Každou čtvrthodinu dalších 1200 mrtvých! Drastické svědectví odhalil průzkum v Polsku

Foto: Yad Vashem

Popisek: V místech nacistického vyhlazovacího tábora v polském Sobiboru odhalili archeologové zbytky plynových komor. Pomohou historikům upřesnit, kolik lidí vlastně bylo v těchto místech zavražděno

Konečně bude jasnější, kolik lidí tam opravdu zemřelo. Historikům pomůže upřesnit dosavadní poznatky nález stěn bývalých plynových komor v bývalém vyhlazovacím táboře v polském Sobiboru. Archeologové našli i osobní věci obětí největšího vražedného šílenství v historii.

„Konečně jsme našli náš cíl, objevili jsme plynové komory. Jsme ohromeni velikostí té budovy i dobře zachovalým stavem zdí,“ řekl agentuře Reuters jeden z archeologů, kteří pracují v místech někdejšího nacistického vyhlazovacího tábora Sobibor na východě Polska. V blízkosti komor odkryli archeologové i řadu osobních věcí, mimo jiné snubní prsten. Podle odhadů zemřelo v těchto místech během pouhých 17 měsíců čtvrt milionu Židů!

Stavět museli i Židé

Pod úrovní silnice odhalili archeologové řadu cihel, které jsou očividně torzem někdejších stěn plynových komor. Z nálezu je možné určit, jak veliké komory byly, což historikům umožní zpřesnit dosavadní poznatky o množství zmasakrovaných vězňů. Plynových komor bylo podle odhalených základů osm. K usmrcování Židů nacisté používali výfukové plyny z motorů, které zabily všechny v komoře do patnácti minut. O fungování Sobiboru není podle vědců stále k dispozici dostatek informací, protože tuto vyhlazovací operaci přežilo podle oficiálních údajů pouze 58 vězňů.

Během necelého roku a půl "fungování" zahynulo ve vyhlazovacím táboře
v Sobiboru neuvěřitelného čtvrt milionu Židů

Stejnojmenný vyhlazovací tábor byl podle údajů. Zveřejněných serverem Holocaust.cz, vybudován počátkem března 1942 nedaleko obce a železniční stanice Sobibor ve východní části lublinské oblasti. Spolu s vyhlazovacími tábory Treblinka a Belzec patřil do tzv. Akce Reinhard, během níž nacisté vyvraždili přes dva miliony Židů. Pod vedením Obersturmführera Richarda Thomally se na výstavbě podíleli místní obyvatelé s několika desítkami Židů z blízkých ghett. V dubnu 1942 byl na místo velitele povolán Franz Stangl, který měl za úkol výstavbu tábora dokončit podle vzoru tábora Belzec.

Továrna na smrt

Personál tábora tvořilo asi 20 až 30 Němců a 90 až 120 Ukrajinců, vyškolených v táboře Trawniki. Zhruba tisícovka vězňů byla z transportů vybrána a nasazena na různé práce v táboře. Někteří pracovali v dílnách nebo sloužili vyššímu personálu, jiní byli nasazeni na uklízení vagónů a při svlékání příchozích. Na odstraňování mrtvých z komor a jejich pohřbívání pracovalo 200 až 300 vězňů. Jako zvláštní tým působili „zubaři“, kteří mrtvým vytrhávali z úst zlaté zuby. V pracovních skupinách byla téměř denně prováděna selekce a slabí či nemocní byli posíláni do plynu. Na jejich místo přicházeli zdraví a silní z nového transportu.

Plánek nacistického vyhlazovacího tábora v Sobiboru

Rozloha tábora nebyla velká – pouhých 400 x 600 metrů čtverečních. Celkový prostor byl rozdělen na tři části:
Tábor A – administrativní část, kde se nacházela železniční rampa pro dvacet vagónů a ubytovny pro Němce a Ukrajince
Tábor B – „přijímací“ část, v níž se deportovaní museli svléknout, nechat si ostříhat vlasy a odevzdat cenné předměty
Tábor C-E – vyhlazovací, v níž se nacházely plynové komory, hromadné hroby a ubytovny pro židovské vězně

Vražedná dezinfekce

Po příjezdu transportu do tábora bylo deportovaným řečeno, že přijeli do přestupního tábora, v němž musí projít dezinfekční procedurou, než budou odvezeni do tábora pracovního. Veškeré své věci museli odložit a nazí byli nahnáni do údajných „sprch“. Pro nemocné a neschopné samostatného pochodu byla až k plynovým komorám prodloužena železnice. Vlak zároveň přivezl mrtvé, kteří nepřežili transport, aby mohli být pohřbeni. V zimě vlaky často přivážely vězně, kteří umrzli cestou.

