Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Dokud byl Viewegh luxusně vydělávající frajer, nevěry skousávala. Jakmile těžce onemocněl, vzala dráhu a teď se soudí i o alimenty pro sebe. Zlatokopka, nebo jen ´biomanželka´?

07.01.2017
Dokud byl Viewegh luxusně vydělávající frajer, nevěry skousávala. Jakmile těžce onemocněl, vzala dráhu a teď se soudí i o alimenty pro sebe. Zlatokopka, nebo jen ´biomanželka´?

Autor: ČT

Popisek: Michal Viewegh žije v městečku Sázava, pražský byt nechal manželce

A proč ji spisovatel pořád brání? Čtyři roky po dramatické zdravotní příhodě, kdy mu praskla aorta a málem zemřel, je Michal Viewegh znovu jakž takž ve formě. A napsal novou knížku, na to, co si prožil, podezřele veselou. Jak je na tom jeho hlava, proč se rozvádí s manželkou a kam až soud dospěl? Víme.

„To budou lepší antidepresiva,“ směje se Michal Viewegh v rozhovoru pro iHned.cz, když je dotázán na změnu literárního stylu. „Ale vážně: jsem na tom líp, opravdu. Mezi mou dnešní situací a stavem před dvěma lety je zásadní rozdíl. Přetrvávají sice problémy s pozorností a pamětí, zejména tou krátkodobou, ale jinak je to ve všech směrech pozitivní změna,“ dodává.

Banální problémy za mě řeší jiní

Jak tedy píše? „Základní schopnost stylizovat, napsat větu nebo kapitolu naštěstí zůstala nemocí nedotčená. Řeším banální problémy provozního typu. Neudržím v hlavě přesnou logiku děje, občas se objeví věcný renonc. Špatně si třeba pamatuju počet příbuzných hlavní postavy a tak dále. Ale to jsou drobnosti, které snadno vychytá můj redaktor a nakladatel,“ vysvětluje.

Deníky jako důkaz při rozvodovém řízení

Dost jeho knížek je více méně autobiografických. A také na to tak trochu dojel. „Když došlo na předrozvodové debaty s manželkou, leccos mi bylo připomenuto, asi právem. Prozradil jsem tenkrát na sebe dost. Ne že by právnička mé deníky citovala jako důkaz, nicméně přímá narážka, že deníky jasně prokazují můj nemravný životní styl, z její strany zazněla… To mi připadá jako účelová, nepřípustná interpretace literárního díla,“ zlobí se spisovatel.

Z promiskuitního manžela ufňukaný pacient?

A proč že se s „biomanželkou“ Veronikou, se kterou má dvě dcery a která mu stála po boku v době nemoci, vlastně rozvádí? „Nejsem idiot, abych tvrdil, že můžu zjevit komplexní pravdu, ale z mého pohledu je přesto hlavní příčina jasná. Nejenže jsem jako manžel zdaleka nebyl dokonalý a dělal jsem nejrůznější chyby včetně toho, že jsem se nestaral o děti tak, jak bych měl, taky nějaké mé nevěry tam byly... Dokud jsem byl výkonný a úspěšný, Veronika všechno tohle ještě dokázala jakžtakž unést, ale v momentě, kdy se ten promiskuitní nedokonalý otec na mnoho let navíc změnil v neschopného, ufňukaného pacienta... To snad ani nemůžete manželce rozvod vyčítat,“ říká sebekriticky (a velmi gentlemansky) Viewegh v rozhovoru pro Ona Dnes.

Manželka ho chce oškubat

Vše prý vyvrcholilo přiznáním nevěry: „Reakce byla už jaksi předvídatelná. V důsledku toho se taky rozvádíme. Asi to nebyl jediný důvod, jak se nyní dozvídám, ale tvrdím, že to byl hlavní spouštěcí mechanismus.“ Rozvod se vleče už roky. „A to přesto, že máme předmanželskou smlouvu, takže majetkové záležitosti jsou jasně dané předem. Řeší se totiž nejen výživné na děti, což je samozřejmě v pořádku, ale i jakési absurdní výživné na mou zdravou a práceschopnou exmanželku… V tomto bodě logiku zákona nechápu,“ konstatuje Viewegh.

Nová láska ze Sázavy

Dcery prý naštěstí vídá. „Byly se mnou zrovna teď o víkendu. Pokud jde o děti, dohoda naštěstí funguje. Máme klasický model rozdělení péče: holky sem jezdí každý druhý víkend, jedny svátky v roce stráví se mnou, druhé s manželkou a podobně,“ říká s úlevou. V jeho životě se objevila nová žena. Věnoval jí dokonce svou nejnovější knihu. „To není žádné tajemství. Já ostatně v Česku nic neutajím, i kdybych stokrát chtěl. Monika je moc milá paní ze Sázavy, s níž si rozumím a která mi opravdu hodně pomohla, a tak jsem jí to po zásluze vepsal,“ usmívá se.

S prášky a bankami pomáhají bratři

Přesto prý ale není soběstačný. „Většinu věcí už se skřípěním zubů zvládám sám, jen s pojišťovnami a bankami mi pomáhá nejmladší bratr a švagrová. Druhý brácha a jeho žena mi pomáhají zvládat početné doktory nebo dávkování léků - beru 11 prášků denně… Jenom je nepoplést bývá náročné,“ krčí rameny spisovatel.

Cvičím zvládání stresu, říká spisovatel

„Jedna věc jsou důsledky prasklé aorty, kvůli které musím brát - střílím od boku - asi šest prášků denně. Pak ještě do hry vstupuje můj pokročilý věk: my padesátníci už si čas od času nějaký prášek vzít musíme.“ A pak bere také antidepresiva. „Taky nově chodím k psycholožce, která cvičí mou paměť a zvládání stresových situací,“ vysvětluje Viewegh.

Prahu už k životu nepotřebuju

Žije v rodinném domě v Sázavě, byt v Praze připadl manželce. „Nežiju na Sázavě v žádném vyhnanství. Mám kolem sebe skvělé lidi, prima sousedy… K tomu, abych se bavil, nepotřebuju pražské intelektuály. Občas sem za mnou z Prahy někdo přijede, i já sám samozřejmě jezdím na návštěvy, takže samotou rozhodně netrpím.“

Statisticky mrtvý člověk

Prý přestal spoustu věcí řešit. Třeba politiku. „Úplně jsem ji přestal sledovat - teprve teď, po třech letech, se tu a tam podívám na zprávy. Mám jaksi odpracováno. Svůj díl občanské odpovědnosti jsem splnil bezpočtem podepsaných petic, desítkami společensko­-politických fejetonů a dvěma tlustými, provokativně adresnými romány o korupci v české politice. Dneska jako statisticky mrtvý člověk - prasklou aortu přežije 10 procent lidí - mám, doufám, právo na odpočinek,“ říká Michal Viewegh.

A co je jeho tajným snem? „No, pokud bych si skutečně mohl zvolit alternativní život - ať už předchozí, nebo ten budoucí -, je tu pár variant: napadá mě třeba vinař v Toskánsku. Hodně by se mi líbil i špičkový restauratér. Zval bych si do svého vyhlášeného podniku kamarády, kteří by u mě měli své štamgastské stoly. Asi bych trochu prodělával, ale bylo by to prima,“ usmívá se bývalý bonviván skromně. 

Originální text najdete ZDE.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace