Jsme příliš malá země, Ani nevíme, komu v ukrajinské krizi sloužíme. Neuvěříte, kdo napsal tato slova

Foto: Hans Štembera

Popisek: David Rath na křtu své knihy

Na serveru blog.aktualne.cz se rozepsal bývalý člen ČSSD a středočeský hejtman David Rath o konfliktu na Ukrajině. On sám se domnívá, že bychom měli usilovat o nezávislost a nebýt taženi zájmy někoho jiného. Měli bychom prý vytvořit oázu, kde si svůj byznys či dovolenou můžou vedle sebe v klidu užít Američané, Rusové i Ukrajinci, či přívrženci a odpůrci toho či onoho.

Podle Davida Ratha je naše společnost rozdělená na dva skoro stejně velké tábory v názoru na zuřící ukrajinskou občanskou válku. „Kdo hledá pravdu rozumem, tak jasno mít nemůže, respektive musí mu být zřejmé, že je jen terčem propagandy a záplavy informací, o jejichž správnosti se přesvědčit nemůže,“ píše hned v úvodu. Domnívá se, že většina veřejnosti si přeje, aby tentokrát zvítězil rozum a rozvážnost oproti mocenským zájmům. „V té souvislosti by neměla zapadnout myšlenka na možnou nezávislost naší země. Prostě nebýt neustále někým vláčen,“ zdůrazňuje Rath s tím, že odkazuje na naše zkušenosti z dob železné opony a totality.

Měl se v nás pevně usídlit strach

„Mnoho z nás prožilo podstatnou část svých životů v režimu, který nás neustále strašil hrozbou vojenské intervence západních nestvůr. Už od základních škol nás navlékal do plynových masek, na ruce nám natahoval igelitové pytlíky a balil nás do pláštěnek, aby se v nás pevně usadil strach. Pak mužskou část společnosti otravoval neuvěřitelnou humusárnou zvanou `základní vojenská služba`. Konec Varšavské smlouvy dal naději na konec těchto odporností. Většina lidí byla ráda, že otravné hry na vojáčky končí,“ popisuje exhejtman na serveru blog.aktualne.cz.

„Uběhlo pár let a už zase jsou tu hry na hodné a zlé, na nepřátele, kteří nás ohrožují. Nemá to zatím takovou intenzitu, že bychom museli do pláštěnek a igelitových pytlíků, ale určité společné rysy znatelné jsou. Opět jsme masírováni, abychom věděli, kdo je hodný a kdo zlý,“ míní Rath.

Realita je ale podle něj jiná, rozhodně ne černobílá. „Špatné je vyměněno za ještě mnohem horší, a pokud do té doby trpěly stovky odpůrců toho či onoho diktátora, tak po našich spravedlivých zásazích trpí už miliony zcela nevinných lidí, které jsme ve jménu dobra připravili o úplně vše a vystavili je nezměrnému utrpení,“ hodnotí vývoj situace.

Ani nevíme, kdo skutečně o těchto věcech rozhoduje

Rath se pak vrací k myšlence naší nezávislosti a zpochybňuje naši účast v akcích vedených mezinárodním společenstvím. „ Nejsme země, která by měla možnost cokoli zásadně změnit či ovlivnit, naskýtá se tedy otázka, proč být spolupachateli a brát na sebe vinu za rozhodnutí jiných. Jiných, vlastně ani nevíme, kdo skutečně o těchto věcech rozhoduje a co tím sleduje. Kdo námi tahá jak s figurkami na šachovnici, netušíme, komu posluhujeme a co je cílem. V posledních desítkách let se zdá, že cílem hry titánů je `rozesrat` co nejvíce zemí a co nejvíce lidí. Prostě chaos, rozklad, utrpení. Je to i náš cíl?“ ptá se David Rath a píše o úbytku míst, „kde si svůj byznys či dovolenou můžou vedle sebe v klidu užít Američané, Rusové i Ukrajinci, či přívrženci a odpůrci toho či onoho“.

„Nechceme si žít podle vlastní úvahy, zabývat se našimi zájmy a cíli a spíš s ostatními dobře vycházet?“ Na celé planetě takových míst podle Ratha ubývá. „Asi není jednoduché něco takového vytvořit a udržet, ale za pokus to stojí,“ myslí si bývalý a dnes stíhaný hejtman. „Je na nás, zda chceme být takovou oázou, nebo raději posluhujeme nějakému velkému bratru v pozadí a máme vždy jasno, kdo je hodný a kdo zlý,“ uzavřel Rath svůj článek k ukrajinskému konfliktu.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na

Vložil: redaktor KL1