Prý chceme sladké lži a tak nám je politici „poskytnou“. Psychologové vysvětlují, podle čeho se u urny rozhodujeme a tvrdí: My voliči si za to můžeme sami

Foto: Hans Štembera

Popisek: Volby, ilustrační foto

Každé volby jsou šancí na změnu. Po volbách se tato naděje promění na čekání na další volby, které jsou jen další šancí v pořadí. Podle psychologů si za své časté zklamání voliči mohou sami. Psychologové se často shodují, že lidé prostě chtějí být obelháni a politici jim tak vlastně dávají jen to, co si voliči sami přejí. A sice lež.

Každým volbám předchází volební kampaň. Ulice jsou zaplněny plakáty, letáky, billboardy různých politických stran, které slibují veřejnosti změnu. Orientovat se v těchto slibech je pro laika velmi těžké. Podle psychologa Jiřího Brančíka je složité rozpoznat, kdy politik lže. Na druhou stranu podle něj existují jasné varovné signály, které volič někdy nechce vidět:

„Jestliže politik slibuje „ráj na zemi“, tak lže. Pokud politik zdůrazňuje, že každý občan má právo na práci, na bohatství, na luxusní dovolenou, na štěstí, tak lže. Každý člověk má právo usilovat o práci, o bohatství, o luxusní dovolenou, o štěstí. Mít právo o to usilovat není totéž jako mít na tu věc automaticky nárok. Spousta lidí však raději slyší, že mají nárok na všechny tyto věci, než že mají právo se o ně snažit, protože to vyžaduje samostatnou snahu a píli jedince. Pokud politik říká, máte právo snažit se o změnu a já vám pomůžu hledat cesty a naučit se vlastní zodpovědnosti, která povede k dalšímu rozvoji, je jeho volební slib mnohem reálnější a skutečně může přinést změnu k lepšímu. Paradoxně však u voliče neuspěje, protože toho více zaujme politik, který jen vykřikuje, jak je všechno špatně a jak mají lidé právo na změnu,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Brančík. Zároveň upozorňuje na neblahý dopad ekonomiky slibů: „Typickým příkladem byla krize v USA. Tam voliči uvěřili, že každý má automaticky nárok na bohatství a drahé věci. Banky proto začaly dávat půjčky všem, bez ohledu na jejich schopnost splácet. To způsobilo ekonomickou krizi,“ varuje Brančík.

Psycholog: V USA musí být politik atraktivní. U nás to neplatí, například Paroubek, Schwanzerberg...

Podle psychologa Daniela Štrobla si voliči často vybírají politiky nelogicky: „Výzkumy dokázaly, že si skutečně vybíráme politika spíše iracionálně a intuitivně. Rozhodujeme se podle toho, jak je nám politik sympatický, jak je přesvědčivý a zejména, zdali splňuje nějaké naše předem připravené představy. To vše probíhá spíše nevědomě a ony racionální důvody pro naši volbu si dosazujeme až dodatečně. Slouží pak spíše jako obhajoba našeho rozhodnutí, než jeho samotná příčina. Přesto nelze říci, že by stačila kombinace populismu a lídrovství. Právě populismus totiž způsobí, že jedinec se nám jeví ve výsledku nedůvěryhodný jako například paní Bobošíková. Zejména v USA je nutné, aby byl politik zpravidla atraktivní a zdravě vypadající. U nás toto příliš nerozhoduje, příkladem je Jiří Paroubek, či Karel Schwanzerberg,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Štrobl.

Fenomén Hradu: Prezident je úředník, ne monarcha

Někteří politici mohou skutečně vstupovat do voleb s čistými úmysly, ale moc je změní: „Výhra ve volbách může být opojná, podobně jako vítězství na olympiádě. Odtud je už jen krůček k tomu ztratit pokoru a začít se považovat za odborníka na cokoli, což je ostatně problém nejen politiků, ale i některých mediálně známých umělců, nebo sportovců. I jim jejich úspěch zastřel racionální úsudek o vlastních schopnostech. V Čechách máme navíc fenomén Hradu, jehož poloha a rozloha přímo vybízí k tomu, aby prezident zapomněl na to, že je pouze úředník a začal si hrát na monarchu. A tím nijak nenarážím na Miloše Zemana. S tímto problémem bojovali více či méně úspěšně všichni prezidenti,“ upozorňuje Štrobl.

Psychologové se ale shodují, že voliči chtějí být obelháni: „Pro úspěch politika je bohužel často klíčové, co dav chce slyšet,“ myslí si Brančík. A Štrobl doplňuje: „Politici nás vždy budou klamat. A my to zpravidla trochu i chceme. To nejjednodušší a současně nejtěžší, co můžeme udělat, je spoléhat se více na sebe a méně na politiky. Žádný politik nám nemůže zaručit ani levnější chleba, ani návrat Elvise. Pokud toto budeme vědět, nesporně se staneme vůči manipulacím politiků odolnější.“ Podle psychologa Jeronýma Klimeše nejlepší obrana proti lhářům je dobrá paměť: „Tedy nejde o to se nenechat nikdy napálit, ale stačí znát chování toho člověka za posledních pět let. Pro příklad uveďme třeba Kalouska,“ dodal Klimeš.

Psychologové se tak shodují, že jedinou správnou cestou je spoléhat se sami na sebe a nevěřit laciným předvolebním slibům.

Irena Ševelová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová