Tisíce stížností, statisícové pokuty - to je účet Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014. Nárůst svědčí o důvěře k instituci i povědomí lidí o ochraně soukromí

Foto: Hans Štembera

Popisek: Kamery jsou ošemetná věc. Toto téma je jedno z těch častých, které Úřad na ochranu osobních údajů v loňském roce řešil.

Zatímco v roce 2006 vyřídil Odbor pro styk s veřejností Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) celkem 1889 dotazů, stížností či podnětů, v loňském roce se tento počet již znásobil na 4350. Svědčí to nejen o zvýšeném povědomí veřejnosti o ochraně osobních údajů a soukromí, ale také o zvyšující se prestiži a důvěře v ÚOOÚ během jeho patnáctileté činnosti.

Nejvíce se lidé ptají na kamerové systémy, kopírování dokladů či rodné číslo

Konzultace, které ÚOOÚ poskytuje písemně, telefonicky i osobně v budově úřadu, se jednoznačně nejčastěji týkaly provozování kamerových systémů. U nich je nutné zohledňovat rozdíly mezi systémy spadajícími do režimu zákona a kamerami instalovanými pro osobní potřebu např. v rodinných domech – nezaznamenávajících veřejné prostranství a zákonem upravené používání policejních kamerových systémů.

Velmi časté byly rovněž dotazy na pořizování kopií osobních dokladů v úřadech a v bankách i otázky na oprávněnost požadavku sdělení rodného čísla v různých životních situacích. Dále na dlužnické registry, a to především registr SOLUS a Centrální registr dlužníků České republiky, rovněž na nabídky prodeje databází e-mailových kontaktů a dalších osobních údajů i zpracování osobních údajů v pracovněprávních vztazích a ve zdravotnictví.

Nikdo vám nemůže jen tak něco zasílat, může se však ztratit zdravotnická dokumentace?

Ze stížností vycházejí kontroly a správní řízení. „Pokud bych měl vypíchnout jeden konkrétní případ, který jsme loni řešili, pak by to byla pokuta společnosti eMarketing CZ za šíření nevyžádaných obchodních sdělení. Uvedená společnost rozesílala po dobu přibližně jednoho roku obchodní sdělení v rozporu se zákonem o některých službách informační společnosti. Neprokázala předložením dokumentů, že adresáti rozesílaných sdělení poskytli souhlas s jejich zasíláním, ani nebylo prokázáno, že jde o zákazníky společnosti,“ rekapituluje RNDr. Igor Němec, předseda ÚOOÚ. Rozklad podaný jmenovanou společností byl zamítnut a rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 480 000 Kč je pravomocné.

Pozornost vzbudil i případ pacientky Lužické nemocnice, která si stěžovala na postup nemocnice u České lékařské komory. Šetření této organizace však skončilo překvapivým zjištěním, že pochybení lékařů nelze dokázat, protože se ztratila zdravotnická dokumentace stěžovatelky. Ta se obrátila na Policii ČR, která sice konkrétního viníka nezjistila, ale v lékařem vypracovaném znaleckém posudku se mj. konstatuje: „… závažná je informace, že stačí při neúspěšném závěru zdravotní činnosti ztratit dokumentaci a tím navodit situaci, že když nejsou důkazy, není možné vznést obvinění.“

Úřad pro ochranu osobních údajů se s názorem uvedeného znalce ztotožnil a vyslovil obavu, aby se podobné případy neopakovaly.  Vzhledem ke zjištěným pochybením byla v roce 2014 Lužické nemocnici uložena pokuta 120 000 Kč.

Až k Evropskému soudu... Pozor na kamery u domků

Až k Evropskému soudu se dostal případ občana, jehož ÚOOÚ potrestal pokutou za to, že bezpečnostními kamerami zabíral i veřejné prostranství před svým domem. Tento případ vzbudil pozornost také v médiích, kde se probíralo, zda má mít přednost právo na soukromí sousedů nebo ochrana vlastního majetku.

Soud dal za pravdu úřadu, že není možné zabírání veřejného prostranství kamerou umístěnou na rodinném domě považovat za výlučně osobní či domácí činnost. „Domácí média nás za pokutu dost kritizovala, takže je to pro nás zadostiučiněním, stejně jako fakt, že toto rozhodnutí ocenily úřady chránící osobní data po celé Evropě,“ dodává Igor Němec.

Mediální zájem vzbudilo rozhodnutí Evropského soudu ve věci známé jako právo na zapomnění. V tomto rozhodnutí Soudní dvůr vyslovil názor, že lidé mají právo na odstranění odkazů na neaktuální, nerelevantní či dehonestující informaci týkající se jejich osoby z výsledků vyhledávání internetových prohlížečů. Ve skutečnosti však tento výrok přinesl spíše zmatek, protože nepřináší často požadovanou absolutní možnost odstranění všech výsledků vyhledávání o konkrétní osobě. Igor Němec jej označuje za rozhodnutí velmi sporné, nerealizovatelné, sociálně inženýrské, které je krokem do tmy.

Na paškálu jsou i hazardní hry

Úřad pro ochranu osobních údajů se také při legislativní činnosti v připomínkovém řízení zabýval novou právní úpravou hazardních her, kterou předkládá ministerstvo financí. Výhrady úřadu se týkaly především toho, že nebyl řádně popsán účel a sledovaný cíl evidence osob vyloučených z účasti na hazardních hrách. Podle návrhu zákona stačí, aby byl člověk na základě toho, že pobírá sociální dávky nebo se jej týká úpadek, automaticky zapsán do rejstříku osob vyloučených z účasti na hazardních hrách, což je podle ÚOOÚ paušální a diskriminační řešení a navíc protiústavní, jelikož takové automatické opatření má být vyloučeno z řádného správního přezkumu.

A další výhrada? Za odůvodnění dopadů do soukromí nebylo možno považovat stručnou větu ospravedlňující identifikaci v herně tvrzením, že se jedná o „společenskou ochranu“ sázejících. Úřad v připomínkovém řízení v závěru roku vznesl řadu zásadních připomínek. Ilustrativní je, že přestože se ministerstvo financí samo pochlubilo spoluprací s úřadem, do samotného materiálu ani jednu připomínku nebo postoj nepromítlo.

Partner článku:

Vložil: Lucie Bartoš