Plynové komory měly každá rozlohu asi 16 m² a kapacitu zhruba 160 až 180 osob. Vstupovalo se do nich z prostranství před budovou, druhým východem byla vytahována mrtvá těla. Když byla dokončena výstavba tábora a plynových komor, na otestování jejich funkčnosti bylo přivezeno asi 250 Židů, převážně žen, z nedalekého tábora Krychów. Do Sobiboru byli deportováni Židé nejen z Generálního gouvernementu, ale též ze Slovenska, Protektorátu Čechy a Morava, Německa, Holandska a Francie. Poslední transporty přijely do Sobiboru z likvidovaných ghett ve Vilniusu, Minsku a Lidě.

1200 mrtvých naráz

Po třech měsících se zjistilo, že kapacita plynových komor zhruba 600 lidí najednou nestačí. Činnost tábora byla až do září 1942 zastavena a  k dosavadním třem plynovým komorám byly přistavěny ještě tři nové. Kapacita se tím zvýšila na 1200 osob, které mohly být zavražděny najednou. Počátkem července 1943 rozhodl říšský vůdce SS a velitel gestapa Heinrich Himmler o změně tábora z vyhlazovacího na koncentrační, v němž bude továrna na munici. Někteří vězňové byli zastřeleni, ostatní vyprovokovaly informace o likvidaci tábora k útěku.

Po likvidaci vyhlazovacího tábora samotnými nacisty zbyla na svém místě jen strážní věž

O útěk ze Sobiboru se od začátku jeho fungování pokoušelo mnoho vězňů, ale pouze někteří z nich byli úspěšní. Byl mnohem lépe střežen než například Treblinka, v létě 1943 byly v jeho okolí rozmístěny miny - nejen jako ochrana proti útěkům, ale také proti ruským partyzánům. Každý útěk, ať zdařilý či nezdařilý, znamenal mnoho nevinných obětí, popravených za trest či pro výstrahu.

Organizované povstání

V polovině srpna 1943 se v Sobiboru zformovala podzemní organizace pod vedením Leona Feldhendlera, předsedy Judenratu v haličském Zolkievu, která měla v úmyslu zorganizovat hromadný útěk z tábora. Členy skupiny byli převážně vedoucí výrobních dílen, k povstalcům se připojili také dva ukrajinští kápové. Později byl jako velitel vybrán ruský Žid, důstojník Alexandr Pechersky. Připraveno bylo několik plánů. Nakonec se podařil ten, jehož cílem bylo zabít německý personál, získat zbraně, a potom uprchnout.

Povstání vypuklo 14. října 1943 ve čtyři hodiny odpoledne a bylo při něm zabito dvanáct Němců, mezi nimi i velitel tábora Franz Reichsleitner, a několik Ukrajinců. Asi tři stovky vězňů uprchly, ale většina z nich byla zabita na útěku nebo nepřežila přechod přes minové pole. Ti, kteří se k útěku nepřipojili nebo nemohli připojit, byli zavražděni. Mnoho uprchlíků ještě později vypátrali a zastřelili ukrajinští strážci, nasazení do pátracích akcí. Válku přežilo asi 50 vězňů, většina z nich se přidala k ruským partyzánům, operujícím v oblasti.

 Efektivita vraždění

Po vzpouře se Němci rozhodli tábor zlikvidovat a zřídili na jeho území zemědělský statek, podobně jako v Treblince a Belzci. Koncem roku 1943 se hlavním vyhlazovacím centrem stal tábor v Osvětimi, kde byl k vraždění používán jedovatý plyn Cyklon B. Optimalizací zabíjení Cyklonem B ve vyhlazovacích táborech byl pověřen německý důstojník SS Kurt Gerstein. Měl zvýšit jeho smrtící efektivitu, a zkrátit jak dobu působení, tak i čištění „po použití“. Gerstein se původně staral o dezinfekci vody a s hromadným vyvražďováním nesouhlasil. Jakmile se o něm ale dozvěděl, snažil se tuto informaci vyvést z nacistického Německa, konkrétně do Vatikánu k papeži. Ke konci války se vzdal francouzské armádě a ve vazbě sepsal tzv. Gersteinovu zprávu, která použití Cyklonu B podrobně popisuje.

V místech, kde během pouhých 15 minut umíralo až 1200 lidí naráz,
dnes drastickou historii připomínají muzeum a památník

V létě 1944 byl Sobibor osvobozen Rudou armádou a oddíly Polské lidové armády. Jedenáct z důstojníků SS, kteří v táboře pracovali, bylo po válce obviněno a mezi 6. zářím 1965 a 20. prosincem 1966 stanuli před soudem v Hagenu. Autor koncepce tábora Franz Stangl byl v roce 1970 soudem v Düsseldorfu odsouzen na doživotí. Na území bývalého vyhlazovacího tábora Sobibor je dnes malé muzeum a pomník.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Redaktor KL