Už jsem si všechno dokázal, kam dál bych to měl hnát? Spisovatel o antidepresivech, které nedovolí pád, ale ani vzestup; i o tom, kolik teď prodává knížek
23.09.2017
Autor: Stránky spisovatele
Popisek: Michal Viewegh je přeci jen stále trochu pyšný; své nové fotky neukazuje, i na svých stránkách má snímky z doby před nemocí
Nejpopulárnější český současný spisovatel Michal Viewegh prožil nezáviděníhodný životní zvrat. Z vrcholu, na který se lze psaním v Česku dostat, padl na dno, zažil, jaké to je žít s existenční hrozbou na krku, podruhé se rozvádět a hlavně si nedokázat vzpomenout, co je dnes za den… O tom, jaké to je drápat se znovu nahoru a že je už o mnoho lépe, povídal v rozhovoru pro časopis Reportér.
To vše Michalovi Vieweghovi způsobila prasklá aorta. Mohl ale skončit ještě hůře, hrozila mu i smrt. Michal Viewegh nejprve ležel v IKEMU, poté rehabilitoval na Malvazinkách, domů se vrátil jako zlomený člověk. Přitom před tím zažíval životní vrchol, byl při penězích, vypravil se s dvěma spolužáky na cestu po Jižní Americe: „Bylo to období velkého hédonismu – jen o pár týdnů dřív jsem se vrátil z pánské jízdy po Argentině a Brazílii. Obrovští frajeři, toho času při penězích, si cestovali po světě, víno teklo proudem, a jistě jsme se chovali dost bohorovně, neřkuli zpupně,“ prozradil v rozhovoru v časopise Reportér. Vinu ale necítí: „Ano, hodně jsem utrácel, hodněkrát se opil, tak trochu si hrál na playboye, ale vyčítat si to? Co je na tom špatného, když si tři slušně vydělávající spolužáci z gymnázia udělají výlet do Jižní Ameriky? My tam nepáchali žádné nemravnosti, takže pokud to, co následovalo, mělo být božím trestem, pak se ptám: Za co, kurva, za co?“
Už se nechlubí
Na druhou stranu se v čase před nehodou Michal Viewegh velmi rád pochlubil svým životním statusem. S oblibou tak činil ve svých knihách, ze kterých čišela jeho láska ke kvalitnímu a drahému vínu či dobrému jídlu: „Věděl jsem, že jdu dlouhodobě nahoru, a občas z toho byl v rauši. Ale neskromně si troufám říct, že byl ten pocit oprávněnej; z řadového učitýlka na Zbraslavi jsem se stal autorem dvaceti knih, které se všechny velmi slušně prodávaly, a kamkoli jsem přijel na čtení, dorazilo dvě stě lidí. Se spoustou z nich jsem pak ještě zašel do hospody…,“ řekl v rozhovoru pro Reportér.
Učil se znovu řídit
Z muže, který jezdil na drahé dovolené, ženě pořídil nový dům a jeho knihy vždy vystřelily na první místa prodejních žebříčků, se stal člověk odkázaný na péči druhých, ale také ten, kdo si začal vážit maličkostí a je mnohem vděčnější: „Vážíš si toho, že se dostaneš z nemocnice a jsi doma. Toho, že přijdou sousedi a přinesou něco k jídlu. Že s nimi po nějakém čase můžeš vypít skleničku vína nebo že tě vezmou na výlet. Toho, že se znovu naučíš řídit auto; prostě toho, jak se vracíš do života. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem v autě nevěděl, co mám zmáčknout – plyn nebo brzdu jsem ještě zvládal, ale stěrače už ne, na čemž dobře vidíš, že se mozek skoro vynuloval.“
Chtěl to ukončit
Stav ještě pár let po nehodě Michala Viewegha byl natolik vážný, že dokonce pomýšlel na sebevraždu: „Nebo ještě chvíli před ní – a o to jde. V nejhorších dobách mě napadalo, že jsem prožil úspěšnej život, kterej gradoval, dosáhl jsem v rámci své profese vrcholu, a teď jdu prokazatelně jen a jen dolů. Jak dlouho jsem nucen snášet sestup? Nemám právo říct, že tohle už dál nechci? Odpovídal jsem si kladně, ale s odstupem dvou let musím konstatovat, že byly pravdivé nejbanálnější řeči typu: Vždyť ono se to zlepší, Michale. Čili dnes bych si důvody k sebevraždě nenasbíral,“ svěřil se v Reportéru.
Skončil na antidepresivech
Pro muže tak aktivně žijícího, jakým byl Michal Viewegh, muselo jít o značný náraz. Kromě zdravotních problémů se brzy přidaly i ty existenční a vztahové. Kvůli tomu, že nedokázal pracovat a přestal vydělávat, byl brzo bez prostředků a život s nemocným člověkem nevydržela jeho manželka Veronika Vieweghová. Michal Viewegh se před dvěma lety podruhé rozvedl. Právě tehdy se prý topil v té nejhustější depresi, ze které mu pomohla antidepresiva, která mají také svá omezení: „Nicméně antidepresiva tě sice nepustí do toho nejhoršího, sebedestruktivního propadu, ale zároveň nedovolí, aby ses zvednul,“ promluvil o nich v Reportéru.
Mám menší umělecké ambice
Dnes je mu už lépe, našel si přítelkyni, se kterou nežije, má prý rád svůj klid, ale jinak si vyhovují. Navíc opět začal psát, byť s problémy. Zatímco dříve Michal Viewegh kritiky značně řešil a dokonce jejich postavy někdy začlenil do nového románu, dnes jsou mu prý jedno: „Rozhodně mám menší umělecké ambice, tenhle hnací motor je pryč. Věř mi, že už třeba vůbec nečtu recenze. To, oč jsem usiloval, jsem si dokázal, kam dál bych to měl hnát?“ Nicméně doby, kdy se jeho knihy prodávaly po statisících, jsou pryč: „Knížky se prodávají čím dál míň – Účastníků zájezdu jsem před dvaceti lety prodal 300 tisíc kusů a loňského románu Melouch třicet tisíc, to jsou reálná čísla.“
Michal Viewegh prorazil v roce 1992 s románem Báječná léta pod psa, který byl o pár let později také zfilmován. Od té doby napsal několik desítek románů, novel, fejetonů, ale i detektivek. Byl dvakrát ženatý, o tom, jak byl nevěrný své první ženě, se dokonce svěřil ve svém Románu pro ženy. O druhé manželce Veronice, která je fanynkou všeho alternativního a Vieweghovy děti učí doma sama, zase napsal v románu Biomanželka.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková