozího svazku syna Honzu. Během pár měsíců se tak stihl podruhé oženit, přijít ke dvěma synům téměř současně, protože zanedlouho po svatbě porodila jeho žena syna Martina, a jen o pár týdnů později zemřela v pouhých padesáti pěti letech jeho milovaná maminka. A brzy mu bylo jasné, že tohle fungovat nebude. „Moje žena byla profesorkou na průmyslovce a prostě byla z rodiny, kde byl blahobyt. Její dědeček byl právník, který ovládal celý benešovský okres, a všechno pro ni bylo tak nějak... Já se s ní rozvedl, protože to neklapalo, ale syna jsem musel vzít k sobě. Ona ho porodila, a pak řekla, že neumí vychovávat malé děti a že na to vlastně ani nemá chuť. I syna z jejího prvního manželství vychovávala babička. Takže co teď, měl jsem synáčka a starej se. Ale udělalo mě to nesmírně šťastným. Musel jsem začít vařit, smažit, prát, žehlit, uklízet…“ přiznal.
Se Slávkou Budínovou ve filmu Případ pro začínajícího kata
S filmem šlo všechno líp
Zpočátku mimořádně složitou situaci brzy vyřešil osud a také – kdo jiný než věrný kamarád Menšík. Ten totiž po vzniku Filmového studia Barrandov odešel z Divadla E. F. Buriana a začal lákat i Kostelku. Současně odešel z Divadla ABC Jan Werich, a tak ho nemusel přemlouvat ani moc dlouho. „Měli tam být herci, kteří přednostně dělali film, a teprve pak až rozhlas nebo televizi, film měl být nejhlavnější věcí. A Ládínek mi říká, nebuďme blbí, divadlo vyžaduje hodně času a málo peněz. Zatímco televize začala platit docela solidní honoráře. Takže mě tam nalákal.“ Od té doby Lubomír téměř pověsil divadelní kariéru na hřebík. Kamera mu totiž nabízela kromě lepších honorářů hlavně mnohem více času na výchovu a péči o syna. I na Barrandově s Menšíkem navázal na někdejší zvyky a pokračovali v nekonečném flámování. Občas se k divadlu vrátil, hostoval například v Laterně magice, od roku 1967 ale už patřil pouze filmu a televizní obrazovce. Proto je výčet jeho rolí tak obrovský, i když se jednalo hlavně o postavy vedlejší nebo malé.
Děda Lubin v Kouzelné školce
Jediná skončila v trezoru
V roce 1969 konečně dostal hlavní roli Lemuela Gullivera ve filmovém podobenství Případ pro začínajícího kata, které natočil režisér Pavel Juráček podle předlohy Jonathana Swifta. „Moje postava se jmenovala Lemuer Gulliver, v té roli jsem ani na vteřinu neslezl z plátna. Když jsme podepisovali smlouvu, mělo to být 56 filmovacích dnů, v průběhu jich třicet přidali, a nakonec jich bylo 119,“ zavzpomínal Kostelka. Lemuel Gulliver se dostane do tajemného kraje Balnibarbi, jehož hlavní město Laputa se odedávna vznáší ve vzduchu, aniž by to Balnibarbané věděli. Gulliver se do Laputy dostane dlouhým komínem a vrací se zvěstovat všem pravdu. Jeho odhalení však bere lidem ideály. Poznat pravdu nechtějí. Nesnesou pomyšlení, že žijí v trapném klamu, v ubohé lži, v poddanství falešného mýtu, v žalostné nevědomosti a temnotě, v nešťastné a zapomenuté končině světa. Juráčkův poslední projekt byl originální směsí absurdity, černého humoru, symbolů, satiry, ironie a grotesknosti, veřejnost ho ale většinou neviděla, a pokud ano, nejspíš mu moc nerozuměla. „Byla to taková kafkiáda, mišmaš úplně všeho. Pavel byl úplně omámený Kafkou,“ dodal Kostelka. Před kamerou tehdy stanul po jeho boku i jeho desetiletý syn Martin. Po nástupu normalizace byl ale snímek označen za kontroverzní a skončil na dvacet let v trezoru.
S režisérem Zdeňkem Troškou při natáčení komedie Babovřesky
Třináct let dědy Lubina
Jednu z hlavních rolí, napáleného podvodníka Billa Rogerse, si pak ještě zahrál v roce 1971 v povídce Claim na Hluchém potoku, která se stala součástí povídkového westernu Kaňon samé zlato. V polovině sedmdesátých let postihla rodinu tragédie, když na svatbě vlastní dcery zemřel Lubomírův bratr. A opět následovalo období epizodních rolí. Koncem osmdesátých let se seznámil se třetí ženou svého života, o dvacet šest let mladší gynekoložkou, potřetí se už ale neoženil. V roce 1999 přijal v televizi nabídku, která ho pak zaměstnávala dalších třináct let – úlohu dědy Lubina v populárním dětském pořadu Kouzelná školka. Před filmovou kamerou stanul naposledy v letech 2013 a 2014, když mu Zdeněk Troška nabídl postavu dědka Fandy v komedii Babovřesky, a samozřejmě nemohl chybět ani v pokračování Babovřesky 2.
Se synem Martinem (uprostřed) a moderátorem Alešem Cibulkou v pořadu Můžu dál?
Největší životní radost
V červnu 2014 se pan Kostelka velmi vážně zranil při pádu a kdekdo už osnoval černé scénáře. Se svým nezdolným optimismem se ale dokázal bolesti a útrapám vzepřít, přestože kvůli zlomenině nohy v krčku zhruba rok nemohl chodit. „Noha mi otekla, že jsem se nemohl dostat ani do kalhot. Veškerá svalovina zmizela, ale už je to docela fajn. Peru si, žehlím, vařím,“ přiznal při svých devadesátinách. Během natáčení Babovřesků navíc jednou zkolaboval, museli ho převézt do nemocnice, bylo to prý z vyčerpání. Dal ale na varovně zdvižený prst, kterým na něj osud ukázal, a do dalšího projektu už se raději nepustil. Přestěhoval se na statek do středočeského Kamberku, který koupil před půl stoletím a s bratrovou pomocí proměnil z ruiny v krásný domov. V současnosti žije sám, protože takovou ženu, jakou byla jeho maminka Zdenička, nedokázal najít, i když po ní pátral celý život. Jeho jedinou velkou radostí je syn Martin. Navzdory katastrofálnímu kádrovému profilu se dostal na medicínu, protože měl na gymnáziu excelentní prospěch a přijímačky prý udělal nejlépe za deset let. Dnes je vyhlášeným dětský kardiochirurg a specializuje se na operace vrozených srdečních vad. Pracuje i v Německu a na kontě už má více než deset tisíc zachráněných životů. „Jsem na něho pyšný,“ dodal hrdě Lubomír Kostelka v televizním pořadu Aleše Cibulky Můžu dál? „Nevím, po kom to má. Takovou pečlivost, s jakou operuje děti, jsem neměl.“
Vložil: Adina Janovská