Politika je velká škola života, říká starostka Sadské na Nymbursku
13.04.2013
Foto: archiv Cecilie Pajkrtové
Popisek: Starostka Sadské na Nymbursku, PaeDr. Cecilia Pajkrtová
DOTAZNÍK Starostkou obce Sadská na Nymbursku, PaeDr. Cecilie Pajkrtová (ODS) je velmi aktivní ženou a i ženou na svém místě. Do komunální politiky se zapojila krátce po revoluci a od té doby má na svém kontě řadu záslužných, nejen politických činů.
Paní starostko, jak jste se vlastně dostala k politice?
O politiku jsem se začala zajímat v roce 1989, kdy sametová revoluce dala naději mnoha občanům tehdejšího Československa. V té době jsem měla dvě malé děti a listopadové události jsem sledovala prostřednictvím televize a jiných médií. Manžel začal krátce poté soukromě podnikat a jeho práce měla přednost. V roce 1998 mě požádal tehdejší starosta Sadské Miroslav Fiala, zda bych se nezapojila do komunální politiky a nekandidovala jako bezpartijní na kandidátce ODS. Líbil se mi program i lidé, kteří byli na kandidátce. A tak jsem od roku 1998 v zastupitelstvu Města Sadská.
Vystudovala jste Vysokou školu pedagogickou. Stanula jste před žáky někdy jako učitelka?
Jsem absolventkou Univerzity Karlovy – obor předškolní pedagogika. Jako učitelka mateřské školy jsem působila 16 let.
Nezasteskne se vám občas po dětech?
Zasteskne, ale já jsem ve styku s dětmi velmi často. Město je zřizovatelem mateřské a základní školy a ve školské problematice se stále dobře orientuji. Několikrát do roka ke mně přicházejí děti z prvního stupně i s učitelkami , když se učí o městě, ve kterém žijí a o samosprávě. Ty hodiny si vždy předem připravuji a těší mě, že většina dětí má ze školy velmi dobrý přehled.
Čím si vás získala politika?
Je to velká škola života, co do rozsahu problematiky i lidí, se kterými jsem měla a stále mám možnost se setkat. Nikdy nemohu stoprocentně odhadnout, co mi přinese nový pracovní den. Na druhou stranu je spojena s různými společenskými záležitostmi, které jsou často večer, o sobotách a nedělích. Nemůžete počítat hodiny, které práci starostky věnujete.
Ani jednou jste nepocítila byť minimální hořkost?
To jistě prožívá každý. Nemluvila bych o hořkosti, ale spíše o zjištění , že problém, kterému jste věnovala spoustu času, nevyšel přesně podle vašich představ.
Zažíváte chvíle, kdy chcete s politikou praštit?
Ne, postupem času se naučíte přenášet přes problémy, které nejsou tak důležité. Ta práce hodně dává, ale také umí hodně brát. V současnosti mám pocit, že těch lepších věcí je více.
Jste starostkou Sadské u Nymburka. Popište mi svůj pracovní den.
Postavení starosty vyplývá ze zákona obcích. Ač si to mnoho lidí myslí, starosta nemůže svévolně rozhodovat o věcech, které jsou v kompetenci rady města nebo zastupitelstvu. Ráno vstávám nejdéle v půl šesté a sleduji ranní televizní zprávy. Denní program si připravuji tak týden dopředu, protože se musím na některé schůzky připravit. Každý úřední den se snažím být k dispozici občanům na radnici, na zmeškané telefonáty a e-maily zpravidla odpovídám. Často se pohybuji po městě a mohu tak sbírat podněty od občanů. Jedenkrát týdně mám pravidelnou pracovní poradu s vedoucími odborů, průběžně vyhodnocuji bezpečnostní situaci ve městě se strážníky městské policie. Do toho přichází příprava na jednání rady nebo zastupitelstva města. O víkendu někdy společenské záležitosti jako jsou svatby, výroční členské schůze společenských organizací nebo zahájení různých veřejných akcí. K těm méně příjemným činnostem patří třeba účast u domovních prohlídek s podezřením, že došlo ke spáchání trestné činnosti.
Jste členkou ODS. Proč jste si vybrala právě tuto stranu?
Členkou ODS jsem od roku 2001. Pravicový program mi byl vždycky blízký a souvisí např. se soukromým podnikáním mého manžela. I v Sadské je několik „politických turistů“, kteří dokáží kandidovat každé volební období za jiné uskupení.
Snižující se volební preference vás netrápí?
Trápí, ale vnímám je jako výsledek předchozích kroků a afér vrcholných politiků za ODS.
Čím si vysvětlujete, že právě v Sadské ODS ve srovnání s jinými regiony slaví úspěchy? ODS má u vás nejvíce zastupitelů.
Ano, v současném volebním období má ODS 6 zastupitelů a společně se zvolenými zastupiteli ze sdružení „Naděje pro město Sadská“ máme pohodlnou většinu. Díky tomu se nám daří prosazovat náš volební program. Nejdou za námi žádné maléry, jako je tomu v jiných městech, a to voliči spolu s dosaženými výsledky cení.
V komunální politice se pohybujete mnoho let. Vidíte za sebou výsledky své práce?
Bylo by špatné, kdyby se v Sadské za 14 posledních let nic nezměnilo. Využíváme národní i evropské dotační programy, ale vždy nevyjde všechno stoprocentně. Na rozdíl od jiných zastupitelstev probíhá jednání důstojně a nechci připouštět osobní výpady jednotlivých komunálních politiků.
Na co jste nejvíc pyšná?
Velmi si cením domu s pečovatelskou službou, zařízení tohoto typu v našem městě chybělo a obyvatelé domu jsou v něm spokojení. Z novějších věcí je to přístavba základní školy s tělocvičnou a novými pracovnami.
Podařilo se vám zredukovat kamionovou dopravu ve městě. Je nějaký další úkol podobného fortmátu, který vám teď leží na stole?
Tento úkol nebyl splněn beze zbytku, týká se pouze omezení vjezdu kamionů po silnici II/611 mezi Prahou a Poděbrady. Směrem od Nymburka a Peček neukáznění řidiči obtěžují občany dál.
Je něco, co se vám naopak nepovedlo?
Jen málo věcí bych udělala i po letech jinak. Mrzí mě to, co jsem nemohla a dnes již nemohu ovlivnit např. prodej pozemků u Jezera v 90.letech.
Co podle vás v současné době Sadskou nejvíc trápí?
Rozestavěná hala TJ Sokol Sadská, kdy se investoři tváří, že se vlastně nic nestalo a ani stát nevyvíjí žádnou aktivitu, aby se celá kauza ukončila. Ve městě pak stav některých komunikací a chodníků, ale to se v letošním roce změní. Dále trestná činnost a lhostejnost některých občanů k věcem veřejným.
Co děláte ve volném čase?
Ráda cestuji, jezdím na kole, navštěvuji divadla nebo koncerty, ráda čtu.
Jak se vám daří kloubit práci a rodinu?
Mám dvě dospělé děti, obě mají svá zaměstnání i vlastní životy. Manžel je velmi tolerantní a již dávno ví, že se dá skloubit život soukromého podnikatele s prací starostky.
Jana Vlková