Vánoční zázrak, na který jsme už skoro zapomněli... Jediný okamžik míru a lidskosti během vražedného běsnění

Foto: archiv

Popisek: Němečtí a britští vojáci 26. prosince 1914, pohromadě a beze zbraní

FOTO Je to bezesporu jeden z nejsilnějších vánočních příběhů v historii. Tisíce vojáků vyšly z nepřátelských zákopů beze zbraní. Zatímco ještě včera se podle rozkazů svých států vraždili, dnes společně zpívali, pili, hráli fotbal. Sbratřovali se navzdory vlastenectví a válce. Psaly se Vánoce roku 1914.

Vánoční příměří začalo nenápadně – zpěvem koled na Štědrý večer. Nejprve se ozvaly z německého zákopu a po chvíli začali notovat i Britové. Chvíli zpívali společně a pak první odvážlivci vystrčili hlavy ze zákopů. Na jedné i na druhé straně nejstatečnější vojáci opustili bezpečí zákopu a vydali se na území nikoho v oblasti u belgického Ypry.

Bitva beze zbraní

Přesně před sto lety si vojáci znepřátelených velmocí vyměnili doutníky a cigarety, jinde předali protivníkům vánoční stromeček i s dárky nebo je zase vyzvali k boji, tentokrát ovšem sportovnímu. Někdo přinesl míč a nepřátelé se na chvíli nesnažili protivníka skolit, ale obejít s balonem u nohy a střílelo se pouze na branky. „Podali si ruce a domluvili se, že po sobě nebudou střílet. Na některých úsecích to trvalo jen na ten Štědrý večer a někde se to protáhlo až do Nového roku,“ vypráví historik Petr Bjaček.

Němec připaluje Britovi

Na studené a promrzlé zemi se v bagančatech nehrálo zrovna nejsnáze. Dva týmy a dvě branky bylo ale vše, co ještě před pár hodinami nepřátelé na život a na smrt potřebovali. Dokonce ani rozhodčího nebylo třeba. „Hráli jsme ten stejný sport, měli rádi stejné pivo, stáli jsme na stejné zemi. Pod uniformami jsme byli všichni stejní. Vážně, těžko byste věřili, že jsme ve válce,“ vzpomínali prý účastníci výjimečného momentu.

Hrálo se v bagančatech, ale nikomu to nevadilo

Vojáci obou stran využili odmlky zbraní, aby odklidili mrtvoly, které se mezi liniemi nakupily. Někde se sloužily mše, někde se hrál dokonce fotbal. K nejrozsáhlejším kontaktům mezi nepřáteli došlo v okolí městečka Ypres, respektive v úseku St.Yves – Neuve Chappelle, na úseku dlouhém asi čtyři kilometry. Zde byly vzájemné kontakty nejužší mimo jiné i proto, že část německých vojáků před válkou v Británii pracovala a uměla anglicky.

Uskutečnilo se několik fotbalových zápasů Britové vs. Němci, u některých se dokonce dochovaly i výsledky.

Uskutečnilo se i několik zápasů Britové vs. Němci. U některých známe i výsledky. Například 133. královský saský regiment porazil Skoty 3:2. V jiném duelu podle Glasgow News Skotové naopak vyhráli s přehledem 4:1. Ačkoli všichni hráli v těžkých botách, každý se bavil a zapomněl na včerejší vraždění.

Češi Vánoční příměří na vlastní kůži nezažili

Do neoficiálního příměří v průběhu Vánoc se podle odhadů zapojilo na sto tisíc Britů a Němců, a po svátcích tak najednou vyvstal nový problém – pro ty, kteří příměří zažili, bylo těžké znovu začít střílet do přátel. Proto velitelé přemisťovali vojáky k jiným jednotkám, aby zase mohli pálit do anonymního nepřátelského davu.

Pro ty, kteří příměří zažili, bylo těžké znovu začít střílet do přátel. Proto velitelé
přemisťovali vojáky k jiným jednotkám.

Ve většině zákopů světové války si však vojáci neužili ani krátkého Vánočního příměří. „Na východní frontě něco takového bylo nemožné, protože katolické a pravoslavné Vánoce jsou od sebe čtrnáct dní. Tam naopak docházelo k takovým schválnostem, že Rusové přispěli na Štědrý den dělostřeleckým přepadem, aby jim pokazili oslavu Vánoc,“ dokládá Bjaček. Vánoční bratření nezažili ani českoslovenští vojáci, šťastnější z nich se dočkali alespoň několikahodinového klidu zbraní. „Štědrý den šedivý, parta si chtěla nastrojit vánoční stromeček, ale nechali jsme toho. Raději si nedělat iluze. Večer plynul mlčky, každý myslel na to, co se děje doma,“ napsal si 24. prosince na karpatské frontě do notesu Richard Pavlík.

Jediná epizoda lidskosti se reprízy nedočkala

Další podobná příměří už brutalita první světové války nepřipustila a konce války v roce 1918 se většina z těch, kteří se jedinečného vánočního okamžiku uprostřed války zúčastnili, nedožila. Příměří z prosince prvního roku války tak zůstalo jedinou velkou epizodou lidskosti a rozumu uprostřed zvěrstva a šílenství.

Vojáci obou stran využili odmlky zbraní, aby pohřbili mrtvé. Leckde společnými silami.

Sté výročí této historické události si připomněli na hradeckém Velkém náměstí u vánočního stromu členové Gardy města Hradce Králové. Veřejnosti se představilo několik desítek vojáků v uniformách z roku 1914, kteří symbolicky složili své zbraně a na oslavu míru si zahráli ‘v těžkých botách‘ fotbal. Nechyběla ani polní kuchyně a pro návštěvníky byl zdarma vydáván čaj a svařené víno.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská