Vesnička má středisková. Nachází se na Benešovsku a jmenuje se Křečovice. Filmové stopy
17.03.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Otíkův dům
FOTOGALERIE „Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle tě dojme. To není země, to je zahrádka…" Víte, ve kterém filmu zazněly tyto památné věty? Myslím, že to není vůbec těžká otázka, a tak už asi víte, že v prvním dílu našeho nového seriálu Filmové stopy se vydáme do Vesničky mé střediskové. Vítejte v Křečovicích na Benešovsku.
Zimní počasí není sice pro vystižení atmosféry veleúspěšného filmu zrovna nejideálnější, ale počasí si se mnou zahrálo a v den mé návštěvy se Křečovice ocitly na chvíli pod sněhovou peřinou. Známá místa jsou ale dobře rozpoznatelná i za tohoto počasí. Vše vypadá prakticky stejně jako v roce 1985, kdy se tu jeden z nejznámějších českých filmů natáčel.
Otíkův dům
Dominantou obce je kostel svatého Lukáše, který pochází z období před rokem 1750, který se několikrát objevil i ve Vesničce mé střediskové. Filmoví fanoušci mají v paměti ale především hřbitov, který sousedí s kostelem a domem Karla Pávka v podání Mariána Labudy. Samotný kostel se více proslavil ve filmu Farářův konec s Vlastimilem Brodským. Na místní „krchov" míří ale nejen filmoví, nýbrž také hudební nadšenci. Je zde k věčnému odpočinku uložen skladatel a místní nejslavnější rodák Josef Suk.
Prakticky hned naproti hřbitovní bráně je pravděpodobně turisticky nejatraktivnější cíl filmových turistů, domek, v němž bydlel Otík Rákosník v podání maďarského herce Jánose Bána. Dům je nejen zvenku, ale i při pohledu na dvůr v naprosto stejném stavu, jako před třiceti lety. Chybí jen holubník. Otíkovu chalupu byste opravdu poznali na první pohled, jak zepředu, tak na dvoře. Přestože Zdeněk Svěrák ve filmu postižený slintavkou prorokoval na konci filmu opak, zápraží zatím vybetonováno není, a ani anglický trávník zde neroste.
K Pávkovu domu je to od chalupy jen několik desítek metrů. Na rozdíl od filmových záběrů ve skutečnosti stojí pod ní. Pokud by slavná dvojce existovala i v reálném životě, připojoval by se při cestě do práce Pávek k Otíkovi a nikoli obráceně.
Pivo z okna nevylejete
Cesta k obydlí rodiny Pávkových vede kolem stodoly, do jejíchž vrat „zaparkoval" pan doktor Skružný v podání nezapomenutelného Rudolfa Hrušínského své nové auto. Stodola má nová vrata, ale jinak je pořád stejná.
Skuteční obyvatelé domku pana Pávka jsou na zájem filmových turistů už zvyklí. Pán, kterého zahlédnu na dvorku, mi fotografování povoluje, ale hned mizí za zdmi svého domova, k rozhovoru chuť příliš nemá. Pivo ze sedmého schodu si tak nejspíš nedám. V dnešním studeném dni by to stejně chtělo spíš něco na zahřátí.
Filmová, ale i skutečná hospoda, kterou ve filmu proslavila scéna: „Chlapi, nelejte to pivo z oken, podívejte se, jak vypadám," je na protější straně návsi. Do hospodského sálu se ale nedostanete, podnik byl v době mé návštěvy uzavřen a čekal na svého nového nájemce. Zbyl jen křiklavý nápis Disco U kohouta. A řada vzpomínek. Nejen na nemocemi prolezlého filmového pana vrchního, který se měl podívat do krematoria v Pelhřimově, aby věděl, do čeho jde. I na skutečné herce, kteří si stejně jako Rudolf Hrušínský v hospodě sem tam připili s místními z komparzu.
Zemědělské družstvo a „ošklivý“ dům
Významnou úlohu měl ve filmu i vjezd do zemědělského družstva. I po více jak třiceti letech je prakticky úplně stejný jako ve filmu, jen nad vraty už není velký nápis JZD Mír. Před lety ho strhl nešikovný družstevník.
V ulici za návsí stále také stojí dům, který odmítl malíř v podání Zdeňka Svěráka malovat, protože se mu nelíbil. Jeho výhodou je poloha na kopci, takže je od něj opravdu pěkný výhled na střed Křečovic – Vesničky mé strřediskové. Přestože je vizuálně téměř stejná jako před třiceti třemi lety, hodně se od těch časů změnilo. V osmdesátých letech jezdil do Křečovic autobus každou chvíli, dnes se zde otočí jen párkrát za den a o víkendu nepřijede vůbec. Ani ti Pražáci se už nepachtí po chalupách tolik jako dřív. Z JZD je akciová společnost, místo tisícovky krav jich v Křečovicích bučí sotva třetina. Zatímco za Husáka v družstvu pracovala téměř celá vesnice, teď se sousedi navzájem skoro nevidí, většina z nich jezdí za prací do Benešova, někdy až do Prahy. Inu, časy se mění...
P.S. Když se v Křečovicích stavíte na obecním úřadu, můžete si v turistickém deníku odnést otisk razítka, který oznamuje, že jste byli V Křečovících – vesničce střediskové.
Vložil: René Flášar