Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Adrenalinový sport, který v ČR jednoznačně vede. Toužíte po neobvyklých zážitcích? Naše čtenářka radí, jak na to, úřad práce je to pravé místo... Životní K.O.

20.04.2015
Adrenalinový sport, který v ČR jednoznačně vede. Toužíte po neobvyklých zážitcích? Naše čtenářka radí, jak na to, úřad práce je to pravé místo... Životní K.O.

Foto: Archiv

Popisek: Úřad práce, ilustrační foto

Úřady prý existují proto, aby dávaly našemu životu řád. Stále častěji však nás spíš připravují o čas, trénují výdrž, trpělivost a umění vyplňovat a shromažďovat hromady nejroztodivnějších potvrzení a formulářů. Na druhou stranu nás ale návštěva úřadu často nečekaně obohatí. Kde jinde bychom poznali současně tolik různých lidí a zažili taková překvapení?

O svůj čerstvý zážitek z návštěvy úřadu, které se nelze jen tak vyhnout, protože je povinná, se s námi podělila čtenářka KrajskýchListů.cz paní Vondrušková. A že to byl opravdu zážitek. Posuďte sami: „Byl krásný dubnový den. Navštívila jsem úřad práce. Skončilo čtvrtletí, a tak jsem sebrala poctivě vyplněné formuláře a pěšky, abych si užila jara, jsem došla k budově. A tam se děly věci!“ konstatuje paní Vondrušková a pokračuje ve vyprávění, které by bylo téměř lyrické, nebýt nahořklé příchuti každodenní reality.

Po schodišti stoupaly davy, na výtah čekala fronta. Ve třetím patře nešlo z výtahu moc dobře vystoupit, schodiště se změnilo v předčekárnu. Není divu, bylo tam denní světlo a vzduch. A na schodech se dalo i sedět. Proklestila jsem si cestu k přístroji na pořadová čísla. Vylezl lístek číslo 168, který oznamoval, že u přepážky, kterou jsem zvolila, bude přede mnou jedenáct klientů. Rozhlédla jsem se, abych zjistila, jaká že jsme to klientela. Převažovali důchodci s pojízdnými taškami a matky s dětmi a kočárky.

Drobná závada, nejspíš aby čekající neztuhli navždy

Prostory, suplující čekárnu, tvořily dvě propojené chodbičky se spoustou dveří a třemi lavicemi. Dalo mi hodně námahy postavit se tak, abych nebránila příchodu a odchodu ostatních. Ale i tak jsem každou chvíli vycouvala a zase nacouvala zpět, aby mohli lidé procházet. V první chodbičce byly jedny dveře, ve kterých se úřadovalo a nad nimiž byla tabule se svítícími pořadovými čísly, bohužel ale byla mimo provoz. A tak po zaznění zvukového signálu museli lidé, kteří tam patřili, vlézt do druhé chodbičky, do níž nepatřili, a přečíst si, které číslo je na řadě. Stávalo se, že to neudělali, a po nějaké době ze dveří vyšla úřední osoba a číslo vyvolala.

Nad ostatními dveřmi čísla vesele skotačila a mátla převážně starší občany, neboť číselná řada se pěkně rozpadala podle toho, jak to u které přepážky ‘odsejpalo‘. V pravidelných intervalech se davy prodíral mladík a vstupoval do kanceláří. Ukázalo se, že nepředbíhá, že je zaměstnanec.

Tolik lidí jinde nepotkáte

Děda se síťovkou měl vestičku z koženky a k ní umně připletené rukávy, límec a zapínání. Kristýnčina matka měla ohromné náušnice. Malý Josífek měl na sobě tmavomodré kalhoty, bílou košili s  límečkem a tmavomodrého motýlka. Pořád se něco dělo, kočárky přijížděly a vyjížděly, lidé obsazovali uvolněná místa, úřednice chodily na záchod, a když nechaly otevřené dveře do umyvárny, chodbička měla na chvíli denní světlo, vzduch a jakoby se zvětšila.

Děti běhaly, pokud na to měly věk, pokud ne, tak je měly matky v náručí nebo v kočárku. Měly s sebou jídlo a pití a hračky a mohlo by se zdát, že je to nějaký dětský koutek. Ale bylo to vyvážené. Důchodcům padaly hole a berle, neustále přeparkovávali pojízdné tašky, sbírali ze země čepice, které jim smetali procházející.

Od narození až do smrti – počkají si všichni

Představte si, že jeden děda je ročník 1919. A to není všechno, Terezce, která není v kočárku vidět, protože se narodila předčasně a ještě je zakrytá plenkou, je čtrnáct dní.

Přes nepohodlí klídek. Ale nebylo to trvalé. Dáma, která se nemohla smířit s tím, že naskakují čísla vyšší hodnoty, než má to její, dávala hlasitě najevo nespokojenost. Několikrát vstoupila do kanceláře s tím, že už toho má dost. Sdělení, že stále není na řadě, ji neuklidnilo. Nespokojenost se přenášela i na ostatní, začali se vrtět, ošívat a nadávat na úřad, na drahotu a ptát se, kdo za to může?

Věříte si? Nevěřte! Všechno je už zase jinak

Konečně naskočilo moje číslo. Přistoupila jsem k přepážce s jistotou, kterou jsem získala v předchozích čtvrtletích. Formuláře jsem měla vyplněné, kolonky proškrtané, platby zakroužkované, doklady ofocené.

,,Máte s sebou evidenční list?“
,,Nemám ho s sebou a nemám ho vůbec.“
,,Nevím, co je nájem a co služby.“
,,Je to přece ve smlouvě!“
,,Potřebuji na to zvláštní papír.“
,,Aha.“

Byl krásný dubnový den… a dál už to znáte," končí paní Vondrušková.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace